Každý
člověk
má
právo
být
různý
Rozdělme
Izrael
a
Palestinu,
aby
spolu
mohly
nesouhlasit,
říká
Amos
Oz
Petr
Matoušek,
Daniel
Kumermann
o
Předloni
ve
Frankfurtu
zaznělo
vaše
krédo:
Nevěřím
v
možnost
dokonalého
míru,
ale
v
nedokonalý
kompromis,
v
kompromis
v
rámci
možností.
Kde
jsou
podle
vás
politické
a
lidské
hranice
kompromisu?
Dokonalý
mír
a
kompromis
se
k
sobě
mají
jako
univerzální
láska
a
univerzální
soužití.
Univerzální
láska
je
koncept
velice
sentimentální
-
a
lásky
navíc
na
světě
nikdy
nebude
tolik,
aby
se
dostalo
na
všechny.
Soužití
a
kompromis
jsou
však
věci,
které
lidé
potřebují
po
většinu
svého
času,
jakkoli
to
zní
prozaicky.
Nemusíte
milovat
svého
nepřítele,
abyste
ho
přestal
zabíjet.
Sféra
kompromisu
je
v
prostoru
mezi
láskou
a
zabíjením
-
a
to
je
veliký
prostor.
V
Izraeli
rozlišujeme
mezi
pacifisty
a
peaceniky.
Pacifista
je
člověk,
který
by
raději
zemřel,
než
by
bojoval;
peacenik
je
ten,
kdo
by
bojoval
pouze
tehdy,
pokud
by
byl
ohrožen
přímo
život
jeho
nebo
jeho
bližního.
Nedělal
bych
žádné
kompromisy
ve
chvíli,
kdybych
viděl,
že
kdosi
napadl
ženu
na
ulici,
kdyby
se
někdo
pokoušel
mě
nebo
vás
změnit
v
otroky
-
a
také
bych
nešel
na
kompromis,
kdyby
se
mě
někdo
pokoušel
zabít.
Ve
všem
ostatním,
v
otázkách
vlastnictví,
území,
národních
zájmů,
jsem
ochoten
kompromisní
řešení
hledat.
o
Spojení
národní
zájmy...
Národ
je
slovo,
jež
bylo
v
lidské
historii
snad
nejvíc
zneužíváno...
Poznal
jsem,
že
koncept
národního
státu
je
jedním
z
nejnebezpečnějších
konceptů
v
dějinách.
To,
že
existují
různé
národy
a
národnosti,
je
danost,
tak
proč
by
se
měl
každý
dostat
do
oddělené
klece?
Jsem
proti
národním
státům,
nikoli
proti
národům
a
národnostem.
V
naší
zemi
nyní
probíhá
diskuse
o
tzv.
zákonu
o
návratu.
Zastávám
názor,
že
by
Izrael
měl
mít
tento
zákon,
a
to
do
té
doby,
dokud
budou
na
světě
Židé,
kteří
mají
problémy
či
nemají
kam
jít.
o
Šimon
Peres
kdysi
prohlásil,
že
by
vás
rád
viděl
na
postu
premiéra
Izraele,
ale
vy
jste
podobné
návrhy
nevyslyšel.
Volíte
raději
politiku
pera,
abyste
si
zachoval
svou
autorskou
integritu?
Nejsem
fyzicky
schopen
pronést
cokoli
bez
komentáře.
Jak
se
tedy
mohu
stát
politikem?
Dovolte
mi
srovnání:
kdyby
mi
navrhli
prezidentství
ve
vaší
zemi,
přemýšlel
bych
o
tom.
Kdyby
ale
totéž
navrhli
Václavu
Havlovi
u
nás,
utíkal
by
jako
o
život.
Takže
rozdíl
tu
je:
pokud
všichni
spisovatelé
vstoupí
do
aktivní
politiky,
potom
politikové
začnou
psát
romány.
A
to
bude
konec
civilizace
v
té
podobě,
jak
ji
známe.
o
Jak
byste
definoval
slovo
národ?
Jazyk.
o
Jak
byste
definoval
Židy?
Jsou
to
lidé,
kteří
se
odlišují
akcentem,
gramatikou
a
slovníkem,
ale
hovoří
týmž
jazykem.
o
Z
historie
jsou
známy
ty
kladné
charakteristiky
vašeho
národa,
které
umožnily
jeho
zmrtvýchvstání.
O
jakých
vlastnostech
současných
Izraelců
si
naopak
myslíte,
že
by
je
nemuseli
mít?
Neměli
bychom
mít
konflikty
s
Araby.
Této
nemoci
by
podlehly
i
ty
nejzdravější
národy,
a
k
těm
my
zdaleka
nepatříme.
Winston
Churchill
kdysi
prohlásil
o
letecké
bitvě
o
Británii,
že
to
byl
nejlepší
čas
Britů.
Pro
nás
válka
není
tím
nejlepším
časem,
protože
dělá
z
už
tak
silných
neurotiků
lidi
ještě
neurotičtější.
Potřebujeme
mír.
K
tomu,
abychom
spolu
mohli
navzájem
nesouhlasit.
Válka
nás
sjednocuje,
což
pro
nás
není
přirozené.
Potřebujeme
být
rozděleni.
o
Na
čí
straně
je
třeba
hledat
vinu
za
konflikt
mezi
Izraelem
a
Palestinou?
Na
tento
konflikt
nelze
nazírat
jako
na
západní
filmy
s
dobrými
a
špatnými
typy.
Je
to
tragédie,
srážka
mezi
dvěma
spravedlivými.
