Ani
válka,
ani
mír
Jan
Rybář,
Sarajevo-
Praha
Na
ohnutém
semaforu
u
polorozbořené
budovy
naskočila
červená,
bílý
obrněný
transportér
s
nápisem
UN
zastavil
a
nechal
projet
přeplněnou
tramvaj.
Na
malém
travnatém
plácku
hrála
s
velkým
zaujetím
skupinka
kluků
fotbal.
Od
února
se
toho
mnoho
změnilo,
říká
novinář
Igor
a
máchá
rukou
směrem
ke
křižovatce
nedaleko
vládní
budovy.
Ještě
před
několika
měsíci
byla
křižovatka
z
jedné
strany
zabarikádovaná
bariérami
proti
nepřetržité
palbě
srbských
ostřelovačů,
auta
jí
projížděla
ve
velké
rychlosti
a
lidé
se
jí
vyhýbali.
Jsou
to
ale
jen
vnější
změny.
Dříve
bylo
Sarajevo
největším
vyhlazovacím
táborem
na
světě,
dnes
je
z
něj
už
jen
obyčejný
koncentrák,
dodává
ironicky.
I
přes
výrazné
zklidnění
situace
v
obklíčeném
hlavním
městě
Bosny
a
Hercegoviny
jen
málo
z
jeho
obyvatel
věří
v
blízký
příchod
trvalého
míru.
V
něčem
je
to
dnes
vlastně
ještě
horší
než
dříve.
V
době,
kdy
jsi
nevěděl,
zda
se
dožiješ
příštího
dne,
nebyl
čas
na
přemýšlení.
Až
nyní
lidem
dochází
celá
ta
hrůza
minulých
měsíců
i
bezvýchodnost
situace,
říká
mladá
prodavačka.
Malé
tržiště
v
centru
města
je
přeplněno
lidmi,
kteří
se
proplétají
mezi
stolky
se
zeleninou,
ovocem
a
dalším
zbožím.
Jen
stopy
po
střepinách
na
zdech
okolních
domů
připomínají
5.
únor,
kdy
zde
jediný
minometný
granát
zabil
více
než
šedesát
lidí.
Během
téměř
dvou
let
dělostřeleckého
srbského
ostřelování
obklíčeného
Sarajeva
zahynulo
více
než
deset
tisíc
lidí.
Po
únorovém
masakru
a
následném
ultimátu
NATO
stáhli
Srbové
svoji
těžkou
techniku
a
dělostřelecké
ostřelování
ustalo.
Do
trosek
města
se
pomalu
začal
vracet
život.
Blokáda
i
občasná
palba
ostřelovačů
nicméně
pokračují.
Obrovské
štěstí
je,
že
je
léto
a
lidé
jsou
tady
ve
městě
schopni
vypěstovat
alespoň
zeleninu.
Hlad
zatím
nehrozí.
Zima
by
ale
byla
v
současných
podmínkách
katastrofální,
protože
UNHCR
(Vysoký
komisariát
OSN
pro
uprchlíky)
prostě
už
nemá
peníze
na
pomoc
a
možná
se
stáhne,
říká
pracovník
humanitární
agentury
v
malém
baru
v
centru
Sarajeva.
Mladík
s
čepicí
s
kšiltkem
dozadu
se
do
hlasité
hudby
směje
vtipům
kamaráda
ve
vojenské
uniformě.
Skupinka
dívek
se
zájmem
studuje
několik
měsíců
staré
číslo
Brava.
Všichni
pijí
kávu.
Její
cena
klesla
na
dvě
marky,
na
drahý
pašovaný
alkohol
ještě
skoro
nikdo
nemá
peníze.
Já
mám
štestí,
protože
dostávám
od
zaměstnavatele
relativně
hodně
peněz
a
navíc
mohu
díky
své
legitimaci
město
kdykoliv
opustit.
Většina
lidí
je
na
tom
hůř.
Snaží
se
pracovat
třeba
i
zadarmo,
aby
se
z
toho
všeho
nezbláznili,
říká
tlumočnice,
pracující
pro
UNPROFOR.
V
Sarajevu
dnes
částečně
pracuje
pouze
několik
podniků,
průměrný
plat
se
pohybuje
v
přepočtu
okolo
deseti
marek.
Elektřina
v
bytech
funguje
pouze
několik
hodin
denně.
Poprvé
od
počátku
války
minulý
týden
srbská
strana
navíc
zablokovala
přívod
plynu.
Pro
Sarajevany
stále
neexistuje
legální
možnost
město
opustit.
To,
co
nyní
dělá
Miloševi,
je
jen
trik,
pokus
oklamat
svět,
nic
víc,
říká
jeden
z
příslušníků
UNPROFOR.
Srbský
prezident
před
několika
týdny
oznámil
přerušení
veškerých
kontaktů
s
bosenskými
Srby
jako
reakci
na
jejich
opětovné
odmítnutí
posledního
mírového
plánu
tzv.
kontaktní
skupiny.
Spojené
státy
na
odmítnutí
reagovaly
úvahami
o
zrušení
embarga
na
dovoz
zbraní
do
Bosny
a
Hercegoviny.
Kromě
příchodu
míru
se
v
bývalé
Jugoslávii
může
stát
všechno.
Jeden
z
velmi
reálných
scénářů
je
ale
následující:
bosenská
vojska,
možná
s
pomocí
tajných
amerických
zbrojních
dodávek,
zaznamenají
vojenské
úspěchy.
Srbsko
otevřeně
přispěchá
Karadži
na
pomoc.
Jednotky
UNPROFOR
se
stáhnou
a
do
všeho
se
vloží
Chorvatsko.
Vypukne
totální
válka
s
katastrofálními
důsledky.
Svět
to
pochopí,
jako
vždy,
až
pozdě,
dodává
člen
UNPROFOR.
Procházíme
po
odkrytém
prostranství
nedaleko
hotelu
Holiday
Inn,
dříve
jednom
z
nejnebezpečnějších
míst
ve
městě.
Trosky
aut
v
uličkách
mezi
zčernalými
skelety
vypálených
mrakodrapů
kdosi
odklidil.
Někdejší
alejí
ostřelovačů
proudí
davy
lidí.
Asi
patnáctiletý
kluk
balancuje
na
zadní
oji
jedoucí
tramvaje
a
mává
na
nás
čepicí.
Jen
několik
set
metrů
od
nás,
za
frontovou
linií
ve
čtvrti
Grbavica,
na
jednom
z
paneláků
vlaje
srbská
vlajka.
Tak
jako
dřív.