ln94205_88

Spisovatelka mění Bangladéš

Martin Novák Záplavy a chudoba bývají většinou hlavní témata, o nichž se mluví v souvislosti s Bangladéšem. V poslední době však touto chudou stotřicetimilionovou zemí hýbalo a dodnes hýbá něco zcela jiného - jedna jediná žena. Feministicky orientovaná spisovatelka Taslima Nasrínová v rozhovoru pro indický týdeník údajně prohlásila, že korán - posvátná a nedotknutelná kniha muslimů - by měl být pozměněn a revidován. Jedenatřicetiletá literátka sice vehementně popřela, že tato slova pronesla, a obvinila indickou novinářku z překroucení svých slov, mechanismus nenávistné kampaně a rozsudku smrti však byl uveden do chodu. Spisovatelka se musela uchýlit do tajného úkrytu, protože extremisté požadovali její hlavu a vláda ji trestně stíhala pro urážku náboženského cítění obyvatel.

V bangladéšských městech probíhaly vzrušené demonstrace, zaznívaly výzvy ke stávkám, při pouličních střetech znesvářených názorových proudů se z jedné strany ozývaly hrozby ateistům a renegátům, z druhé hesla o islámských fašistech. Fundamentalistům se podařilo zorganizovat mítink, na němž na 200 000 hlasivek žádalo smrt Nasrínové a vůbec zastavení rejdů protiislámských a odpadlic elementů.

Rozsudek smrti měl za cíl - stejně jako v průkopnickém případě Salmana Rushdieho - probudit a zaktivizovat masy proti těm, kteří nejsou z hlediska zarytých fundamentalistů dostatečně oddáni silnému postavení a úloze islámu ve společnosti a kteří tak překáží jejich mocenským ambicím. Chomejního fatwa proti Rushdiemu se v rukou íránských jakobínů a důsledných strážců autenticity islámské revoluce stala mohutným kyjem proti narůstajícímu pragmatismu ve statním aparátu a koneckonců i v celé zemi.

Bangladéšští fundamentalisté vycítili v případě Nasrínové šanci k ukousnutí většího kusu mocenského koláče. Přesně mířenými zásahy na citlivá duchovní místa milionů bangladéšských muslimů, často politicky pasivních analfabetů, vytloukají politický kapitál. Většina bangladéšského muslimského obyvatelstva by za normálních okolností inkriminované interview samozřejmě vůbec bývala nezaznamenala.

Úpornost bangladéšských radikálů v záležitosti Nasrínové příliš nekoresponduje s islámským právním řádem - šaríou, na nějž se neúnavně odvolávají. Šaría totiž za odpadnutí od islámu ukládá nekompromisně trest smrti pouze muži. U ženy se předpokládá tělesné trestání, které by posléze vedlo k její nápravě.

Při posledních volbách v roce 1991 získala extremistická strana Džamíjate islámí pouhých osmnáct poslaneckých míst z celkových tří stovek. Propagandistická kampaň proti Nasrínové jim může dopomoci dosáhnout podstatnějšího zastoupení, popřípadě může zatlačit na vládu, aby zavedla přísnější, podle názoru fundamentalistů islámštější, pořádek.

V Bangladéši se v posledních letech již projevují tendence ke konzervativnějšímu pojetí státu s převažující muslimskou populací. Původní ústava z roku 1972 výslovně uváděla, že republika stojí na zásadách nacionalismu, socialismu, demokracie a sekularismu. O pět let později byl čtvrtý bod vyměněn za islám. V poslední ústavě z roku 1988 je již islám uveden jako státní náboženství.

Taslima Nasrínová byla dlouho důkazem, že v kontextu islámského světa patřil Bangladéš k demokratičtějším státům. Tato extravagantní, třikrát rozvedená promovaná lékařka veřejně prohlašovala, že manželství je pro ženu otroctvím, že v islámských zemích je žena synonymem pro otrokyni a neváhala se vyjádřit pozitivně k myšlence zcela volného a svobodného sexu, čímž si znepřátelila i mnohé liberálnější a kosmopolitnější muslimy. Svým riskantním a odvážným slalomem projížděla brankami paragrafů na trati bangladéšského zákonodárství vždy úspěšně. Až nyní prudce narazila, paradoxně něčím, čeho se zřejmě ani nedopustila.

Nasrínová již v Bangladéši není. Po tlaku Švédska a dalších západních zemí přivřely úřady oko a přehlédly, že ač stíhána, odjíždí ze země. Ze Stockholmu se nechala slyšet, že svůj boj nekončí. Stejně tak potvrdili islámští fundametalisté, že ať je kdekoli, rozsudek smrti platí dál. O Nasrínovou však dnes již ani tolik nejde. To jen jedna věta z jednoho interview, které poskytla týdeníku v Indii, může znamenat počátek velké nestability a velkých změn v Bangladéši.