Dva
Jiří
Hanák
Soud
nehledá
spravedlnost,
nýbrž
právo.
Uvítá
samozřejmě
maximální
souznění
spravedlnosti
a
práva,
rozhodující
však
takový
soulad
není.
Proto
musel
spor
o
restaurační
budovu
Národního
divadla
dopadnout
ve
prospěch
voršilek.
Spravedlnost
zde
přišla
zkrátka
nikoliv
výrokem
soudu,
nýbrž
lajdáckým
zákonem,
přijatým
parlamentem.
Ministerstvo
financí
oznámilo,
že
se
proti
soudnímu
výroku
neodvolá.
Ve
sporu
o
jinou
budovu,
o
Lidový
dům,
byl
soud
ve
šťastnější
pozici.
Jím
nalezené
právo
šlo
totiž
ruku
v
ruce
se
spravedlností.
Soud
rozhodl
ve
prospěch
sociální
demokracie,
neboť
dospěl
k
názoru,
že
Lidový
dům
tato
strana
nikdy
nepřestala
prostřednictvím
akciové
společnosti
vlastnit.
V
této
kauze
se
však
ministerstvo
financí
odvolalo.
Samozřejmě
nelze
srovnávat
nesrovnatelné.
Není
tajemstvím,
že
v
případě
Lidového
domu
jde
o
veliké
peníze.
A
také
o
nevraživost,
přičemž
nelze
tvrdit,
že
o
tu
jde
až
v
poslední
řadě.
Ta
nevraživost
je
ovšem
oboustranná.
Vztahy
mezi
sílící
sociálnědemokratickou
opozicí
a
největší
koaliční
stranou
ODS
jen
zřídkakdy
připomenou
vztahy
kultivované
opozice
a
kultivované
vlády.
Osobní
rivalita
a
vzájemné
vymezování
se
lídrů
obou
stran
navozují
myšlenky
na
krevní
mstu
v
zemi
škipetárů.
Napadne-
li
Miloš
Zeman
sen
premiéra
Klause
o
rozpočtu
na
věčné
časy
vyrovnaném,
reaguje
premiér
furiantským
přidupnutím
a
slovy,
že
teď
na
něm
teprve
bude
trvat,
když
je
právě
Miloš
Zeman
proti.
Opozice
reaguje
plošným
bombardováním
vládní
činnosti
a
jedovatými
bonmoty.
Kdo
však
bude
ten
punč
platit?
Ani
jeden
z
obou
furiantů,
nýbrž
my
občané.
Dříve
nebo
později
se
totiž
dostane
sociální
demokracie
k
moci.
Bude-
li
kvalita
dnešních
vztahů
mezi
ČSSD
a
ODS
pokračovat,
dočkáme
se
furiantství
jako
pokračování
politiky
jinými
prostředky.
Představa
premiéra
Zemana,
jak
opozičnímu
Václavu
Klausovi
natruc
sestavuje
deficitní
rozpočet,
je
nevábná.
Možná
by
neškodila
v
obou
stranách
mírná
opozice
v
mezích
stanov,
která
by
vyvedla
oba
lídry
z
jihočeské
hospody
na
seriózní
půdu
domácí
politiky.
Vzájemné
naschvály
mohou
prospět
jedině
třetímu
vzadu,
kterému
otrávení
voliči
ten
punč
nakonec
rádi
zaplatí.