Město
nad
Vrchlicí
vyvolalo
svého
básníka
Petr
Matoušek,
Kutná
Hora
První
ročník
včera
uzavřeného
třídenního
festivalu
Ortenova
Kutná
Hora
nejen
uctil
básníkovo
pětasedmdesáté
výročí
narození,
ale
založil
ve
starobylém
horním
městě
nad
Vrchlicí
užitečnou
tradici.
Kutné
Hoře
se
totiž
vinou
relativní
blízkosti
hlavnímu
městu
významnější
kulturní
podniky
zpravidla
vyhýbají.
Možná
i
rodné
město
jednou
vyvolá
svého
básníka
jménem,
prohlásil
po
válce
František
Halas
na
adresu
nadaného
mladíka,
jehož
dílo
vyzrálo
v
čekání
daném
napospas,
v
době,
kdy
Čechy
za
oknem
smutných
duší
spravovaly
protektorátní
loutky.
Jiří
Orten,
vlastním
jménem
Ohrenstein,
se
narodil
30.
srpna
1919
v
domě
čp.
315
v
Kollárově
ulici
poblíž
hlavního
kutnohorského
náměstí.
Od
soboty
nese
tento
novogotický
dům
pamětní
desku,
kterou
slavnostně
odhalil
Ortenův
starší
bratr,
divadelník
Ota
Ornest.
Básník
a
esejista
Rudolf
Matys
v
krátkém
projevu
připomněl
nutnost
širšího
chápání
Ortenova
talentu-
mimo
rámec
vzpoury
proti
totalitnímu
režimu.
Tato
myšlenka
ostatně
zazněla
už
na
pátečním
literárním
salonu
Lyry
Pragensis,
kde
kromě
Matyse
diskutovali
básnířka
Jana
Štroblová,
literární
historikové
Marie
Rút
Křížková
a
Josef
Štochl
a
divadelní
historička
Marie
Valtrová.
Ta
pracuje
na
rozsáhlejší
edici
Ortenových
dramat.
Mladému
Jiřímu
Ortenovi
vyšla
první
kniha
až
po
tragickém
15.
březnu
1939.
Vzhledem
k
norimberským
rasovým
zákonům
musel
autor
tajit
své
pravé
jméno.
Odvážný
nakladatel
Václav
Petr
a
překladatel
Zdeněk
Urbánek
mu
pod
pseudonymy
Karel
Jílek
a
Jiří
Jakub
postupně
vydali
tři
sbírky.
Čítanka
jaro,
Cesta
mrazu,
Jeremiášův
pláč
i
melantrišská
Ohnice
patří
ke
klenotům
okupační
éry.
Skrývaný
autor
se
však
přesto
stal
terčem
štvavé
honby
proříšského
tisku.
Spravedlivou
ruku
Árijského
boje
a
spol.
však
předešel
zlý
osud:
1.
září
1941
Orten
umírá
na
následky
zranění,
jež
mu
způsobil
střet
s
vojenskou
sanitkou
na
pražském
Rašínově
nábřeží.
Ortenovo
jméno
i
tvorba
se
tradičně
spojuje
s
mládím.
Po
básníkovi,
jemuž
nebylo
dáno
zestárnout,
je
pojmenována
naše
nejvýznamnější
literární
cena
určená
nastupujícím
autorům.
Také
kutnohorský
festival
umožňuje
prezentovat
tvorbu
začínajících
básníků
a
básnířek.
Odborná
porota
soutěže
mladých
autorů,
jejichž
účast
byla
limitována
dvaadvacátým
rokem-
tedy
věkem
Ortenova
tragického
skonu-,
posoudila
celkem
sto
deset
zaslaných
prací.
První
cena
nebyla
udělena.
Druhé
místo
porota
přiřkla
Pavle
Březinové,
Zuzaně
Ježkové
a
Michalu
Novákovi.
Nejúspěšnější
práce
shrnuje
sborník
Názvuky
a
ve
Vlašském
dvoře
zazněly
rovněž
v
podání
letošních
vítězů
Poděbradských
dnů
poezie.
Z
doprovodných
akcí
festivalu
(uspořádal
ho
Klub
rodáků
a
přátel
Kutné
Hory,
Nadace
Lyry
Pragensis
a
Společnost
přátel
kultury
slova)
asi
nejvíce
zaujal
recitál
duchovní
hudby
pěvkyně
newyorské
Metropolitní
opery
Evy
Randové,
jíž
v
chrámu
sv.
Barbory
aplaudovala
tisícovka
nadšených
posluchačů.
Při
příležitosti
provedení
Devíti
zastavení
podle
lyrického
Ortenova
průvodce
Mé
město,
jenž
byl
vydán
jako
festivalový
bibliofilský
tisk,
proběhlo
též
otevření
nového
knihkupectví
a
antikvářského
miniveletrhu.
Ve
Vlašském
dvoře
vystavil
své
malby
Jaroslav
Šerých,
ilustrátor
Ortenových
Elegií.
Jiří
Orten
nesměl
jako
Žid
opouštět
Prahu.
Jak
nyní
podotkla
Marie
Rút
Křížková,
editorka
jeho
Sebraných
spisů
v
Českém
spisovateli
(Červenou
knihu
bohužel
nestihlo
nakladatelství
k
termínu
konání
festivalu
připravit),
nyní
byl
Kutné
Hoře
vrácen.
Festival
ovšem
proběhl
bez
většího
zájmu
mladé
generace.
Tu
upoutaly
spíše
cyklotrialové
závody
než
Ortenovo
vrstevnické
vyznání:
Dotkni
se,
chceš-
li/
Ucítíš,
jak
trvá/
Všeliká
hrůza
a
všeliké
štěstí.