Důvěřuj,
ale
prověřuj!
Ivan
Straka
Textový
editor
má
dnes
se
svým
předchůdcen,
psacím
strojem,
jen
velice
málo
společného.
Je
bohužel
pravda,
že
řada
uživatelů
jej
pouze
jako
psací
stroj
používá,
ale
je
také
pravda,
že
je
jen
otázkou
času,
kdy
si
uživatelé
na
širokou
nabídku
pomocných
funkcí
textového
editoru
zvyknou.
V
mnoha
recenzích
a
článcích
věnovaných
textovým
editorům
se
vždy
pietně
věnuje
kapitolka
problému
jazykové
kontroly
textu.
Je
to
funkce,
která
je
dnes
stále
častěji
nabízena,
vyžadována-
a
kritizována.
Pokusím
se
ukázat,
že
jednoznačné
zavrhování
jazykové
kontroly
textu
není
zcela
na
místě.
Textový
editor
dnes
nabízí
ve
srovnání
s
psacím
strojem
především
více
druhů,
typů
a
velikostí
písma.
To
taky
bývá
to
první,
co
začátečníci
s
chutí
využívají.
Editory
toho
umějí
ovšem
mnohem
více.
Kromě
typografických
úprav
textu,
vkládání
obrázků
a
diagramů
do
textu,
vytváření
obsahu
nebo
rejstříku
atd.
udržují
neustále
celý
dokument
včetně
veškerých
odkazů,
poznámek
a
dalších
vazeb
v
aktuálním
tvaru.
Například
při
vložení
kapitoly
do
již
hotového
textu
se
nejen
přečíslují
stránky,
ale
také
změní
všechny
existující
vazby
(obsah,
rejstřík,
odkazy
typu
viz
ap.).
Editory
mají
k
dispozici
řadu
funkcí
pro
strukturování
textu,
členění
na
části,
kapitoly,
podkapitoly
a
odstavce,
to
vše
doplněno
četnými
variantami
formátování
textu,
tj.
nastavení
pravého
a
levého
okraje,
odsazování
řádků,
typ,
druh
a
velikost
písma
atd.
Pro
všechny
uživatele
je
k
nezaplacení
funkce
hledání
daného
znakového
řetězce,
eventuálně
s
možností
jeho
náhrady.
Lze
tak
snadno
aktualizovat
předrevoluční
dopis
či
článek
prostou
náhradou
soudruh
za
pan
a
KSČ
za...
(podle
libosti).
Zkušený
uživatel
textového
editoru
ví,
že
nic
z
toho,
co
napsal,
nemusí
přijít
vniveč.
Je
skoro
zbytečné
psát
si
koncept
(pokud
máme
víceméně
jasno,
co
chceme
stvořit),
lépe
je
psát
rovnou
do
počítače.
Nehodí
se
věta,
odstavec,
kapitola
na
toto
místo?
Přesuneme
ji
snadno
během
okamžiku
na
místo
lepší,
když
se
momentálně
nehodí,
odložíme
ji
pro
pozdější
použití
jinam.
Už
služby,
o
kterých
se
zmiňuji
v
tomto
odstavci,
patří-
bohužel-
k
těm
relativně
méně
využívaným.
Pozoroval
jsem
jednou
jednu
slečnu:
seděla
u
PC,
měla
prst
zabořen
do
klávesnice
a
evidentně
se
nudila.
Mazala
totiž
stránku
tak,
že
držela
klávesu
Del
a
čekala,
až
domaže
a
dojede.
Jiní
přepisují
již
hotový
odstavec
jen
proto,
že
měl
být
napsaný
tučným
písmem.
Tento
poněkud
zdlouhavý
úvod
má
za
cíl
vypíchnout
tu
vlastnost
textových
editorů,
kterou
jsem
zmínil
na
začátku:
jazyková
kontrola
textu.
K
nejčastějším
kontrolním
mechanismům
patří
spellchecker,
název
pro
tu
funkci
textového
editoru,
která
kontroluje
správnost
slov
v
textu
se
vyskytujících,
a
tezaurus,
pomůcka
pro
obohacení
výrazových
prostředků,
zpravidla
nabízející
synonyma
k
zadanému
slovu.
Popravdě
řečeno,
většinou
jsou
oba
uvedené
prostředky
doplňovány
a
modifikovány
tak,
že
ve
výsledné
podobě
se
někdy
značně
shodují.
Spellchecker-
řekněme
kontrola
pravopisu-
porovnává
jednotlivá
slova
v
textu
se
speciálně
vytvořeným
slovníkem
a
jestliže
slovo
nenajde,
upozorní
na
to.
Pokud
nabízí
náhradu,
vychází
ze
synonymické,
tvaroslovné
či
zvukové
podoby
slov,
z
běžných
překlepů
vzniklých
prohozením
sousedících
písmen,
z
rozložení
kláves
na
klávesnici
atd.
