Co
bude
dál?
Terezie
Jungrová
Na
oslavu
je
ještě
příliš
brzy.
Zatím
není
jasné,
zda
Irská
republikánská
armáda
považuje
příměří,
které
vyhlásila,
za
trvalé.
Tím
je
totiž
podmíněna
pozvánka
k
jednacímu
stolu
pro
stranu
Sinn
Fein
-
politické
křídlo
IRA.
Podstata
prohlášení
se
však
zdá
být
nepochybná
-
situace
v
ulsterské
provincii
konečně
dospěla
do
fáze,
v
níž
se
odvrací
od
násilí
a
přiklání
se
k
diskusím.
Neodbytně
se
tu
vnucuje
paralela
s
posledním
vývojem
na
Blízkém
východě
či
v
Jihoafrické
republice.
Tam
se
totiž
nejlépe
prokázalo,
že
mají-li
strany
konfliktu
skutečný
zájem
nalézt
řešení,
lze
odstranit
všechny
překážky.
V
obou
případech
změny
závisely
na
osobnostech,
které
vsadily
kariéru
na
mírovou
šanci.
Jsou
takové
i
v
Británii
a
Irsku?
Víme,
že
se
sešla
šťastná
dvojice
předsedů
vlád
v
Dublinu
a
Londýně.
Albert
Reynolds
a
John
Major
nalezli
společný
přístup
i
společnou
řeč.
Pro
Majora
by
navíc
vyřešení
situace
v
Severním
Irsku
bylo
právě
tím
počinem,
který
by
konečně
napravil
jeho
pošramocenou
reputaci
a
zajistil
mu
nehynoucí
obdiv
voličů.
V
neposlední
řadě
je
tu
i
předák
Sinn
Fein,
ambiciózní
Gerry
Adams.
Muž,
jenž
má
pravděpodobně
největší
zásluhu
na
nynějším
příměří.
Adams
nedávno
přirovnal
boj
irského
lidu
za
nezávislost
k
zápasu
černých
Jihoafričanů.
Možná,
že
Adamse
také
okouzluje
a
pohání
vpřed
pomyšlení
na
Nobelovu
cenu,
kterou
loni
dostali
Mandela
a
de
Klerk.
Možná
vidí
sebe
a
britského
premiéra
při
slavnostním
ceremoniálu
v
Oslu.
A
možná,
že
lidé
jako
Adams
jsou
v
Ulsteru
právě
ti
nejpotřebnější.
Šance
na
mír
nebyla
snad
nikdy
větší.
Co
však
bude
dál?
Je
více
než
pravděpodobné,
že
vyhlášení
příměří
předcházela
tajná
jednání
IRA
s
britskou
vládou.
K
čemu
dospěla?
A
co
IRA
za
příměří
získá?
Kdo
ví,
zatím
se
o
tom
můžeme
jen
dohadovat.
Možným
řešením,
přijatelným
pro
obě
strany,
by
mohl
být
jakýsi
mezistupeň,
kupříkladu
ustavení
samostatné
vlády,
která
by
spravovala
severoirské
kondominium.
Šeptá
se
i
o
domluvě
mezi
Londýnem
a
Dublinem,
která
by
spektrum
řešení
rozšířila.
Britové
prý
zruší
deklaraci
z
roku
1920,
v
níž
se
praví,
že
Spojené
království
si
navždy
ponechává
suverénní
právo
na
Severní
Irsko.
Výměnou
za
to
zruší
Irská
republika
články
2
a
3
své
Ústavy,
v
nichž
se
stvrzuje,
že
Dublin
nikdy
nepřestane
usilovat
o
sjednocené
Irsko.
Čas
oslav
nastane,
až
politici
více
odkryjí
karty
a
až
IRA
doloží
svá
slova
o
přiměří
činem,
či
vlastně
nečinem.