Dračí
emisar
u
kremelského
orla
Podpisy
v
Kremlu
definitivně
ukončily
údobí
čínsko-
ruské
konfrontace
Milan
Slezák,
redaktor
časopisu
Týden
Čínský
drak
opět
jednou
překonal
tisíciletou
nechuť
k
barbarským
končinám
za
Velkou
zdí
a
velkými
pouštěmi.
Nedosti
na
tom:
vyslal
do
zemí,
kde
podle
důvěryhodných
autorit
převládají
chvostnatí
bílí
ďáblové,
dokonce
svého
nejvyššího
představitele.
Regent
na
Dračím
trůně,
prezident
a
šéf
strany
Ťiang
Ce-
min,
putoval
od
ruského
orla
(který
je
vlastně
medvědem-
což
zcela
odpovídá
normám
kraje,
v
němž
se
říjnová
revoluce
odbude
v
listopadu)
k
ukrajinskému
trojzubci
a
posléze
navštíví
i
galského
kohouta.
Ze
zastávek
na
Ťiangově
západní
cestě
je
nejdůležitější
a
nejzajímavější
Moskva.
Mao
Ce-
tung
se
musí
v
hrobě
obracet
ještě
svižněji
než
tehdy,
kdy
ho
televizní
dokument
BBC
obvinil
z
prznění
děvčátek:
nástupce
Velkého
kormidelníka,
úhlavního
nepřítele
Kremlu,
byl
v
onom
nevzhledném
hradě
přijat
nejen
s
povinnými
poctami,
ale
také
s
otevřenou
náručí.
Neobvyklé
výsady,
jichž
se
Ťiangovi
dostalo-
směl
například
nocovat
přímo
v
Kremlu-
měly
i
těm
posledním
nedůvěřivcům
dokázat,
že
údobí
rusko-
čínské
konfrontace
je
definitivně
u
konce.
O
vůli
obou
partnerů
udržet
vzájemné
vztahy
minimálně
na
nynější
dobré
úrovni
svědčí
také
podepsané
dokumenty.
Ten
hlavní,
politická
deklarace,
podepsaná
Ťiangem
a
prezidentem
Borisem
Jelcinem,
zaručuje,
že
sousedé,
kteří
se
v
60.
letech
střetli
v
urputném
válečném
konfliktu,
si
už
nebudou
vojenskou
hrozbou.
Součástí
deklarace
je
závazek
nepoužít
jadernou
zbraň
jako
první.
Další
ustavení
vzbuzuje
u
Středoevropanů
a
možná
i
u
delfínů
nepříjemné
mrazení:
říká
totiž,
že
jaderné
rakety
budou
mířit
jinam
než
na
území
druhé
smluvní
strany.
Jak
ale
po
podpisu
obdobného
rusko-
amerického
dokumentu
poznamenali
analytici,
návrat
k
původním
cílům
je
otázkou
několika
hodin...
Podepsaná
deklarace
rovněž
zakotvuje
zásadu,
že
ideologie
nesmí
škodit
bilaterálním
vztahům,
a
zavazuje
zúčastněné
strany
k
tomu,
aby
na
svém
území
netrpěly
skupiny,
jež
by
ohrožovaly
bezpečnost
souseda.
Ťiangův
pobyt
v
Kremlu
navíc
rozřešil
dlouholetý
spor
o
část
společných
hranic:
v
minulosti
šlo
o
to,
kterými
pouštními
dunami
má
probíhat
rozhraničovací
čára;
toto
zhola
nezajímavé
území
mohlo
čínsko-
ruským
vztahům
přitěžovat
jen
v
dobách,
kdy
byli
za
nejskvělejší
kartografy
uznáváni
ideologové.
Jednání
Ťianga
s
Jelcinem
vybízí
ke
srovnání
cesty,
kterou
Čína
a
Rusko
v
posledních
letech
ušly.
Obě
země
se
daly
na
reformy-
a
Rusko,
které
se
jimi
paradoxně
nechalo
oslabit,
závistivě
mžourá
na
mnohem
úspěšnějšího
souseda,
jemuž
experti
předpovídají
velkou
budoucnost.
Čínští
vůdci
však
ve
srovnání
s
Kremlem
mají
jeden
obrovský
handicap:
poštvali
před
pěti
lety
svoji
lidovou
armádu
proti
svému
lidu;
na
to
se
nezapomíná.
Připomeňme,
že
útok
projelcinovských
vojáků
na
Bílý
dům
měl
zcela
jiný
charakter.
Před
pěti
lety
radikalizovala
návštěva
Michaila
Gorbačova
v
Číně
po
demokratizaci
toužící
pekingské
studenty.
Ťiangův
pobyt
v
Moskvě
je
s
to
radikalizovat
v
Rusku
síly,
které
sní
o
všem
jiném
nežli
o
demokracii.
Hleďte,
budou
našeptávat
komukoli,
kdo
bude
řídit
Kreml,
hleďte,
kam
se
až
povznesla
Čína
se
svou
politikou
železné
pěsti!
Jsou
dva
dobré
důvody,
proč
jim
nenaslouchat.
Za
prvé,
čínský
zázrak
stojí
a
padá
s
čínskými
podnikateli.
I
ten
nejdrobnější
je
přičinlivý.
Neuměl
by
pasivně
čekat,
až
se
postará
Hospodin
či
báťuška
prezident.
A
za
druhé:
euroamerický
svět
se
povznesl,
aniž
k
tomu
potřeboval
železnou
pěst.
Jde
pouze
o
to,
zda
se
vládcové
Kremlu
budou
o
tyto
dobré
důvody
zajímat.