Odpoutávání
řeči
Recenze
KNIHY:
Je
marné
pokoušet
se
MICHELA
FOUCAULTA
(1926-
1984)
zařazovat:
jeho
dílo
se
takové
snaze
vědomě
vzpírá,
dokonce
ji
analyzuje-
a
ukazuje
mocenskou
podstatu
každé
klasifikace,
která
je
Foucaultovi
jedním
z
mechanismů
ovládání
nekonečné
tvořivosti
řeči.
Přesto
má
jeho
dílo
své
nesporné
místo
mezi
těmi,
kteří
zásadně
proměnili
naše
vidění
světa.
Dokládá
to
i
nový
výbor
z
Foucaultových
prací
nazvaný
DISKURS,
AUTOR,
GENEALOGIE
(Nakladatelství
Svoboda).
Výbor
obsahuje
nástupní
řeč
na
College
de
France
nazvanou
Řád
diskursu,
přednášku
Co
je
autor
a
stať
Nietzsche,
genealogie,
historie.
Byť
rozsahem
nevelký,
dovoluje
z
jinak
nesnadného
Foucaulta
porozumět
mnohému,
dokonce
snad
i
tomu
nejdůležitějšímu.
Totiž
jeho
projektu,
jehož
byly
jeho
velké
a
možná
i
známější
knihy
vždy
novým
uskutečňováním.
Řád
diskursu
je
text,
shrnující
práci
již
vykonanou
a
současně
rýsující
plán
dalších
výzkumů.
Foucault
se
soustřeďuje
na
pojem
diskursu
a
diskursivní
praxe
(téma,
kterým
se
zabýval
již
v
Archeologii
vědění).
Diskurs
jako
slovo
v
běžné
francouzštině
na
jedné
straně
není
nic
jiného
než
řeč,
rozmluva,
rozprava
o
věcech
a
událostech.
Na
druhé
straně
však
(u
Foucaulta)
také
násilí,
které
působíme
věcem,
jistá
praxe,
kterou
jim
vnucujeme.
Není
to
tedy
řeč
nevinná,
nýbrž
vyznačuje
se
schopností
utvářet
oblasti
předmětů,
vzhledem
k
nimž
bude
možno
stvrzovat
nebo
popírat
pravé
nebo
falešné
propozice.
Diskurs
je
tedy
pole
řeči,
v
němž
je
řeč
vždy
již
nějak
zakřivována,
organizována,
omezována;
proto
hovoří-
li
Foucault
o
řeči
jako
diskursivně
nespoutané,
používá
(pouze)
metafor.
Mluví
o
hukotu
či
šepotu,
což
je
jakoby
šum
v
pozadí
každé
racionální
mluvy,
to,
co
tato
mluva
vždy
vnímá
jako
své
ohrožení.
Foucaultovým
záměrem
je
odhalovat
skryté
postupy
a
lsti,
jimiž
vniká
řád
diskursu;
jeho
největší
síla
je
v
tom,
že
je
objevuje
tam,
kde
bychom
je
nejméně
čekali.
Například
odkrývá-
li
momenty
rituálu
ve
vědecké
řeči,
anebo
(jak
je
tomu
v
přednášce
Co
je
autor)
když
analyzuje
autora
jako
historicky
proměnlivou
funkci
textu.
Zde
je
pak
patrná
i
nietzschovská
inspirace
Foucaultova
projektu,
která
je
důležitá
a
vlastně
od
počátku
prostupuje
jeho
dílem.
Důkazem
toho
je
i
poslední
stať
výboru,
v
níž
Foucault
pávě
na
Nietzschových
textech
předvádí,
co
rozumí
slovem
genealogie.
Hledá-
li
filozofie
původ,
první
počátek,
chce
tím
jen
diskursivně
přemoci
to,
co
ji
děsí:
samotné
tělo
bytí,
jímž
je
historie
se
svou
intenzitou,
svými
selháními(...),
stejně
jako
se
svými
synkopami.
A
co
se
dozví
genealog,
naslouchá-
li
této
historii?
Tajemství
toho,
že
věci
žádnou
věčnou
podstatu
nemají.
Miroslav
Petříček
jr.
Michel
Foucault:
Diskurs,
autor,
genealogie.
Vydalo
Nakladatelství
Svoboda,
edice
Filozofie
a
současnost,
Praha
1994.
Přeložil
a
doslov
napsal
Petr
Horák.
115
stran,
náklad
a
cena
neuvedeny.