Hvězda
nad
Teplicemi
Recenze
HUDBA:
Slovenský
tenorista
Peter
Dvorský
se
v
pondělí
večer
stal
první
ze
světových
hvězd,
po
jejichž
přítomnosti
touží
probouzející
se
Teplice,
někdejší
salon
Evropy.
Se
Severočeskou
filharmonií
a
dirigentem
Tomášem
Koutníkem
uvedl
pěvecký
recitál
o
úctyhodném
počtu
třinácti
sólových
čísel,
kterým
připravil
městu
a
regionu
událost
nedocenitelného
významu.
Pěvec
byl
v
dobré
formě
a
zdálo
se,
že
se
nakonec
dobře
cítil
i
před
auditoriem.
To
v
akusticky
sympatickém
sále
zcela
zaplněného
teplického
Domu
kultury
čítalo
jen
šest
či
sedm
set
lidí.
Trvalo
dost
dlouho,
než
posluchači
roztáli,
a
nijak
tu
nebouřilo
kultovní
nadšení.
Atmosféra
však
byla
přes
zdání
rezervovanosti
velmi
upřímná,
i
když
nezkušené
publikum
málem
přišlo
o
své
přídavky
poté,
co
si
je
nevynucovalo
a
naopak
v
jejich
očekávání
přestalo
příliš
brzy
tleskat.
Dvorský
z
pódia
poznamenal,
že
se
v
té
chvíli
až
polekal...
Zpíval
vesměs
tak,
že
by
si
ovací
zasloužil
víc.
Milou
pozorností
českému
prostředí
byly
hned
na
úvod-
v
jeho
podání
dramatičtější-
árie
Jeníka
z
Prodané
nevěsty
a
Prince
z
Rusalky.
Ještě
u
Carmen
nebylo
zcela
jasné,
zda
trochu
ztěžklý
hlas
vyzpívá
s
citem
všechny
nároky
nejjemnějších
nuancí
střední
polohy-
Dvorský
už
totiž
není
pouhým
lyrickým
tenorem.
Jeho
silnou
stránkou
naopak
je
vyšší
dynamika,
afekt,
výšky,
i
když
i
zde
mívá
občas
výkyvy
k
jakési
zastřenosti
tónu.
Árie
Cavaradossiho
a
pak
především
Calafovo
skvěle
gradované
Vincero
z
Pucciniho
Turandot
již
uspokojily
plně.
To
je
ostatně
číslo,
které
musí
u
publika
zabrat-
a
stalo
se
tak
konečně
i
zde.
Druhá
polovina
koncertu
byla
odlehčená-
Lehár
a
italské
a
španělské
písně.
V
té
od
Tostiho
Dvorský
v
polohlasu
ukázal
i
podmanivost
svého
nenamáhaného
spodnějšího
rejstříku
a
ve
slavné
Granadě,
zpívané
zcela
naplno,
opravdový
švih
a
tah.
Tady
také
filharmonie,
hrající
v
sólových
předehrách
ještě
poněkud
studeně,
již
zcela
překonala
svůj
stín.
Pro
její
hráče
i
pro
dirigenta
to
byl
jistě
výjimečný
večer.
Stejně
tak
pro
někdejší
československé
posluchače,
jimž
je
Dvorský
vskutku
národním
umělcem.
A
možná
i
pro
velmi
skromně
vystupujícího
tenoristu...
To,
že
do
Teplic
za
pozornosti
mecenášské
firmy
Glavunion
zajel,
je
nutno
kvitovat
s
povděkem-
události
se
nedějí
jen
v
Praze.
Přídavky
(Tosca,
O
sole
mio)
nakonec
byly
a
nejkrásněji
z
nich
asi
zazněla
Píseň
o
rodné
zemi
Gejzy
Dusíka:
Dvorskému
toto
slovenské
vyznání
věříme,
vždyť
jde
i
z
jeho
srdce-
a
to
se
věru
pozná.
Petr
Veber
Pěvecký
recitál
Petera
Dvorského.
Severočeská
filharmonie,
dirigent
Tomáš
Koutník.
Dům
kultury,
Teplice,
5.
září.