Parlament
rozšiřuje
své
sídlo
V
bloku
malostranských
paláců
a
měšťanských
domů
vznikne
přes
sto
poslaneckých
kanceláří
se
180
pracovními
místy
Jan
Štětka
Když
se
koncem
osmdesátých
let
rekonstruovala
historická
budova
českého
sněmu
na
Malé
Straně
v
Praze,
nikdo
z
architektů
asi
nepředpokládal,
že
už
za
pět
let
bude
svým
uživatelům
malá.
Objekt
byl
totiž
ušit
na
míru
tehdejší
komunisty
ovládané
České
národní
radě.
Její
poslanci
se
před
rokem
1989
scházeli
čtyřikrát
do
roka,
odhlasovali
vše,
co
se
jim
řeklo,
a
pak
se
rychle
vrátili
do
svých
domovů,
kde
některým
běžel
plat
koncernových
ředitelů
a
jiným
dojiček
krav.
Národně
frontovní
politické
strany
a
jejich
poslanecké
kluby
pracovaly
formálně
na
pokyn
shora:
zvláštní
vybavení
tedy
nepotřebovaly
a
stejně
tak
se
bez
vlastních
kanceláří
v
parlamentní
budově
obešli
i
jednotliví
poslanci.
Po
listopadu
89
se
poslancování
stalo
placenou
činností
a
nároky
na
jeho
vykonávání
přiměřeně
tomu
vzrostly.
Pod
náporem
téměř
dennodenního
porevolučního
maratónu
schvalování
zákonů
budova
ČNR
praskala
ve
švech,
ovšem
do
roku
1992
to
zajímalo
jen
málokoho:
český
sněm
totiž
pracoval
ve
stínu
tehdejšího
Federálního
shromáždění.
Situace
se
změnila
až
se
vznikem
samostatné
České
republiky
v
lednu
1993.
Vinohradský
federál
osiřel
a
členové
novopečené
Poslanecké
sněmovny
Parlamentu
ČR
rozhodli,
že
se
z
pěkně
upravených
historických
prostor
na
Malé
Straně
stěhovat
nebudou.
Není
kde
úřadovat
Tím
si
ovšem
poněkud
zkomplikovali
život.
Na
rozdíl
od
dobře
vybaveného
FS
dnes
nikdo
z
téměř
dvou
stovek
poslanců
kromě
předsedy
a
místopředsedů
sněmovny
a
šéfů
jejích
výborů
nemá
svou
kancelář,
pracovní
stůl,
židli
a
telefon.
Pokud
tedy
zrovna
nesedí
na
svém
minikřesle
v
jednací
síni,
jsou
poslanci
nuceni
pobývat
buď
ve
svých
klubech
(což
je
malá
kancelář
s
maximálně
deseti
židlemi-
přitom
např.
klub
ODS
má
šedesát
členů),
nebo
postávat
či
posedávat
po
chodbách.
Nelze
se
pak
ani
divit,
že
část
zákonodárců
zvolí
příjemnější
variantu
a
odchází
úřadovat
do
suterénní
restaurace
zvané
dolní
sněmovna.
Na
chodbách-
u
paralelních
linek-
se
rovněž
odehrává
většina
poslaneckých
telefonátů
(často
důležité
státní
povahy)
a
přijímání
návštěv.
Místopředsedové
sněmovny
J.
Vlach
(ODS)
a
J.
Kasal
(KDU-
ČSL)
shodně
tvrdí,
že
to,
co
může
v
zahraničí
běžně
používat
jeden
jediný
poslanec
kdejakého
zemského
sněmu,
a
dokonce
i
jeho
sekretářka,
je
u
nás
k
dispozici
celému
mnohdy
až
dvacetičlennému
parlamentnímu
výboru
nebo
klubu.
Nové
prostory
Kvapně
se
nyní
dokončuje
rekonstrukce
zadní
části
historického
komplexu
směrem
k
Valdštejnskému
náměstí,
to
však
nedostatek
úřadovacích
prostor
nevyřeší.