Palestinci
mají
velmi
silný
argument
v
tom,
že
nemají
kam
jít;
Izraelci
mohou
vyrukovat
se
stejným
argumentem.
To,
co
je
třeba
provést,
bych
nazval
groteskním
rozvodem.
Znamená
to,
že
by
obě
rozvedené
strany
zůstaly
ve
stejném
bytě.
Třebaže
je
to
byt
malý,
musejí
se
dohodnout,
kdo
dostane
kterou
ložnici,
jak
se
budou
střídat
v
koupelně
a
v
kuchyni.
Pak
spolu
mohou
pít
kávu.
Rozhodně
to
bude
bolestný
rozvod,
ovšem
nikdo
nesmí
ztratit
domov,
naopak:
musejí
být
vytvořeny
dva.
Dva
suverénní
státy.
o
Za
román
Černá
skříňka
jste
obdržel
prestižní
francouzskou
cenu
Femina
Étranger.
Bylo
to
za
kvalitní
potrét
hrdinky
Ilany,
jak
by
se
dalo
usuzovat
ze
ženského
statutu
tohoto
ocenění?
Mohu
vás
uklidnit
v
tom,
že
Černá
skříňka
není
metaforou
o
změněné
pozici
izraelské
ženy,
i
v
tom,
že
ne
každá
izraelská
žena
musí
být
tak
temperamentní.
Není
to
dokonce
nutně
ani
kniha
o
Izraeli.
Je
to
možná
univerzální
tragedia
dell'arte
o
nepřátelích,
kteří
jsou
posedlí
touhou
být
spolu,
a
dokonce
být
tím
druhým.
Je
to
text
o
mystickém
převtělování:
Ilana
chce
být
každému
muži
v
knize
matkou,
sestrou,
dcerou,
manželkou
i
milenkou.
Podobně
je
tomu
s
oběma
muži,
kteří
nadto
závidí
jeden
druhému
jeho
já.
Berme
ji
jako
polyfonii
lidských
vztahů,
jako
výraz
toho,
že
každý
člověk
má
právo
být
různý.
o
Za
klíčovou
postavu
románu
považují
interpreti
Ilanina
syna
Boaze
jako
reprezentanta
nové,
nezatížené
izraelské
generace.
Skýtá
tato
generace
záruky
do
budoucna?
Nejsem
sociolog
a
nemám
ani
příliš
důvěru
k
sociologii,
takže
se
k
mladé
izraelské
generaci
nemohu
vyjadřovat.
Černá
skříňka
je
zároveň
výpovědí
o
fanatismu
a
o
fanatických
hrdinech.
Každý
je
v
jistém
směru
fanatik,
nejen
ten
zjevný
podezřelý,
všichni.
Mladý
chlapec
Boaz
je
natolik
posedlý
svobodou,
že
si
v
závěru
děje
zřídí
vlastní
komunitu
hippies,
v
níž
je
vládcem
a
dívky
otrokyněmi.
Nikomu
nestraním,
i
ten
mladík
je
do
jisté
míry
fanatikem.
o
Ani
v
otázkách
svobody
nemá
člověk
právo
být
fanatický?
Fanatismus
je
v
každém
z
nás
a
je
to
choroba,
dokonce
i
když
bojuje
za
dobré
věci.
Poznal
jsem
vegetariány,
kteří
by
vás
sežrali
zaživa,
pokud
budete
jíst
maso.
Existují
pacifisté,
kteří
vás
klidně
zabijí
za
to,
že
máte
jinou
strategii
míru.
Fanatismus
má
nekonečné
formy
a
ačkoli
je
to
choroba,
je
to
podmínka
lidského
pobývání.
o
Další
podmínku
jste
vetkal
do
svého
nového
románu
Třetí
podmínka...
Je
to
kniha
o
dobrém
člověku,
jenž
není
schopen
vykonat
nic
dobrého.
Našel
řešení,
jímž
se
dá
spasit
celý
svět,
ale
když
ztratí
třeba
jen
knoflík
od
košile,
zbuntuje
celou
armádu
žen,
aby
ten
knoflík
přišily.
Tento
stárnoucí
vrátný
na
gynekologické
klinice
cítí
potřebu
kát
se
za
hříchy,
jež
podle
jeho
názoru
provedli
muži
na
ženách.
V
tomto
ohledu
je
velice
židovský
-
Židé
jsou
světovými
šampiony
v
pokání,
aniž
by
si
předtím
užívali
v
hříchu.
Můj
protagonista
by
se
večer
cítil
velmi
provinile,
pokud
by
se
celý
den
necítil
vinen.
o
Váš
český
nakladatel
mimo
jiné
právě
na
příkladu
Černé
skříňky,
jíž
se
u
nás
zatím
prodala
necelá
tisícovka,
poukázal
na
klesající
zájem
o
kvalitní
světovou
beletrii.
Je
v
čtyřmilionovém
Izraeli
situace
příznivější?
Izraelci
jsou
ještě
stále
nadšenými
čtenáři,
překlady
nevyjímaje.
Řekl
bych,
že
česká
literatura,
v
Izraeli
představovaná
celkem
už
osmdesát
devadesát
let,
má
u
nás
lepší
pozici
než
izraelská
zde.
Je
to
způsobeno
zahřívacím
kolem,
postupným
seznamováním.
Pokud
lze
mou
Černou
skříňku
chápat
jako
předehru
k
našemu
dalšímu
vzájemnému
literárnímu
poznávání,
pak
kráčíme
správným
směrem.