Pozdní
potrestání
zločinů
je
chybou
(LN
22.
8.
1994)
Souhlasím
s
názorem,
že
je
chybné
pozdní
trestání
viníků
z
komunistické
éry.
Větší
chybou
ale
bylo
umělé
omezení
morální
očisty
společnosti,
zastavené
prakticky
na
úrovni
kádrových
změn
v
centrálních
orgánech,
a
to
ještě
nedůsledně.
Začalo
to
slyšením
růstu
trávy
pana
Pitharta,
pokračuje
přebíráním
ekonomické
moci
bývalými
a
jinými
existencemi,
a
skončí
kde?
Obávám
se,
že
ještě
ve
větším
společenském
marasmu.
Lidé
jsou
schopni
si
hodně
a
poměrně
dlouho
utahovat
opasek,
ale
ne
proto,
aby
se
měl
lépe
jen
pochybný
výběr.
Korunu
všemu
nasadil
ministr
Dlouhý
tvrzením,
že
nebyl
hodnější
ten,
kdo
vstoupil
do
KSČ
v
r.
1963
a
byl
vyhozen
v
r.
1969
či
1970
než
ten,
kdo
vstoupil
v
r.
1977
a
vystoupil
v
r.
1989
jako
on.
Ti,
kdo
byli
v
r.
1969-70
vyhozeni
z
KSČ,
v
absolutní
většině
vědomě
obětovali
tehdejší
životní
jistoty
a
kariéru
morálce.
Definitivně
totiž
poznali
-
jako
celá
tehdejší
společnost,
a
tedy
snad
i
pan
Dlouhý
-
že
členstvím
v
této
organizaci
by
se
podíleli
na
něčem,
co
slušný
člověk
nemůže
prosazovat.
Pan
ministr
Dlouhý,
náš
nejpopulárnější
politik,
v
r.
1977
vědomě
obětoval
morálku
své
kariéře.
Mohl
si
v
té
době
vybrat
-
připojit
se
například
k
Chartě
77
a
zasloužit
se
o
listopad
1989,
nebo
udělat
to,
co
pokládal
za
výhodnější.
V
r.
1989
pokládal
za
výhodnější
z
KSČ
zase
vystoupit.
Z
dopisu
Karla
Jiráska,
Vojkov