Proto
poslanci
zhruba
před
rokem
a
půl
rozhodli,
že
pro
svou
činnost
znovu
využijí
blok
renesančních
paláců
a
domů
mezi
starou
sněmovnou
a
Malostranským
náměstím,
který
na
sklonku
éry
Rakousko-
Uherska
(v
letech
1890-
1901)
řádně
zakoupil
tehdejší
Zemský
výbor
Království
českého.
Svědkem
oněch
časů
zůstal
mj.
i
pseudorenesanční
spojovací
můstek
mezi
sněmovnou
a
Šternberským
palácem
z
roku
1910.
Malostranské
veřejnosti
se
však
nápad
poslanců
příliš
nelíbil:
když
totiž
komunistický
režim
roku
1949
zrušil
zemské
zřízení
a
tím
i
český
zemský
sněm,
paláce
Šternberský
a
Smiřických
(č.
p.
6
a
7)
i
oba
domy
směrem
do
Tomášské
ulice
(č.
p.
8
a
518)
se
staly
sídly
úřadů
a
normálními
činžáky
obývanými
nájemníky.
Ti
se
nyní
(stejně
jako
Geologický
úřad)
měli
vystěhovat
a
někteří
občané
to
pochopili
jako
znárodňovací
akt.
Proto
se
loni
sešlo
pod
věžemi
sv.
Mikuláše
několik
minidemonstrací.
Rekonstrukce
zahájena
Dnes
už
spory
utichly
a
firma
KDM
zahájila
v
prosinci
1993
rekonstrukční
práce
na
novém
komplexu
podle
projektu
Státního
ústavu
pro
rekonstrukci
měst
a
památkových
objektů
(SÚRPMO,
projektoval
i
rekonstrukci
staré
sněmovny).
Dokončeny
by
měly
být
do
31.
prosince
1995,
a
to
i
přes
jisté
zdržení
způsobené
opožděným
stěhováním
nájemníků
z
domů
čp.
8
a
518
do
náhradních
bytů
na
sídlišti
Barrandov
v
těchto
dnech.
Stavba,
do
níž
stát
investuje
kolem
sedmi
set
milionů
korun,
dnes
vypadá
neutěšeně,
protože
vrcholí
destrukční
fáze:
snášejí
se
staré
střechy
a
bourají
stropy
a
příčky.
Spodní
část
severní
strany
Malostranského
náměstí
pomalu
obrůstá
lešením
a
vedle
hustého
provozu
aut
komplikují
zhruba
sedmdesátce
stavebních
dělníků
život
i
důslední
památkáři.
V
domě
čp.
518,
kde
má
firma
KDM
provizorní
kanceláře,
sídlí
i
její
ředitel
ing.
Josef
Dastych,
s
nímž
jsme
si
povídali
o
budoucnosti
staronových
objektů
českého
sněmu.
Paláce
neznamenají
přepych
Základním
cílem
rekonstrukce
je
zajistit
180
pracovních
míst
pro
členy
poslanecké
sněmovny.
Každý
z
poslanců
by
měl
v
některé
z
celkem
sto
dvou
kanceláří
mít
svůj
stůl,
židli,
počítač,
telefon,
všichni
dohromady
pak
nějaké
faxy,
skříně
na
šaty,
malé
trezory
a
ledničky,
říká
ing.
Dastych.
V
žádném
luxusním
prostředí
však
podle
něho
poslanci
úřadovat
rozhodně
nebudou.
Ač
se
to
na
první
pohled
nezdá,
obývání
klasických
renesančních
a
barokních
paláců
s
velikými,
řetězovitě
propojenými
místnostmi
není
žádné
terno.
Na
tom,
aby
ve
Šternberku
ani
v
paláci
Smiřických
nevznikaly
žádné
příčky,
trvají
památkáři.
Poslancům
tudíž
nebude
dopřáno
žádné
velké
soukromí,
ale
v
závislosti
na
velikosti
kanceláře
budou
sedět
po
dvou
i
po
více-
možná
prý
i
bez
ohledu
na
stranickou
příslušnost.
