Za
hranice
českých
příležitostí
Německé
firmy
mají
zájem
především
o
pracovníky
na
sezonní
práce
Miloš
Hrabě
Koho
by
nelákalo
poznat
život
v
anglických,
afrických
nebo
latinskoamerických
státech
a
ještě
si
při
tom
vydělat?
Řada
lidí
proto
hledá,
kdo
by
jim
takovou
příležitost
zprostředkoval.
Jednou
ze
šesti
zprostředkovatelen,
z
oprávněním
pro
činnost
do
zahraničí,
je
i
pražská
agentura
SERVUS
-
služby
akademické
veřejnosti.
Máme
určité
kontaktní
možnosti
ve
všech
státech,
odkud
pocházeli
zahraniční
studenti
v
bývalém
Československu.
Díky
tomu
bychom
tam
mohli
hledat
uplatnění
pro
naše
lidi,
a
naše
licence
je
proto
pojata
dosti
široce.
Jenomže
v
těchto
zemích
sami
nevědí,
co
s
nezaměstnanými,
odpověděl
Otto
Brabec
z
agentury
SERVUS
na
otázku,
jak
se
daří
zprostředkovávat
práci
v
zahraničí.
Vzhledem
k
tomu
dominuje
v
činnosti
agentury
zajišťování
studentských
pracovních
pobytů
především
Německu.
Největší
poptávka
německých
zaměstnavatelů
je
po
výpomocích
v
sezonních
restauracích
nebo
ubytovnách
v
rekreačních
oblastech.
Vzhledem
k
charakteru
těchto
prací
nejsou
podmínkou
zvláštní
odborné
znalosti,
ale
především
jazyková
vybavenost.
Na
nás
je,
abychom
garantovali
její
určitou
úroveň.
Vycházíme
přitom
především
z
potvrzení
škol,
říká
O.
Brabec.
Přístup
na
německý
trh
práce
vyžaduje
splnění
velmi
přísných
podmínek;
jejich
administrativní
část
řeší
za
studenty
agentura.
Čisté
měsíční
výdělky
okolo
850
až
1400
marek
odpovídají
ceně,
kterou
jsou
němečtí
zaměstnavatelé
ochotni
zaplatit.
Kromě
mzdy
hradí
pojištění
během
pracovní
doby.
Zprostředkovatelna
s
německým
partnerem
vyhledává
většinou
příležitosti,
kde
je
zajištěno
i
ubytování
a
strava.
Vzhledem
k
pověstné
německé
důkladnosti
bývá
uzávěrka
žádostí
o
pracovní
povolení
na
příští
rok
již
v
prosinci.
O.
Brabec
prozradil,
že
přicházejí
i
zájemci
o
práci
ve
Švédsku,
v
Norsku,
ve
Finsku
apod.
Bohužel
jim
musíme
většinou
sdělit,
že
tyto
státy
jsou
v
podstatě
nedostupné.
Chrání
si
totiž
trh
práce
pro
vlastní
nezaměstnané,
kterých
mají
podstatně
více
než
my.
Ti
jsou
pro
ně
na
prvním
místě,
na
druhém
bývají
azylanté,
na
třetím
zájemci
z
dalších
států
Evropské
unie
a
naši
lidé
přicházejí
na
řadu
až
čtvrtí,
vysvětlil.
Navíc
podle
něj
většina
uchazečů
nezná
jazyky
těchto
zemí
a
tamější
zaměstnavatelé
se
zpravidla
nespokojují
se
znalostí
angličtiny.
Dostat
se
na
práci
do
Velké
Británie,
kde
platí
přísná
pravidla
pro
zaměstnávání
cizinců,
je
velmi
složité.
O.
Brabec
uvedl,
že
se
agentuře
daří
umísťovat
pouze
zájemce
o
práci
pomocníků
v
domácnosti.
Agentura
SERVUS
tuto
možnost
letos
zprostředkovala
asi
50
dívkám
a
chlapcům.
Tento
druh
práce
je
minimálně
na
tři
měsíce
a
maximálně
na
dva
roky.
Ubytování
a
stravu
zajišťují
anglické
rodiny.
Hlavní
podmínkou
je
i
zde
dobrá
znalost
jazyka,
což
si
v
tomto
případě
agentura
SERVUS
sama
ověřuje.
Navíc
ke
garanci
za
kvalitu
uchazečů
vyžaduje
doporučení
osob,
které
je
znají,
například
učitelů.
Vzhledem
k
tomu,
že
v
anglických
rodinách
jsou
spíše
návštěvami
než
pracovními
silami,
dostávají
namísto
výdělků
kapesné.
To
činí
minimálně
35
liber
týdně,
z
kterého
si
hradí
jazykové
kurzy.
Mezi
těmito
rodinami
jsou
dosti
značné
rozdíly.
Některé
jim
tyto
kurzy
hradí,
platí
jim
dopravu
a
podobné
výdaje,
dodal
O.
Brabec.