Na
světě
nejsou
jenom
brouci
Jan
Keller,
Sociolog
Ve
svém
článku,
nazvaném
Každý
druhý
ekologem
(LN
19.
8.
94),
se
náš
přední
entomolog
Dalibor
Povolný
ohrazuje
proti
tomu,
aby
se
za
ekology
vydával
kdekdo,
včetně
sociologů,
a
tím
obor
profanoval.
Sociology,
kteří
se
pletou
do
ekologie,
nepovažuje
za
seriózní
sociology.
Nevím,
vůči
komu
byla
tato
invektiva
konkrétně
namířena,
není
to
však
důležité.
Musím
se
přiznat,
že
mi
vadí,
když
se
špičkový
odborník
z
jedné
oblasti
vyjadřuje
autoritativně
o
oblastech,
o
nichž
toho
mnoho
neví.
Je
to
zlozvyk
u
nás
dnes
bohužel
dost
rozšířený.
Ekologii
nelze
redukovat
pouze
na
její
přírodovědný
význam.
Již
Robert
Ezra
Park,
tvůrce
chicagské
školy,
hovořil
ve
třicátých
letech
o
sociálně
ekologických
vazbách
v
prostředí
amerických
měst.
Pojem
ekologie
se
od
té
doby
v
sociologii
objevuje
nejčastěji
ve
spojitosti
s
analýzou
sídelních
vzorců,
ale
také
mechanismů
sociální
kontroly,
Edvard
Shils
se
počátkem
šedesátých
let
pokouší
o
něco,
co
bychom
mohli
nazvat
ekologizací
teorie
moci.
Silné
tendence
k
ekologizaci
ve
smyslu
důrazu
na
vazby
mezi
organismem
a
prostředím
se
projevují
v
oblasti
sociologie
formálních
organizací.
Je
pravděpodobné,
že
přírodní
vědy
se
při
výzkumu
ekologických
souvislostí
dostaly
hlouběji
než
disciplíny
typu
sociologie.
To
souvisí
s
otázkou
povahy
sociálněvědního
poznání,
rozhodně
to
však
nedává
nikomu
právo
popírat
legitimitu
spojení
sociologie
a
ekologie.
Stať
D.
Povolného
je
zakončena
výzvou
seriózním
sociologům,
aby
se
pokusili
zjistit,
proč
se
dnes
k
ekologii
vyjadřuje
kdekdo,
bez
ohledu
na
svoji
profesní
specializaci.
Nemyslím,
že
by
to
byl
nápad
na
dizertační
práci.
Podle
mého
názoru
je
tomu
tak
prostě
proto,
že
lidé
nejsou
brouci.
Hluboce
je
znepokojují
stále
četnější
informace
o
mizení
deštných
pralesů,
o
příznacích
závažných
klimatických
změn,
o
tom,
že
se
nad
námi
protrhává
ochranná
ozónová
vrstva,
o
tom,
že
jsou
otravována
moře...
Mnozí
z
nich
začínají
tušit,
že
s
přírodou
není
jaksi
všechno
v
pořádku
a
že
člověk
v
tom
není
tak
docela
bez
viny.
Navíc
tuší,
že
než
se
podaří
vychovat
nejméně
dvě
generace
opravdu
exaktních
ekologů,
mohlo
by
být
už
pozdě.
Snad
proto
se
k
ekologii
vyjadřuje
kdekdo.
Rozhodně
to
není
neúcta
k
oboru.
Je
to
obyčejný
pud
sebezáchovy.
Nevím,
jak
je
tomu
u
brouků,
ale
lidé
ho
většinou
mají.