Les
-
jistota,
ale
malý
zisk
Drobní
vlastníci
lesů
stále
mohou
žádat
o
státní
dotace
Jiří
Pšenička
Asi
polovina
našich
lesů
je
dnes
v
držení
soukromých
majitelů.
Mezi
laickou
veřejnostní
převládá
názor,
že
vlastnění
lesů
je
velmi
ziskové.
Není
tomu
tak.
Přesto
nelze
tvrdit,
že
by
investování
v
této
oblasti
bylo
nezajímavé.
Hospodaření
s
lesním
majetkem
není
sice
prodělečné,
není
také
ale
nijak
zvlášť
výnosné.
Ziskovost
u
nás
(a
v
celé
Evropě)
se
pohybuje
okolo
dvou
procent.
Je
to
tedy
hluboko
pod
průměrnou
úrokovou
mírou
všech
našich
komerčních
bank.
Lesy
však
vždy
byly
především
určitým
stabilizačním
prvkem
majetkového
portfolia
(jejich
hodnota
je
dlouhodobě
vyrovnaná).
Ve
všech
vyspělých
státech
Evropy
jsou
proto
lesy
pokládány
za
výhodný
zástavní
majetek
(například
zemědělci
jimi
jistí
úvěry
na
jiné
podnikatelské
aktivity).
Bohužel
u
nás
to
tak
stále
nefunguje.
Banky
lesy
jako
zástavu
zatím
neberou.
Odborníci
však
předpokládají,
že
dříve
nebo
později
k
tomu
budou
nuceny
přistoupit.
Kolik
hektarů
lesa
může
uživit
rodinu?
Názory
na
tuto
otázku
jsou
různé.
Nelze
rozhodně
mluvit
o
desítkách
hektarů,
ale
minimálně
o
stovkách.
František
Morávek,
ředitel
odboru
rozvoje
lesního
hospodářství
z
ministerstva
zemědělství
míní,
že
to
musí
být
alespoň
500
hektarů.
Pokud
rodina
nemá
jiný
zdroj
příjmů,
dodává.
Daleko
výhodnější
přitom
je,
když
vlastník
lesů
má
na
svých
pozemcích
rovnoměrně
zastoupeny
všechny
věkové
kategorie
lesa,
od
mladých
stromků
až
po
stoleté
mýtní
porosty.
Je
to
důležité
proto,
aby
jeho
příjem
byl
plynulý,
nepřerušovaný.
Je
však
mylné
se
domnívat,
že
nějaký
majitel
může
ve
svých
lesích
zcela
volně
těžit.
Veškeré
práce
jsou
totiž
určovány
hospodářským
plánem,
sestaveným
státními
úředníky.
Ten
všem
vlastníkům
těžbu
rovnoměrně
reguluje.
Majitel
nemůže
svůj
les
vymýtit
a
dále
se
o
pozemek
nestarat.
Podle
zákona
je
totiž
povinen
zajistit
nový
porost.
Není
to
pro
něj
vůbec
levná
záležitost.
Jestliže
dnes
za
surové
dříví
z
jednoho
hektaru
dospělého
smrkového
lesa
může
utržit
asi
350
tisíc
korun,
zhruba
140
tisíc
korun
z
toho
musí
vynaložit
na
založení,
ošetřování
a
výchovu
dalšího
porostu.
Les
je
zhruba
do
60
let
ztrátový
(znamená
to,
že
náklady
na
těžbu
mladšího
porostu
jsou
vyšší
než
případné
tržby
za
dřevo).
Teprve
po
60
letech
věku
se
rentabilita
těžby
láme.
O
tom,
zda
těžit
či
netěžit
rozhoduje
zejména
cena
dřeva.
V
současné
době
není
příliš
vysoká,
proto
většina
vlastníků
s
mýcením
otálí.
Výsledkem
je,
že
lesy
v
posledních
letech
více
přirůstají,
než
kolik
těžíme.
Podobné
tendence
byly
zaznamenány
v
celé
Evropě.
Příčinou
jsou
údajně
lesní
kalamity
v
Německu
v
letech
1990
a
1991,
které
značně
zvýšily
nabídku
dřeva
a
růst
zásob.
Po
zvyšování
cen
v
roce
1992
tak
v
roce
1993
následovalo
v
celé
Evropě
zlevňování
dřeva.
V
současné
době
se
ceny
již
stabilizovali.
Podle
odborníků
bude
přetlak
na
evropském
trhu
trvat
i
nadále.
Také
u
nás
se
v
blízké
době
neočekává
nějaký
výrazný
růst
cen.
Je
to
dáno
i
vleklou
krizí
dřevozpracujícího
průmyslu,
který
nemá
dostatečný
odbyt
řeziva.
V
ČR
však
většina
majitelů
lesů
neobhospodařuje
více
jak
50
hektarů
a
výnosy
z
těchto
nemovitostí
mohou
být
pouze
malým
zpestřením
jejich
příjmů.
Mohli
by
si
ale
přilepšit.
Někteří
z
nich
totiž
vůbec
nevědí,
že
mají
nárok
na
přímou
státní
dotaci.
Pro
letošní
rok
bylo
pro
drobné
majitele
ze
státního
rozpočtu
vyčleněno
150
milionů
korun.
Podle
našich
informací
byla
z
této
částky
vyčerpána
asi
třetina.
Uvedené
prostředky
jsou
určeny
na
podporu
běžného
hospodaření
v
lese
(sázení
stromků,
ožínání,
ochrana
kultur
proti
škůdcům,
prořezávky).
Náklady
na
tyto
práce
proplácí
stát
zpětně.
Provedení
prací
potvrzuje
příslušný
lesní
správce.
Žádost
o
dotaci
je
třeba
podat
na
regionální
pracoviště
ministerstva
zemědělství.
Aby
les
mohl
být
stabilním
majetkem,
je
dobré
mít
jej
pojištěný.
Pojistky
proti
požáru
jistě
nelitovali
ti,
kterým
v
letošním
parném
létě
les
lehl
popelem.
Podle
sdělení
České
pojišťovny
naštěstí
většina
poškozených
vlastníků
uzavřenou
pojistku
měla.