Protože
některé
místnosti
budou
stejně
jako
v
18.
století
průchozí,
budou
si
někteří
zákonodárci
nejspíš
připadat
jako
v
rušné
mzdové
účtárně.
První
patro
Šternberského
paláce
skýtá
ovšem
přeci
jen
jednu
výhodu:
terasu
vhodnou
ke
slunění
(eventuálně
k
politickému
řečnění),
protože
je
obrácená
k
jihu
na
Malostranské
náměstí.
Komu
připadnou
s
terasou
sousedící
kanceláře,
se
však
zatím
neví.
Kromě
pracoven
bude
v
palácových
patrech
několik
kuloárových
chodeb,
zasedacích
místností
a
přijímacích
salonků
s
barokními
stolky
a
křesly.
V
těchto
dnech
by
se
podle
ing.
Dastycha
mělo
rozhodnout,
jakým
nábytkem
bude
vybaven
interiér
kanceláří,
už
teď
je
však
prý
jasné,
že
bude
spíš
strohý,
jednotný
a
vyrobený
na
míru.
Místo
sauny
budou
sklady
Žádné
honosné
taneční
sály
nebo
restaurace
v
novém
komplexu
nebudou.
Pouze
z
bývalé
Šternberské
konírny
v
přízemí
křídla
přiléhajícího
k
Thunovské
uličce
se
stane
konferenční
(tiskový)
sál.
Jeho
hlavní
výhodou
by
mělo
být
lepší
napojení
na
televizní
přenosovou
techniku:
zatímco
dnes
přenosové
vozy
blokují
parkovací
prostor
před
starou
sněmovnou,
v
budoucnu
zajedou
do
Thunovské
a
kabely
se
snadno
spojí
s
tiskovým
centrem.
Ani
ze
zamýšleného
suterénního
fitcentra
a
sauny
nic
nebude.
Poslanci
budou
muset
odpočívat
jinde,
protože
suterény
jsou
příliš
hluboko
a
napojení
na
výše
položenou
kanalizaci
pomocí
čerpadel
by
provoz
budov
neúměrně
prodražilo.
Takže
tam
budou
sklady,
dodává
ing.
Dastych.
Ani
pro
parlamentní
knihovnu
nezbude
na
Malé
Straně
místo.
Pouze
dvacet
tisíc
svazků
se
sem
převeze,
zbylých
zhruba
sto
osmdesát
tisíc
zůstane
v
budově
bývalého
federálu
na
Vinohradech.
Umístit
knížky
na
speciálně
upravených
půdách,
jako
je
tomu
v
Národní
knihovně
v
Klementinu,
prý
z
bezpečnostních
důvodů
nelze.
V
přízemním
podloubí
obchody
Aby
se
Malá
strana
pod
náporem
úřadů
postupně
úplně
nevylidnila,
nebude
nový
parlamentní
komplex
sloužit
jenom
zákonodárcům.
Pražský
magistrát
pronajme
soukromníkům
obchody
v
podloubích
obou
šlechtických
paláců,
která
směřují
do
Malostranského
náměstí.
V
nádvoří
paláce
Smiřických
by
měla
být
zřízena
dokonce
kavárna
pro
veřejnost,
kde
by
vzhledem
k
nižšímu
podnikatelskému
nájmu
mohly
být
i
nižší
ceny
než
v
okolí,
tedy
káva
za
bůra
místo
za
třicet.
Ochranka
je
z
toho
dost
divoká,
připomíná
však
ing.
Dastych
stinnou
stránku
přímé
koexistence
poslanců
s
občany.
Dosud
totiž
ozbrojení
muži
hlídali
jen
veřejnosti
nepřístupné
prostory.
Nyní
se
budou
přímo
pod
pracovnami
poslanců
pohybovat
desítky
cizích
lidí.
Část
poslaneckou
a
veřejnou
však
nelze
nijak
oddělit,
proto
vždy
po
zavírací
době
kavárny
projde
ochranka
se
psem
celé
přízemí
a
prohlédne
je.
