Bukač
versus
Hlinka
očima
Romana
Horáka
Jan
Tobiáš,
Zlín
Především
dva
velmi
dobré
výkony
naší
mladé
hokejové
reprezentace
na
Pragobanka
Cupu'
94
ve
Zlíně,
proti
Rusku
(5:
3)
a
Slovensku
(7:
0,
výsledek
zápasu
se
Švédy
jsme
v
době
uzávěrky
této
strany
neznali),
podnítily
úvahy
o
zázračných
metodách
Luďka
Bukače.
Ten,
jak
známo,
přišel
k
mužstvu
letos
v
létě,
kdy
ve
funkci
nahradil
Ivana
Hlinku.
Jedním
z
mála
hráčů,
který
zažil
éru
charismatického
kouče
z
Litvínova
a
dostal
i
Bukačovu
důvěru,
je
útočník
Roman
Horák.
Může
tedy
srovnávat.
Hlavní
rozdíl
je
v
tom,
že
hráči
z
naší
ligy
teď
mají
velkou
motivaci,
neboť
Bukač
prohlásil,
že
právě
z
nich
chce
postavit
základ
týmu
pro
mistrovství
světa.
Za
Hlinky
byly
karty
rozdány
předem.
Na
velké
akce
vždycky
nakonec
jeli
hráči
ze
zahraničních
soutěží.
Věděli,
že
mají
místo
v
reprezentaci
pomalu
jisté,
takže
je
de
facto
nic
nenutilo
hrát
v
přípravných
zápasech
a
na
turnajích
s
maximálním
nasazením,
soudí
Roman
Horák.
Oba
dva
prý
měli
u
hráčů
vždy
velký
respekt.
Bukačovy
zkušenosti
z
mezinárodního
hokeje
jsou
však
podle
Horáka
větší
než
Hlinkovy.
Je
to
logické,
už
vzhledem
k
věku.
Hlinka
prakticky
trénoval
jen
Litvínov
a
pak
rovnou
přišel
k
reprezentaci.
Bukač
toho
má
za
sebou
nesrovnatelně
víc.
To
ale
nic
nemění
na
tom,
že
Hlinka
byl
jako
trenér
nároďáku
úspěšný.
Tři
bronzové
medaile
z
mistrovství
světa
a
z
olympijských
her
nejsou
málo.
Všechno
se
pokazilo
až
v
loňské
sezoně,
kdy
jsme
na
olympiádě
v
Lillehammeru
a
pak
na
šampionátu
v
Itálii
dvakrát
nešťastně
vypadli
ve
čtvrtfinále
s
Kanadou.
Vystupování
obou
trenérů
v
šatně
před
zápasem
je
prý
podobné.
Největší
rozdíl
vidí
Horák
v
systému
tréninků.
Zatímco
za
Hlinky
a
Neveselého
jsme
po
zápase
trénovali
naplno,
teď
jen
bruslíme
a
hrajeme
si
s
pukem.
Jasně,
trénovat
se
musí,
ale
jde
asi
o
to,
stanovit
správné
dávky.
Dřív
jsme
byli
vysloveně
přetrénovaní.
Třeba
před
olympiádou
jsme
ve
Stockholmu
vyhráli
turnaj.
Krásně
se
nám
bruslilo.
Pak
jsme
týden
v
Lillehammeru
trénovali
jako
blázni.
Přišel
první
zápas
a
my
jsme
nemohli.
Ivan
Hlinka
byl
podle
Romana
Horáka
pořádný
nervák.
Z
toho
někdy
pramenily
na
střídačce
zmatky.
V
posledních
minutách
vždy
věřil
stejným
hráčům,
i
když
ho
někteří
opakovaně
zklamali.
Přesto
šli
v
rozhodujících
chvílích
na
led
zase
oni.
Bukač
možná
dokáže
lépe
rozpoznat,
komu
se
v
zápase
daří,
a
ti
nejlepší
pak
ke
konci
zápasu
hrají
oslabení
nebo
přesilovku.
Luděk
Bukač
je
u
reprezentace
příliš
krátce
na
to,
aby
se
jeho
porovnání
s
Ivanem
Hlinkou
mohlo
považovat
za
absolutní.
Hrajeme
přáteláky,
navíc
doma
a
bez
nervozity,
která
se
dostaví
až
při
mistrovství,
uzavírá
Roman
Horák.
Zatím
se
nám
daří.
Trenér
se
ale
nejvíc
projeví,
až
když
to
mužstvu
nejde.