Moc
nezvolených
Komentář
Bohumil
Pečinka
Novináři
jsou
hlídací
psi
společnosti,
nezávislý
kontrolní
orgán
uvnitř
státu,
prostě
sedmá
velmoc.
Taková
je
všeobecně
sdílená
představa
o
poslání
novinářů.
Dlužno
dodat,
že
nikdo
se
na
vytvoření
tohoto
obrazu
nepodílel
právě
tak
jako
sami
novináři.
Nemilosrdné
odhalování
korupcí,
politických
čachrů
a
záhadných
afér,
které
se
denně
valí
z
rotaček
a
televizních
vln,
tento
dojem
jen
potvrzuje.
Existuje
i
odvrácená
strana
mince.
Dnes
je
více
méně
každý
pod
novinářskou
diktaturou.
Je
sice
nehlučná
a
nenápadná,
ale
jest.
Pochodí
právě
z
toho,
že
lid
většinou
nemůže
vůbec
poznati
skutečnosti
než
novinářovým
prostřednictvím.
Je-
li
hlas
lidu
skutečně
hlasem
Božím,
pak
vodí
žurnalista
Boha
na
provázku,
neboť
vyrábí
hlas
lidu
ve
svém
kalamáři,
napsal
před
více
než
sedmdesáti
lety
Ferdinand
Peroutka
a
upozornil
na
významný
fenomén.
Jestliže
jsou
totiž
novináři
zpětnou
vazbou
společnosti,
komu
skládají
účty
oni?
Více
než
kdykoli
v
minulosti
je
novinář
denně
vystavován
nejrůznějším
pokušením.
Tím
nejsladším
je
sklon
surfovat
na
vlnách
ducha
doby
a
psát
jen
to,
co
čtenář
žádá.
Patří
sem
zejména
cyklické
vlny
nejrůznějších
afér,
které
vzplanou
jasným
žárem,
aby
o
několik
dní
později
stejně
rychle
zhasly.
A
to
z
důvodů
nepříliš
přesných
výchozích
informací.
Jednu
aféru
zanedlouho
přebije
další
aféra
a
na
vše
se
zapomene.
K
dalším
novinářským
nástrahám
patří
plíživá
korupce.
Dnes
už
existují
reklamní
agentury,
které
za
pozorný
článek
ochotně
novináře
pošlou
na
exkluzivní
zahraniční
zájezd.
Světem
samým
pro
sebe
jsou
pak
inzerenti
a
jejich
vliv
na
obsah
zpravodajství.
V
souvislosti
s
nedávno
rozpoutanou
obchodní
válkou
mezi
dvěma
nejmenovanými
firmami
bylo
kupříkladu
zajímavé
sledovat
referování
dvou
deníků
a
jednoho
televizního
okruhu,
které
bylo
přinejmenším
zaujaté.
Není
bez
zajímavosti,
že
jedna
z
firem
právě
u
těchto
sdělovacích
prostředků
krátce
předtím
dvojnásobně
zvýšila
inzerci...
Může
být
novinář
odpovědný
něčemu
jinému
než
svému
svědomí?
Ano,
například
veřejnému
mínění
reprezentovanému
i
kolegy
z
konkurenčních
médií.
Jinak
řečeno,
korupční
skandály
a
aféry
by
fměly
stejně
zasahovat
nejen
politiky,
ale
i
novináře.
Lidé
odvozující
svou
politickou
zkušenost
z
doby
nedávno
minulé
určitě
namítnou
něco
o
hledání
špionů
ve
vlastních
řadách.
Jaký
je
ale
rozdíl
mezi
korupcí
politika
a
novináře?
Snad
jen
ten,
že
politik
musí
skládat
účty
voličům
a
riskuje
nezvolení.
Novinář
neriskuje
nic,
ale
má
mnohdy
stejně
velkou
moc.
Moc
nezvolených.