Výchova
k
bádání
je
nedílnou
součástí
činění
vyspělého
národa
Petr
Jakeš,
Autor
přednáší
na
Přírodovědecké
fakultě
UK
U
politiků,
ale
i
ve
veřejnosti
se
objevují
pochyby
o
účelnosti
vlastního
českého
výzkumu.
Je
to
důsledek
vědecké
minulosti,
existence
institucí,
které
měly
vědu
toliko
v
názvu
a
rozlišovaly
mezi
vědou
socialistickou
a
cizí.
Izolovaný
výzkum
však
nemůže
přinášet
výsledky.
Svět
je
plný
černých
krabiček,
ve
kterých
jsou
ukryty
moderní
zázraky:
počítače,
záznamová
média,
navigační
systémy,
farmaceutické
přípravky
či
biotechnologické
postupy,
genová
manipulace.
Většina
objevů
pochází
od
základního
výzkumu
a
domnívat
se,
že
pěstovat
toliko
aplikovaný
výzkum,
tedy
brát
někde
nápady
a
výrobky
vzniklé
na
základě
těchto
nápadů
prodávat,
činí
z
těch,
kdo
do
základního
výzkumu
investují,
slušně
řečeno,
blbečky.
Věda,
která
je
nedílnou
součástí
činění
vyspělého
národa,
vyžaduje,
tak
jako
kultura,
péči
společnosti.
V
té
nejryzejší
formě
má
základní
výzkum
s
kulturou
společné
to,
že
se
na
čas
lze
bez
nich
obejít.
Žel,
zanechává
to
stopy
na
společnosti
či
národě.
K
pěstování
vědy
je
třeba
nejen
střecha
nad
hlavou,
nějaké
finance
(a
někdy
jich
je
třeba
dost),
ale
především
vědecký
dorost.
Jou
to
aspiranti,
doktorandi
a
postdoktorandi.
Tedy
lidé
s
ukončeným
tradičním
vysokoškolským
vzděláním,
kteří
se
rozhodli
ještě
v
učení
pokračovat.
Pětadvacátníci,
třicátníci
či
pětatřicátníci.
Jsou
neopotřebovaní,
nezatížení
tradicemi,
funkcemi,
vyšlapanými
cestičkami.
Pracují-
li
v
dobrých
týmech,
jsou
to
právě
oni,
kdo
svými
nápady
i
životní
energií
postrkují
vědu
vpřed.
To
vědí
všude
na
světě
a
dorostu
si
hledí,
někde
i
hýčkají.
V
přístupu
k
výchově
vědeckých
pracovníků
existuje
několik
cest.
Ta
jedna,
americká,
je
školštější.
Doktorand
je
studentem,
jak
se
sluší
a
patří.
Jsou
mu
předepsány
přednášky,
zkoušky
a
nakonec
doktorská
práce
(PhD).
Cesta
britská
je
svobodnější
a
dospělejší.
Není
v
ní
formálních
přednášek,
cvičení
či
kurzů
a
spočívá
ve
vypracování
doktorské
práce.
V
Americe
mají
tedy
undergraduate
schools
k
výchově
vysokoškoláků
s
nižšími
kvalifikačními
stupni
(bakaláři)
a
graduate
schools
k
produkci
specialistů-
výchově
vědeckých
pracovníků.
V
graduate
schools
se
dělá
špičková
věda
a
vychovávají
magistři
(MSc)
a
doktorandi
(PhD).
Odborníci
pro
aplikovaný
výzkum
se
vychovávají
základním
výzkumem.
Náš
systém
výchovy
byl
postaven
na
středoevropských
tradicích
(profesor
coby
neotřesitelná
autorita),
byl
sovětsky
modifikován,
včetně
nesmyslných
pojmenování
vědeckých
hodností,
a
předepisoval
zkoušky
odborné,
ale
i
např.
z
marxistické
filozofie.
Těžištěm
byla
kandidátská
práce.
Domnívám
se,
že
bychom
měli
opustit
příliš
benevolentní
britský
způsob
výchovy
badatelské
špičky
a
pro
potřebu
našeho
evropanství
předepisovat
na
vysokých
školách
doktorandům
pokročilé
přednášky,
kurzy,
letní
školy
či
cvičení
a
k
tomu
úzce
specializovanou
doktorskou
práci
jasně
zaměřenou
na
publikaci
v
renomovaném
časopise.
Měli
bychom
pěstovat
ty
nejběžnější
badatelské
návyky,
ke
kterým
patří
zdravá
skepse,
kritické
myšlení,
tvůrčí
pozitivní
postoje.
Vytvoření
graduate
schools
ve
spolupráci
s
Akademií
by
bylo
tím
nejefektivnějším
činem.
Leč
mám
pochybnosti,
zda
budeme
úspěšní,
právě
pro
ten
malý
podkritický
rozměr
společnosti,
pro
malé
množství
dostatečně
motivovaných
a
schopných
lidí
a,
ke
škodě
věci,
existenci
pašalíků.
Budeme
mít
potíže
nalézt
výzkumné
talenty,
a
zejména
učitele,
schopné
poskytnout
kvalitní
výchovu
malému
kolektivu
studentů.
I
pedagogickou
činnost
na
špičkové
úrovni
začínáme
hodnotit
tržně.
Podle
počtu
studentů
přidělujeme
prostředky
školicím
institucím.
Nejenže
jsme
v
podkritickém
množství,
trpíme
xenofobií,
nemáme
legislativu
pro
cizí
studenty.
Mezera
na
úrovni
životního
standardu,
která
se
objevuje
mezi
kvalifikovanou
vědeckou
špičkou
a
sférou
podnikatelskou,
právě
teď,
v
počátcích
transformace
společnosti,
přece
jen
zanechá
stopy.
Je
tedy
namístě
hýčkat
dorost
a
nehřešit
na
to,
že
mladý
badatel
pracuje
s
nadšením
pro
vědu,
bez
ohledu
na
plat.
Jenže
člověk,
který
začíná
nalézat
své
poslání
ve
výzkumné
práci,
také
zakládá
rodinu,
chce
bydlet
a
důstojně
žít.
Z
tohoto
pohledu
naši
doktorandi
nejsou
nikterak
hýčkáni.