Recept
sporný,
téma
skvělé
Ladislav
Jakl,
Publicista
Pobaveně,
šokovaně
i
zlomyslně
reagovala
veřejnost
na
trubínskou
iniciativu
ODS.
Dým
usedá,
je
čas
přehlédnout
krajinu
po
explozi.
Podporu
si
návrh
získal
jen
ojediněle.
V
šiku
odpůrců
se
nacházejí
jak
nepochybní
soupenci
minimálního
státu,
tak
socializující
vizionáři
a
protireformní
partyzáni.
Bylo
by
chybou
vykládat
si
tento
jev
jako
zklamání
české
žurnalistiky,
ale
i
jako
reprezentativní
vyjádření
nepřijatelnosti
Klausovy
myšlenky.
Václav
Klaus
v
rozhlasovém
interview
řekl,
že
negativní
reakci
očekával.
Překvapilo
ho
prý
však,
že
se
neobjevily
věcné
argumenty
proti,
jen
emotivní
odmítání.
Jelikož
si
Klaus
zvykl
sám
rozdělovat
argumenty
na
věcné
a
nevěcné
a
ne
příliš
šťastně
se
tak
odřezává
od
zpětné
vazby,
nemusíme
takové
hodnocení
z
jeho
úst
brát
vážně.
Je
však
skutečností,
že
všeobecná
shoda
v
negativním
hodnocení
nějakého
činu
vede
obvykle
novináře
k
přitvrzování
či
karikování,
kde
podstata
ztrácí.
Návrh
je
politicky
nekorektní,
tvrdí
někteří
oponenti,
neboť
by
chtěl
zneužít
momentální
mocenské
převahy
k
zabetonování
jistých
konceptů
i
pro
případ
volevní
porážky.
Smysl
samotné
ústavy,
schvalované
kvalifikovanou
a
nikoli
prostou
většinou
však
tkví
právě
v
tom,
že
je
třeba
chránit
jisté
principy
před
konjunkturálními
výsledky
příštích
voleb.
Otázkou
je,
jaké
principy.
Především
ty,
které
kodifikují
technologii
moci,
tedy
pravidla
vládnutí
a
politické
soutěže.
Taková
pravidla
mohou
být
naplaňována
aktivitou
ve
službách
různých
zájmů,
ne
však
být
zájmům
přizpůsobována.
To
neznamená,
že
demokratická
ústava
je
hodnotově
neutrální.
V
různé
míře
jsou
do
ní
včleňována
ustanovění
o
ochraně
práv
jednotlivce,
o
svobodě
vyznání
apod.
Čím
méně
obecná
jsou
tato
ustanvení,
tím
hůř
fungují.
Zdá
se,
že
debata
o
tom,
li
klasule
o
vyrovnanosti
rozpočtu
je
nebo
není
pro
ústavu
příliš
konkrétní,
je
celkem
legitimní.
Řekl
bych,
že
příliš
konkrétní
je,
ale
se
stolu
takovou
úvahu
shodit
nelze.
Politika
by
nebyla
politikou
bez
debaty
o
rozpočtu.
Právě
rozpočtem
a
ne
frázemi
za
řečnickým
pultem
lze
prosadit
svou
představu
o
státu.
Na
druhé
straně
stát
není
soukromým
majetkem
ústavních
orgánů.
Je
to
veřejněprávní
instituce.
Stát
by
v
hospodaření
měl
být
podřízen
pevnější
normě,
než
jakou
může
zvrátit
prostá
vládní
většina.
Je
namístě
přemýšlet
o
nástrojích,
které
by
vládu
v
rozhazovačných
choutkách
brzdily.
Nechceme
žít
na
úkor
dětí,
říkají
autoři
myšlenky
o
ústavním
zákonu
o
rozpočtu.
Přenášejí
tak
akcent
dneška
jinam,
než
kde
opravdu
leží.
Ten
je
v
obrovké
míře
přerozdělování.
Nejde
jen
o
ekonomiku.
Míra
přerozdělování
úzce
souvisí
se
svobodou.
Lze
si
představit
totalitární
stát,
který
se
nemusí
ohlížet
na
přízeň
voličů
a
tudíž
vymáčkne
z
obyvatel
na
daních
takovou
částku,
jakou
chce
utratit.
Schodek
žádný
nebude.
Státní
výdaje
jsou
často
označovány
jako
nepružné.
Pravda
je
spíš
taková,
že
vlády,
včetně
té
naší,
nemají
odvahu
k
zásadním
škrtům.
Výdaje
jsou
politikum.
Nízké
daně
však
také
mohou
být
politikem,
zvláště
v
předrůstovém
období.
Snížil-li
by
stát
daně
razantněji,
než
o
symbolické
procento,
poplatníci
by
se
těžko
dali
přesvědčit
k
návratu
k
daním
vysokým.
Přízrak
schodku,
nezaplašený
nějakým
ústavním
zákonem,
by
pak
nutně
vládu
nutil
aktivněji
omezovat
výdaje.
Lze
tvrdit,
že
hlídání
schodku
jakýmkoli
nástrojem
vede
nakonec
k
omezení
veřejných
rozpočtů,
současná
praxe
tomu
ale
nenasvědčuje.
Opozice
proklamuje,
že
rozpočet
je
skrytě
schodkový.
Spíše
ho
však
lze
považovat
ta
skrytě
přebytkový.
Vláda,
akcentující
vyrovnanost
rozpočtu
před
jeho
štíhlostí
se
pro
jistotu
opře
o
předimenzované
zdroje
a
na
konci
roku
neefektivné
utrácí
přebytky.
Na
obzoru
je
projednávání
rozpočtu
na
příští
rok.
Tam
je
prostor
ukázat,
jak
to
vláda
myslí
s
trendem
poklesu
přerozdělování.
Po
přijetí
rozpočtu
ale
ne
přes
média
ale
standardními
koaličními
cestami
pak
lze
nabídnout
k
diskusi
návrh
podobný
nynějšímu.
V
dnešní
konstelaci
však
tuto
iniciativu
lze
chápat
jen
jako
pokus
odvést
pozornost
od
důležitějšího
problému
-
míry
přerozdělování,
k
problému
menšímu
-
k
rozpočtové
bilanci.
K
návrhu
výkonné
rady
říkám
ne,
ale
jsem
rád,
že
téma
je
otevřeno.