Nespravedlivý
pocit
neviny
Poslední
slovo
Případ
smrti
politického
vězně
Pavla
Wonky
ve
vězení
v
roce
1988
se
dnes
znova
vrací
do
povědomí.
Krutost
a
právní
nekulturnost
komunistického
režimu
se
projevila
právě
v
tomto
případě
neospravedlnitelným
způsobem.
Paní
soudkyně
Marcela
Horváthová
byla
posledním
článkem
oné
nekulturnosti,
právní
netečnosti
a
lidského
nezájmu,
které
dokonaly
likvidaci
člověka.
Přijmout
na
sebe
soudcovskou
odpovědnost
v
totalitním
systému
je
mravní
riziko.
Kdo
je
na
sebe
vzal,
měl
a
musel
vědět,
že
může
narazit
na
právní
případ,
třeba
jediný,
kterým
se
diskvalifikuje
-
morálně,
politicky
a
snad
i
osudově
"nespravedlivě",
ale
přesto!
Mohl
člověk
vůbec
chtít
být
soudcem
v
komunisty
ovládané
společnosti,
aniž
by
se
smířil
s
vědomím,
že
bude
sloužit
především
režimu
a
jeho
přáním,
a
nemusel
zapomenout
na
soudcovskou
nezávislost?
V
televizním
pořadu
Respektování
v
loňském
roce
zaujala
paní
Horváthová,
soudkyně
s
andělsky
nevinnou
tváří,
nechápavý
postoj:
jak
ji
může
vůbec
někdo
dávat
nějakou
vinu,
jednala
přece
podle
právních
regulí
a
ničeho
neetického
se
nedopustila.
Že
svým
rozhodnutím
ponechat
těžce
fyzicky
i
duševně
poškozeného
odpůrce
totalitního
režimu
ve
vězení
jej
vlastně
odsoudila
i
k
smrti,
to
nechce
připustit.
A
přece
stačilo
jediné,
vzít
v
potaz
političnost
případu,
na
který
ovšem
nelze
uplatňovat
strohost
právní
normy.
A
ani
po
listopadu
nenašla
v
sobě
dost
soudnosti
a
mravního
citu,
aby
z
vlastního
rozhodnutí,
i
třeba
na
čas,
odešla
ze
soudcovského
povolání.
My
bychom
se
dnes
nemuseli
k
její
osobě
vracet.
Pavlův
bratr
Jiří
Wonka
neunesl
tíhu
dávné
nespravedlnosti
a
vloni
písemně
soudkyni
Horváthovou
napadl.
To
bylo
pro
změnu
riziko
Jiřího
Wonky.
Chtít
napravit
v
demokratické
společnosti
předlistopadovou
nespravedlnost
hrubostí
a
urážkou
nelze.
Paní
soudkyně
zaujala
stejně
neústupný
postoj
a
pana
Wonku
zažalovala.
Jiří
Wonka
nedokázal
nic
rozumnějšího
než
se
vyhýbat
doručení
trestního
obvinění,
a
tím
možnosti
projednat
žalobu.
K
dovršení
se
prý
bránil
při
zatýkání.
A
druhá
strana,
JUDr.
Horváthová,
neústupně
a
zatvrzele
trvá
na
svém
pojetí
právního
étosu
rozhodnutím
obhajovat
svou
čest
žalobou
vůči
Jiřímu
Wonkovi
s
myšlenkou,
že
snad
tím
také
potvrdí
svou
nevinu
v
případě
jeho
bratra.
Je
to
pokračující
obdivuhodná
netečnost.
Slušná
společnost
paní
soudkyni
Marcelu
Horváthovou
neospravedlní
a
její
chování
nepřijme.