Největšími
příjemci
investic
jsou
USA
a
Čína
Mezinárodní
společnosti
zaměstnávají
podle
UNCTAD
přímo
či
nepřímo
150
milionů
lidí.
Jan
Vítek,
Ženeva
Ve
spřízněných
kruzích
se
jim
důvěrně
říká
multis.
Jde
o
velké
nadnárodní
společnosti,
jichž
je
dnes
už
aspoň
37000
a
kteří
vlastní
přes
200000
dceřiných
podniků
na
všech
kontinentech.
Ročně
prodají
zboží
za
bezmála
pět
trilionů
dolarů,
což
je
dvakrát
víc
než
před
deseti
lety.
Ještě
snad
nikdy
nebylo
soustředěno
tolik
peněz
v
tak
málo
rukách,
neboť
dvě
třetiny
multis
patří
skupinkám
lidí
ve
14
průmyslově
vyspělých
státech.
Movitý
majetek
stovky
největších
multis
činí
3.4
triliónů
dolarů,
z
čehož
téměř
polovina
se
nalézá
v
zahraničí.
Jejich
investiční
kapitál
je
80
miliard
dolarů.
Kdyby
prvních
tisíc
multis
chtělo,
mohlo
by
si
koupit
celou
Ameriku
nastojato.
Multis
přeměňují
svět
v
jedno
velké
tržiště
a
pracoviště.
Tato
globalizace
ovlivňuje
zaměstnanost
a
rozvoj
pracovních
sil,
zjišťuje
Zpráva
o
světových
investicích
1994,
kterou
31.
srpna
uveřejnil
ženevský
sekretariát
Konference
Spojených
národů
o
obchodu
a
rozvoji
(UNCTAD),
a
která
vyzývá
politiky
a
odboráře,
aby
hledali
nové
přístupy
k
hlubokým
hospodářským
změnám,
jichž
jsme
svědky.
Politika
zaměstnanosti
dnes
musí
počítat
s
tím,
že
světová
ekonomika
je
stále
více
integrována
a
že
v
tomto
procesu
hrají
vedoucí
roli
nadnárodní
společnosti,
prohlašuje
UNCTAD.
Multis
mají
lví
podíl
na
tom,
že
v
posledních
deseti
letech
mezinárodní
obchod
rostl
dvojnásobně
rychleji
nežli
hrubý
národní
produkt.
Objem
jejich
vzájemných
obchodních
styků
dnes
představuje
třetinu
celosvětové
výměny
zboží
a
služeb.
Tento
prudký
meteorický
vzestup
je
úměrný
rozmachu
přímých
zahraničních
investic,
které
v
roce
1990
dosáhly
rekordní
výše
232
miliard
dolarů.
Pak
ale
nastal
pokles
zapříčiněný
zejména
dočasným
finančním
oslabením
japonských
a
anglických
nadnárodních
podniků.
V
roce
1993
dosáhly
přímé
investice
195
miliard
dolarů.
Z
celkové
částky
192
miliard
dolarů,
které
nadnárodní
firmy
loni
vložily
do
podnikání,
přišla
více
než
čtvrtina
z
USA.
Zpráva
UNCTAD
zjišťuje,
že
největší
důvěru
investorů
mají
pořád
Spojené
státy,
kam
vloni
připlynulo
32
miliard
dolarů.
Na
druhém
místě
je
Čína
s
26
miliardami
dolarů,
což
se
promítlo
do
jejího
národního
hospodářství
tím,
že
multis
dnes
mají
v
rukách
celou
čtvrtinu
zahraničního
obchodu
v
roční
hodnotě
92
miliard
dolarů.
Zhruba
80
miliard
dolarů
připadlo
na
asi
tucet
rychle
se
rozvíjejících
států
v
jihovýchodní
Asii
a
Latinské
Americe.
Kromě
Číny
nejvíce
spolkli
tři
noví
tygři-
Malajsie,
Indonésie
a
Thajsko.
Jako
náhradník
se
již
rozcvičuje
Indie
tím,
že
se
doširoka
otvírá
cizímu
kapitálu.
Staří
tygři
Hongkong,
Singapur,
Tchaj-
wan
a
Korea
ztratily
přitažlivost
pro
západní
nadnárodní
formy,
takže
přestavují
svoji
ekonomiku
a
přehrávají
se
do
role
investorů
v
méně
rozvinutých
zemích.
V
Latinské
Americe
patří
k
oblíbencům
cizího,
zejména
amerického
kapitálu
Mexiko
a
v
poslední
době
také
Chile.
Na
Afriku,
kde
se
nacházejí
prakticky
všechny
nejchudší
státy,
zbývají
jen
drobty,
asi
3
miliardy
dolarů
ročně,
což
je
méně,
nežli
obdržela
loni
Malajsie.
Střední
a
východní
Evropa
je
také
chudá
příbuzná,
na
kterou
loni
zbylo
pouze
pět
miliard
dolarů,
čili
zhruba
tolik
jako
na
Mexiko.
Celková
přítomnost
zahraničního
kapitál
v
této
oblasti
od
pádu
komunismu
se
pohybuje
ve
výši
asi
13
miliard
dolarů.
Dalších
6
miliard
je
smluvně
přislíbeno.
Maďarsko,
Polsko
aČR
získaly
dohromady
více
než
dvě
třetiny
všech
investic.
Odborníci
UNCTAD
připouštějí,
že
tato
reformní
trojka
má
levnou
a
šikovnou
pracovní
silu
a
dobrou
geografickou
polohu,
což
by
mohlo
přimět
nadnárodní
společnosti,
aby
tam
zvýšily
svoji
přítomnost.
Domnívají
se
nicméně,
že
dojde
k
velkému
stěhování
jejich
činností
do
střední
Evropy,
ale
spíše
jen
k
postupnému
zvyšování
výroby
prostřednictvím
společných
podniků
s
cílem
uspokojit
poptávku
na
tamních
trzích.
Nadnárodní
společnosti
jsou
jedním
z
největších
současných
chlebodárců,
neboť
přímo
zaměstnávají
73
miliónů
lidí,
což
představuje
10
procent
veškerého
průmyslového
dělnictva.
Ale
to
je
jen
špička
ledovce.
Multisis
svěřují
část
své
výroby
subdodavatelům,
malým
firmám,
kterým
lze
utáhnout
opasek
a
vzít
jim
práci
ze
dne
na
den,
aniž
je
třeba
dohadovat
se
s
dělníky
nebo
se
starat,
co
s
nimi
bude.
Například
americký
obuvní
gigant
Nike
má
na
své
výplatní
listině
jen
9000
zaměstnanců,
zatímco
v
subdodavatelských
firmách
pro
něj
pracuje
75000
dalších
lidí.
S
přihlédnutím
k
této
nepřímé
zaměstnanosti
lze
říci,
že
nadnárodní
podniky
dnes
dávají
práci
aspoň
150
miliónů
dělníků.