Odešel
britský
filmař
Lindsay
Anderson
Předevčírem
náhle
zemřel
známý
britský
filmař
Lindsay
Anderson.
Podle
jeho
tajemnice
zastihl
jednasedmdesátiletého
režiséra
srdeční
infarkt
u
domu
jeho
přítele
ve
Francii.
Stalo
se
tak
pár
týdnů
poté,
co
svými
sarkastickými
poznámkami
bavil
účastníky
Letní
filmové
školy
v
Uherském
Hradišti.
Narodil
se
17.
dubna
1923
v
Indii,
vystudoval
v
Oxfordu
a
v
padesátých
letech
se
kromě
tvorby
dokumentů
věnoval
filmové
kritice:
psal
například
do
časopisu
Sight
and
Sound,
o
němž
v
Hradišti
poťouchle
prohlásil,
že
se
vzhledem
k
přílišné
odbornosti
nedá
číst.
Slavnou
celovečerní
prvotinou
Ten
sportovní
život
(1963)
se
zařadil
k
protagonistům
hnutí
free
cinema,
které
-
podobně
jako
později
česká
nová
vlna
-
usilovalo
především
o
větší
kinematografickou
autenticitu
a
kritičnost.
K
natáčení
středometrážního
snímku
Bílý
autobus
(1965)
pozval
do
Anglie
českého
kameramana
Miroslava
Ondříčka,
s
nímž
později
spolupracoval
i
na
podobenství
if....
(1969)
o
šikanování
a
revoltě
v
jedné
privátní
škole.
V
pikareskní
fresce
Šťastný
to
muž!
(1973)
znovu
rozehrál
hořce
satirické
líčení
britské
zkostnatělosti
i
absurdní
civilizace,
zachvácené
bezskrupulózní
politikou,
pragmatickým
obchodem
a
bezcitnou
vědou.
Stejnému
okruhu
problémů
se
věnoval
i
ve
svém
nejskeptičtějším
díle
Britská
nemocnice
(1983),
které
ústřední
postava
Micka
Travise
(v
podání
Malcolma
McDowella)
propojuje
s
předchozími
dvěma
snímky
v
jakýsi
volný
seriál.
Celý
život
si
uchovával
šibalskou
rezervovanost
vůči
konvencím,
komerčním
tlakům
i
intelektuálské
nabubřelosti,
což
potvrdil
i
před
diváky
v
Uherském
Hradišti,
kde
se
zřejmě
naposled
objevil
na
veřejnosti.
Svědectví
o
autorově
skeptické
upřímnosti
i
jeho
pozoruhodném
díle
přináší
půlhodinový
dokument
O'
Mr.
Anderson
(1992),
který
v
režisérově
londýnském
bytě
realizovali
Vladimír
Michálek
a
Martin
Duba
a
jehož
uvedení
zatím
brání
finanční
otázky
spojené
se
zařazením
ukázek
z
autorových
nejslavnějších
filmů.
Lindsay
Anderson
patřil
k
tvůrcům,
kteří
se
do
dějin
světové
kinematografie
zapsali
osobitým
rukopisem,
nekomerčním
přístupem
a
především
inteligentním
humorem.
Byl
jasnozřivým
pozorovatelem
i
bystrým
kritikem,
a
jak
vysvětlil
v
Uherském
Hradišti,
většinu
svých
filmů
by
vzhledem
k
dnešnímu
přívalu
komerce
dnes
už
zřejmě
nenatočil.
(jaf)