Ale
přes
den
se
nedá
dělat
nic,
snad
jen
instalovat
snímací
kamery
a
služba
je
bude
muset
nějak
ohlídat,
říká
ing.
Dastych.
Tunel,
nebo
most?
Když
architekti
zvažovali
optimální
propojení
staré
budovy
sněmovny
s
novými
domy,
vsadili
na
tunel
pod
Thunovskou
uličkou.
Takové
řešení
se
však
ukázalo
nemožným.
Existující
kanalizační
sítě
by
totiž
podzemní
chodbu
vtlačily
tak
hluboko
do
země,
že
by
jí
jistě
nikdo
nepoužíval.
Protože
dosavadní
pseudorenesanční
můstek
z
roku
1910
kapacitně
zcela
nevyhovuje,
neboť
ústí
do
točitého
minischodiště,
muselo
se
začít
uvažovat
o
druhém
přemostění
Thunovské.
Památkáři
se
však
k
zásahu
do
historického
exteriéru
Malé
strany
postavili
zdrženlivě,
proto
vznikla
skupina
expertů,
která
posoudí,
zda
je
vůbec
nutné
můstek
stavět.
Pokud
se
zjistí,
že
ano,
vypíše
se
architektonická
soutěž,
říká
ing.
Dastych.
Vítězný
návrh
se
pak
zhotoví
v
modelu
1:
1,
zavěsí
se
nad
uličku
a
rozhodne
reakce
veřejnosti.
Bude-
li
negativní,
model
sundáme
a
ke
stavbě
nedojde.
Architekti
už
prý
o
podobě
můstku
uvažovali:
většina
se
uchýlila
k
historizující
podobě,
ale
objevil
se
i
supermoderní
skleněný
tubus...
Unikátní
renesanční
stropy
Při
demolici
stropních
omítek
došlo
k
unikátnímu
nálezu
zhruba
dvou
tisíc
metrů
čtverečných
malovaných
trámových
stropů
z
období
renesance.
To
nikdo
nečekal,
vzpomíná
ing.
Dastych.
Do
starých
štukových
stropů
nám
památkáři
dovolili
vrtat
jenom
malé
dírky
a
dívat
se
do
nich
endoskopem.
Malované
dřevo
bylo
černé
od
sazí,
proto
jsme
je
vůbec
nerozpoznali....
Překrytí
dřevěných
stropů
omítkou
nařídil
protipožární
zákon
v
dobách
Marie
Terezie.
Tak
se
ve
Šternberském
paláci
pod
vrstvou
štuku
ocitly
vedle
geometrických
ornamentů
i
vzácné
figurální
výjevy.
Nejhorší
bylo,
že
najednou
zbývalo
na
restaurování
maleb
málo
času,
protože
nálezů
bylo
desetkrát
víc,
než
se
čekalo
a
Geologický
úřad
opustil
paláce
se
značným
zpožděním.
Trámy
tedy
byly
urychleně
sneseny,
rozebrány
a
odvezeny
do
dílen,
kde
budou
nákladem
dvaceti
milionů
korun
obnoveny.
Po
rekonstrukci
paláců
mají
být
znovu
instalovány,
avšak
již
pouze
jako
okrasná
atrapa
zavěšená
na
nových
stropech
z
betonu.
V
místnostech,
kam
se
betonové
stropy
nehodí,
prý
budou
znovu
zakryty
a
opraveny
si
počkají
na
své
znovuobjevení.
Podle
ing.
Dastycha
se
právě
při
nálezu
renesančních
trámů
ukázalo,
jak
je
dobře,
že
objekty
nakonec
získal
stát.
Jeden
stavbař,
který
měl
připravovat
přestavbu
paláců
na
hotel
americké
společnosti
Gorin,
mi
řekl,
že
po
koupi
objektů
by
do
každého
rohu
dali
černého
šerifa
se
psem,
nikoho
by
nepustili
dovnitř,
stropy
by
zbourali
a
zaplatili
pokutu
památkářům.
Nedávno
se
ho
prý
někdo
ptal,
jaká
je
finanční
návratnost
dřevěného
malovaného
stropu:
Žádná,
to
se
nedá
vyčíslit.
