Nevyvratitelný
stav
ducha
Recenze
VÝSTAVY:
Jméno
ČESTMÍRA
KAFKY
(1922-
1988)
patří
k
nejvýznamnějším
v
českém
moderním
umění.
V
sedmdesátých
a
osmdesátých
letech
však
v
Praze
téměř
nevystavoval,
jeho
dílčí
výstavy
se
konaly
spíš
mimo
centrum.
Kafkovu
první
velkou
retrospektivní
přehlídku
otevřela
minulý
týden
Národní
galerie
ve
Valdštejnské
jízdárně
v
Praze.
Čestmír
Kafka
byl
umělec
renesančního
typu.
Vzdělaný,
inteligentní,
otevřený
a
zvědavý.
Zároveň
tvůrce
zodpovědný:
Stáhnout
k
zemi
všechny'
velké
teorie'
a'
vznešené
záměry'.
Položit
samozřejmé
a
každodenní
do
ohniska
života.
Ve
válečných
letech
studoval
na
zlínské
Škole
umění
a
rok
byl
totálně
nasazen.
Po
válce
odešel
do
Prahy
a
stal
se
žákem
Emila
Filly
na
Vysoké
škole
uměleckoprůmyslové.
Tam
se
setkal
s
vrstevníky,
se
kterými
v
roce
1954
založil
skupinu
Trasa.
Trasa
je
spjata
již
s
Kafkovou
malířskou
tvrobou,
jeho
počátky
však
patřily
kresbě
a
grafice
ovlivněné
surrealismem.
Tyto
kresby
ze
čtyřicátých
let
tvoří
první
část
retrospektivní
výstavy.
Chronologické
uspořádání
expozice
vyhovuje
Kafkovu
tvůrčímu
typu.
Člověk
moderní
doby
uvědomující
si
její
krizi
i
ošidnost
jejích
mýtů,
člověk
rozpoznávající
jedinou
schůdnou
cestu
životní
i
uměleckou,
takové
je
Kafkovo
ustrojení:
naučit
se
zabloudit
sám
v
sobě,
setkat
se
tam
a
vynést
na
světlo
vlastní
osobní
mýtus
a
jím
sdělit
poselství,
v
naději,
že
i
když
nebude
sdíleno
všemi,
bude
schopno
oslovit
alespoň
některé.
Expozice
vede
diváka
umělcovým
vnitřním
labyrintem;
dokládá
jeho
uvažování
o
tvorbě,
jeho
přístup
k
materiálům
(pokušení
hmotou),
nadhled,
s
nímž
je
výtvarně
zpracovával.
Kafka
se
vždy
snažil
o
co
nejpregnantnější
vyjádření.
Nejde
o
brilantní
formu
estétství,
byl
příliš
zodpovědný,
než
aby
spekuloval.
Na
druhé
straně
však
jeho
naturelu
odpovídá
samozřejmá
výtvarná
kultivovanost.
Vidíme
ji
na
obrazech
měst
z
padesátých
let
i
na
šedých
a
černých
obrazech
z
let
šedesátých,
postupem
doby
stále
abstraktnějších.
Ani
v
době
informelu
Kafka
nepodléhá
svodům
formální
hry,
v
jeho
tvůrčím
postupu
má
důležitou
roli
racionalita
a
jistý
perfekcionismus.
Následují
cykly
bílých
obrazů;
v
nich
má
velký
význam
grafický
znak
i
nelyričnost
daná
minimem
použitých
barev.
O
Kafkově
vztahu
k
hmotě,
která
jej
pokouší
v
každodenním
životě,
hovoří
spojovačky
z
různých
materiálů
či
cyklus
Hmoty
(asambláže
ze
sena,
trávy,
popele
na
skládané
vatě).
Čestmír
Kafka
zemřel
v
roce
1988-
ještě
v
letech
beznadějných,
po
zkušenosti
osamělého
běžce.
Jeho
retrospektiva
přináší
důkaz
o
silném
tvůrčím
duchu.
Lenka
Lindaurová
Čestmír
Kafka.
Obrazy,
kresby,
koláže,
asambláže
1943-
1988.
Kurátor
Karel
Miler.
Národní
galerie,
Valdštejnská
jízdárna.
1.
září-
13.
listopadu.