Zpravidla
odhalí
chybu
jako
klucima,
ale
již
ne
bez
klukovi.
Tezaurus
někdy
nabízí
nejen
synonyma,
ale
i
slova
významem
podobná,
nadřazená,
podřazená
či
protikladná.
Pro
jednoduchost
budu
dále
jakýkoli
modul
textového
editoru,
který
má
zlepšit
kvalitu
textu,
nazývat
korektor.
Kromě
uvedených
funkcí
umějí
korektory
i
hlídat
vazby,
předložkové
pády,
upozorní
na
opakovaný
výskyt
téhož
slova,
na
stylistické
neobratnosti,
nadužívání
některých
slov
či
slovních
spojení,
nevhodné
formulace
(např.
má
lásko
v
obchodním
dopise)
atd.
Ty
poslední
zatím
převážně
pouze
pro
angličtinu.
Korektory
pracují
zpravidla
ve
dvou
režimech:
buď
v
interaktivním,
kdy
uživatel
nesrovnalosti
vyhodnotí
a
provede
korekturu
buďto
sám,
nebo
s
pomocí
nápovědy.
Pokud
je
slovo
v
pořádku,
může
je
zařadit
do
tzv.
uživatelského
slovníku;
korektor
pak
používá
pro
kontrolu
jak
originální
slovník,
tak
i
uživatelský.
Do
uživatelského
slovníku
se
slovo
musí
pochopitelně
uložit
ve
všech
jeho
podobách.
Pokud
korektor
nabízí
správný
tvar,
nabízí
jich
zpravidla
více.
Pořadí
nabízených
variant
by
mělo
odpovídat
věrohodnosti,
s
jakou
se
blíží
jejich
význam
kontrolovanému
slovu.
Použijeme-
li
korektor
v
automatickém
režimu,
pak
toto
slovo
použije
jako
náhradu.
Pro
rpotože
by
mohl
nabídnout
protože,
vyjde-
li
z
překlepu,
nebo
rohože,
vyjde-
li
z
formálně
nejpodobnějšího
slova.
Zvolit
optimální
algoritmus
není
lehké.
Velké
vášně
vyvolávají
korektory
pracující
jako
tezaury.
Před
časem
bylo
módou
testovat
tezaurus
na
slovo
žena
a
vytýkat,
že
nezná
žena
jako
přechodník
od
hnáti.
Když
se
s
tím
ubozí
tvůrci
vyrovnali,
tato
generace
šťouralů
odrostla
a
dnes
se
setkáte
s
tím,
že
se
recenzent
veselí
nad
tím,
že
pro
žena
je
v
nabídce
mj.
hnát
dobytek.
Musíme
si
být
vědomi
toho,
že
zatímco
účetnímu
programu,
tabulkovému
kalkulátoru,
statistickým
programům
atd.
prostě
věřit
musíme,
protože
nemáme
na
to,
aby
si
každý
detail
ověřovali,
korekční
programy
v
textových
editorech
bychom
měli
brát
pouze
jako
jakousi,
zdaleka
ne
perfektní,
kontrolu.
Ne
vše,
co
najde,
je
špatně
a
naopak:
ne
vše,
co
projde,
je
dobře.
Jistě
by
bylo
ideální,
kdyby
nám
korektor
automaticky
opravil
větu
Zbytečné
používání
zbitečných
slova
je
zbytečná
na
Nadměrné
používání
nevýznamných
slov
je
zbytečné.
Až
na
opravu
zbitečných
od
něj
zatím
nic
čekat
nemůžeme.
Pokud
jsme
milovníky
méně
obvyklých
slov,
automatický
režim
nám
nepomůže.
Věta
kdo
chce
psa
být,
vždycky
si
hůl
najde
projde
také,
protože
být
je
gramaticky
správný
tvar.
Existuje
řada
slov,
která
jsou
správná,
ale
v
počítačových
slovnících
je
nenajdete.
Patří
k
nim
většina
zkratek,
jmen,
názvů
atd.
To
vše
není
samozřejmě
důvodem
k
tomu,
tyto
pomůcky
nepoužívat
a
nevyvíjet.
Pracuje
na
nich
řada
odborníků
všude
ve
světě
a
samozřejmě
i
u
nás.
Pro
složitost
jazyka
jako
vyjadřovacího
prostředku
člověka
nelze
ani
do
(reálného)
budoucna
počítat
s
tím,
že
bude
k
dispozici
udělátko,
které
náš
neuspořádaný,
myšlenkově
mdlý
a
koncepčně
slabý
písemný
výtvor
dostane
do
tvaru
hodného
Nobelovy
ceny
za
literaturu.
U
jazyků
s
bohatým
ohýbáním
slov
nebude
dokonalá
kontrola
gramatické
správnosti
na
úrovni
slov.
Pokud
na
tyto
pomůcky
budeme
příliš
spoléhat,
měli
bychom
pamatovat
na
Gogolův
výrok
o
zrcadle
a
křivé
hubě.