Jakmile
se
na
to
někdo
začne
dívat
z
hlediska
byznysu,
je
jasné,
že
musí
začít
bourat,
odpověděl.
Při
prohlídce
střech
Šternberského
paláce
si
lze
všimnout
drobného,
avšak
charakteristického
rozdílu
mezi
přístupem
památkářů
koncem
80.
let
a
nyní:
zatímco
komíny
staré
sněmovny
byly
zbourány
jako
zbytečné
a
zůstala
jen
holá
střecha,
dělníci
KDM
mají
přikázáno
komíny
všech
čtyř
objektů
nejen
ponechat,
ale
dokonce
mírně
přizdobit,
aby
tradiční
kolorit
malostranských
střech
časem
nezmizel.
Auta
poslanců
budou
ve
studnách
Klasickou
nerudovskou
otázku
Kam
s
ním
si
často
kladou
poslanci,
když
nervózně
popojíždějí
svými
auty
úzkými
a
strmými
malostranskými
uličkami
a
hledají
místo
k
parkování.
Obvodní
úřad
pro
Prahu
1
podmínil
svůj
souhlas
s
rekonstrukcí
paláců
vyřešením
parkovací
otázky.
Idea
podzemních
garáží
na
Klárově,
na
Malostranském
náměstí
i
na
Újezdě
se
však
postupně
rozplynula,
proto
nakonec
obvodní
úřad
přistoupil
na
kompromis
a
dal
si
od
parlamentu
zaplatit
dvacetimilionovou
zálohu
za
padesát
parkovacích
míst
(jedno
místo=
čtyři
sta
tisíc
korun).
Z
toho
ovšem
vyplývá,
že
nenajde-
li
se
do
doby
kolaudace
rekonstruovaných
objektů
vhodné
řešení,
propadne
oněch
dvacet
milionů
obvodnímu
úřadu.
Dnes
je
aktuální
varianta
tzv.
automatických
parkovacích
studní,
říká
ing.
Dastych.
Jejich
princip
je
prostý:
se
svým
vozem
vjedete
na
parkovací
plošinu,
do
automatu
vložíte
kartu,
plošina
auto
samočinně
sveze
pod
zem,
kde
jej
uloží
do
některého
z
volných
boxů.
Stejně
automaticky
vám
vůz
vyjede,
když
s
ním
chcete
odjet.
Výstavba
parkovací
studny
pro
50
aut
vyžaduje
jediné:
prostor
tvaru
válce
o
průměru
22
metrů
a
hloubce
11
metrů.
Leckde
jistě
maličkost,
ale
na
Malé
Straně
veliký
problém.
Umístit
takovou
studnu
pod
Pětikostelním
nebo
Valdštejnským
náměstím
kvůli
kanalizaci
nelze,
zbývá
tedy
opět
Malostranské
náměstí...
Investice
pro
budoucnost
Více
než
půlmiliardovou
investici
státu
do
nových
parlamentních
budov
provázejí
od
počátku,
zejména
ve
světle
opuštěného
paláce
bývalého
FS
na
Vinohradech,
značné
pochybnosti
veřejnosti.
Bylo
jistě
záležitostí
především
politickou,
nikoliv
ekonomickou,
že
se
po
debaklu
čs.
federace
poslanci
rozhodli
neopouštět
místo,
kde
český
sněm
existoval
ještě
v
době
předčeskoslovenské.
Dnes
nezbývá,
než
učinit
alespoň
vše
pro
to,
aby
stísněné
podmínky
na
Malé
Straně
byly
pro
práci
sněmovny
co
možná
nejpřijatelnější.
Zprovozní-
li
se
nové
kanceláře
opravdu
na
Nový
rok
1996,
dnešní
poslanci
zvolení
v
roce
1992
si
jich
užijí
jen
necelý
půlrok.
Lepší
pracovní
podmínky
tedy
čekají
především
na
zákonodárce
zvolené
v
červnu
1996
a
v
dalších
obdobích.