ln94208_58

Přijímací řízení a Listina práv

Potřebujete poradit?

JUDr. Eliška Wagnerová Čtenářka se táže, je- li správný názor, že je porušováno právo stejného přístupu ke vzdělání bez ohledu na pohlaví v případech, kdy střední škola posuzuje při přijímacím řízení zvlášť chlapce a zvlášť dívky. Protože z pochopitelných důvodů chce škola mít třídy smíšené, děje se to, že jsou přijati chlapci, kteří mají méně bodů než nepřijaté dívky. Dívka podala proti rozhodnutí ředitele odvolání, avšak neuspěla.

Tato fakta jsou alarmující a svědčí o tom, že od Evropy civilizované zažitými základními právy nás dělí ještě velký kus cesty. Svědčí i o tom, že státní úředníci nemají dostatečný respekt, možná snad ani představu o požadavcích Listiny základních práv a svobod. Kdyby se případ odehrál jen trochu na západ od našich hranic, vyvinul by se asi v pěkný skandál. Dokládá však také, že i u nás diskriminace žen existuje, ačkoli je popírána.

Článek 26 odst. 1 Listiny zaručuje každému právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu. Článek 33 odst. 1 Listiny stanoví, že každý má právo na vzdělání a odst. 2 téhož ustanovení říká, že občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách. A konečně čl. 3 odst. 1 Listiny mj. přikazuje, že základní práva se zaručují všem bez rozdílu pohlaví.

Případ má několik problémových rovin. První je fakt, že ačkoli uchazečka dosáhla při přijímacích zkouškách lepších výsledků než mužští uchazeči (bylo jich přijato 17 s horšími výsledky), nebyla ke studiu přijata právě a jenom proto, že je žena. Je nepochybné, že v daném případě byla státní správou flagrantně porušena všechna ve shora citovaných článcích Listiny zaručená základní práva.

Jak se bránit? Příloha A k občanskému soudnímu řádu, která taxativně stanoví případy, v nichž je vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí správního orgánu bylo přezkoumáno soudem, obsahuje i rozhodnutí ředitele školy, jakož i rozhodnutí školského úřadu o odvolání proti rozhodnutí ředitele o nepřijetí na střední školu. Odvolat se k řádnému soudu, zdá se, nelze, ačkoli čl. 36 odst. 2 Listiny stanoví, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy týkající se základních práv a svobod garantovaných Listinou. Ústavnost citované části přílohy k občanskému soudnímu řádu je z tohoto pohledu více než problematická.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat ústavní stížnost mj. fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo (do 60 dnů). Před tím ovšem musí vyčerpat všechny řádné procesní prostředky poskytnuté zákonem k ochraně takového práva- tj. v daném případě odvolání ke školskému úřadu. Pokud by pak ústavní soud zjistil, že k porušení ústavně zaručeného práva došlo, zrušil by napadené rozhodnutí.

Samostatným problémem je ústavnost přijímacího řízení na střední školy. Mám za to, že z Listiny jednoznačně vyplývá, že studovat na státní střední škole musí mít možnost každý, kdo nanejvýše splňuje určité znalostní předpoklady, osvědčené ať vysvědčením ze základní školy, anebo dosažením předem stanoveného bodového limitu při přijímacích zkouškách. Jinými slovy: nepřijetí uchazeče z důvodů nedostatečné kapacity státních škol není v souladu s Listinou. Z Listiny lze totiž jednoznačně dovodit, že stát má povinnost zabezpečit dostatečnou kapacitu veřejných středních škol tak, aby měl skutečně každý občan doloživší své schopnosti studovat také možnost toto své právo realizovat za podmínek předpokládaných Listinou, tj. bezplatně. Proto se stát nesmí spoléhat na placené soukromé školství. Ledaže by si v případě nedostatečné kapacity na veřejných školách pronajal a uhradil studijní místa na soukromých ústavech pro uchazeče, které nedokázal uspokojit sám.

Podotýkám pro kritiky, o nichž nepochybuji, že tento názor není výrazem individuální politické orientace, nýbrž pokusem o poctivý výklad platné právní úpravy. Ústavodárce povýšil bezplatné základní a střední školství (a nedělá mezi nimi rozdíl) na ústavní základní právo, bezpodmínečně a bezprostředně zavazující orgány státní správy. V tomto směru se naše úprava nevymyká faktickému evropskému, ba širšímu světovému standardu. V Německu, ač nemá bezplatné střední školství výslovně garantováno ústavně, jsou jediným cenzem pro přijetí na střední školu znalosti. Kanada je rovněž nezaručuje ústavně, ale nabízí střední vzdělání, dokonce aniž by uchazeč musel prokazovat vstupní znalosti.