Proti
fašismu,
nebo
vlastní
státnosti?
Vladimír
Mišauer,
Bratislava
Padesáté
výročí
dne,
kdy
bylo
v
Banské
Bystrici
vyhlášeno
Slovenské
národní
povstání,
opět
jednou
vyhrotilo
spory
a
diskuse
o
významu
této
události.
Přestože
slovenský
parlament
před
dvěma
roky
vyhlásil
29.
srpen
za
státní
svátek,
nevnímá
jej
jako
takový
celá
slovenská
veřejnost.
Stále
se
objevují
hlasy,
které
SNP
označují
za
protistátní
puč,
za
nešťastnou
událost
novodobých
slovenských
dějin.
Svou
roli
sehrál
i
komunistický
výklad
historie,
který
vyvolával
dojem,
že
SNP
bylo
politickou
akcí
k
nastolení
socialistického
zřízení.
Generál
Mirko
Vesel,
který
povstání
a
mobilizaci
vyhlásil,
ve
vzpomínkách
uvádí:
Vojenský
odboj
začal
bez
vědomí
a
tím
méně
bez
přičinění,
na
žádost
nebo
příkaz
nějaké
politické
skupiny
nebo
politického
revolučního
vedení,
z
vlastní
vůle
a
rozhodnutí.
O
tom,
že
SNP
je
stále
kontroverzním
tématem
nejen
mezi
historiky
a
publicisty,
svědčí
i
anketa
LN
s
představiteli
některých
slovenských
stran
a
hnutí.
Předseda
Křesťanskodemokratického
hnutí
prohlásil,
že
jeho
hnutí
nezaujímá
k
SNP
žádné
oficiální
stanovisko.
V
KDH
jsou
jak
lidé,
kteří
se
na
SNP
dívají
kladně,
tak
i
ti,
kteří
mají
postoj
záporný.
Obojí
uvádějí
argumenty,
jež
nelze
jen
tak
smést
ze
stolu.
Šéf
Strany
demokratické
levice
Peter
Weiss
označil
SNP
za
pozitivní
událost
v
historii
Slovenska,
protože
se
jím
Slováci
zařadili
mezi
národy,
které
se
jednoznačně
postavily
proti
fašismu.
Sami
před
sebou
si
tak
vyřídili
účty
se
svědomím
zatíženým
tím,
že
válečný
Slovenský
štát
poslal
desetitisíce
Židů
do
koncentračních
táborů,
řekl.
Pokusy
o
diskreditaci
SNP
odmítl,
protože
jejich
autoři
se
pokouší
dávat
současnému
Slovensku
berličky
Slovenského
štátu.
Předseda
parlamentu
Ivan
Gašparovič
ke
spekulacím,
zda
šlo
o
povstání
proti
státnosti,
uvedl,
že
odpovědí
je
skutečnost,
že
se
povstání
účastnili
i
Slováci
pracující
v
orgánech
tehdejšího
státu,
kterému
přísahali
věrnost.
Šli
do
povstání
proto,
aby
se
na
Slovensko
vrátila
demokracie,
humanismus,
protože
v
té
době
se
o
demokracii
a
humanismu
nedalo
hovořit,
byl
to
boj
proti
fašismu,
a
ne
proti
státnosti,
zdůraznil
Gašparovič.
Místopředsedkyně
Slovenské
národní
strany
Eva
Slavkovská
uvedla,
že
SNS
chápe
stejně
jako
ostatní
parlamentní
strany
povstání
jako
vystoupení
proti
fašismu,
ale
zároveň
i
jako
období,
kdy
se
bojovalo
proti
slovenské
státnosti,
což
v
dějinách
lidstva
nemá
obdoby.
Existoval
zde
Slovenský
stát
a
nikdo
se
nezamyslel
nad
tím,
že
by
bylo
třeba
v
budování
tohoto
státu
pokračovat,
byť
na
jiných
principech.
V
tomto
případě
se
propojila
myšlenka
státnosti
s
konkrétním
režimem,
což
není
přípustné
spojení.
Rozporuplnost
hodnocení
Slovenského
národního
povstání
se
patrně
nepodaří
během
doby
úplně
odstranit,
pro
dnešní
slovenskou
realitu
jsou
však
povzbuzující
čerstvé
výsledky
výzkumu.
Podle
něj
hodnotí
téměř
tři
čtvrtiny
(71
procent)
respondentů
historickou
úlohu
SNP
kladně.