ln94208_89

Při vědomí na Lipnici

Rozhlas Ivan Hartman Smysl tradičního hudebního festivalu v Lipnici se proměnil s dobou. Předlistopadový folkový festival (podle vysoké účasti folkových písničkářů a skupin, mezi nimiž však postupem let přibývalo kapel rockových, jazzmanů i folkloristů), nazývaný organizátory Písní za mír, patří do dějin české populární hudby jako událost z nejdůležitějších. Aby si ale rozuměli: z nejdůležitějších nejen proto, že byl tribunou na poměry velmi svobodomyslnou, ale především proto, že se na něm v jedné zářijové sobotě každého roku koncentrovala ta nejvýraznější a umělecky nejzajímavější hudební alternativa k státem plánovanému showbusinessu. Lipnický festival byl dramaturgicky otevřený a pokud jde o žánry asi nejtolerantnější, jaký jste tehdy- na plzeňské Portě se povinně vstávalo na Vlajku a v Sokolově zdviženou rukou hrozilo imperialistům- mohli navštívit. Zprofanované slovo mír v názvu znělo přirozeně: Mír tu představoval toleranci a právo na vlastní názor. Naplnilo se to.

Dřívější pořadatelé už festival v Lipnici neorganizují. Myslím, že Lipnice tím, co říkala v kontextu doby, i tím, jakou měl poslední ročník uměleckou úroveň, byla završena, vyjádřila se v roce 1990 dramaturgyně Jarmila Poláková. To už ale jiní chystali pokračování... Odehrálo se na přelomu srpna a září devadesátého roku a navázalo tak na pět předešlých ročníků (1984 až 1988). Ve srovnání s léty předchozími přišlo asi třetinové publikum, ale festival se rozjel a s novými ročníky sílí. Letos bude dokonce program tak nabitý (a to nejen na pódiu lipnického amfiteátru, ale i na přilehlém hradě a v jeho okolí), jak doposud nebýval. Pořadatelem je EKULT- nadace pro ekologii a kulturu a v podtitulu Lipnice' 94 můžeme číst: Malý festival pro malou planetu. Přeloženo: Lipnice opět (promiňte ta nevhodná, leč přesná slova) ideově jde před svou dobou. Zatímco ta první (1984 až 1988) cítila potřebu čemusi napomoci alespoň v malé zemi, ta druhá již uvažuje planetárně. Ještě předloni byl ekologický podtext festivalu poněkud proklamační, jenže planetární vědomí i u nás od té doby postoupilo, vyškoleno třeba u Temelína.

Na Lipnici ale nikdy nešlo o opoziční schůzi a ani letos na ní nepůjde o sraz ekologických aktivistů. Jde jen o připomínku vědomí souvislostí. Nepočítám- li ovšem tu část pravidelných návštěvníků festivalu, kteří se raději opijí až do nevědomí (neboť jim chutná vždy a všude).