Nepořádek
se
podnikateli
nevyplatí
V
labyrintu
pracovního
práva
Josef
Černohlávek
Ztráty
věcí
ze
skříněk
v
šatnách
nebo
pracovní
úrazy
na
pracovišti
nejsou
výjimečnými
událostmi.
Pokud
by
se
vám
něco
podobného
stalo,
máte
možnost
požadovat
náhradu
škody
od
svého
zaměstnavatele,
neboť
Zákoník
práce
určuje
jeho
odpovědnost
v
takových
případech.
Podmínky,
za
kterých
zaměstnavatel
odpovídá
za
škodu
vzniklou
jeho
zaměstnanci,
upravuje
§
187
a
následující
ustanovení.
V
případě
zaměstnavatelovy
odpovědnosti
rozlišuje
Zákoník
práce
mezi
jeho
obecnou
odpovědností
za
škodu
a
několika
zvláštními
případy
odpovědnosti
(např.
odpovědnost
za
škodu
vzniklou
pracovním
úrazem
zaměstnance
nebo
za
škodu
na
věcech,
které
si
odložil
u
zaměstnavatele).
Podle
§
187
Zákoníku
práce
se
obecná
odpovědnost
zaměstnavatele
uplatní
vždy
v
případě,
že
nevznikly
podmínky
pro
použití
ustanovení
o
zvláštní
odpovědnosti.
K
tomu,
aby
zaměstnavatel
pracovníkovi
za
škodu
opravdu
odpovídal,
musí
být
splněny
tyto
podmínky:
1.
Zaměstnanci
musí
vzniknout
škoda,
tj.
musí
dojít
k
určitému
snížení
hodnoty
jeho
majetku
(v
některých
případech
mu
vzniká
i
právo
na
náhradu
ušlého
zisku).
2.
Zaměstnavatel
nebo
jiná
fyzická
či
právnická
osoba,
která
jedná
jeho
jménem,
musí
porušit
své
právní
povinnosti.
Přitom
zaměstnavatel
odpovídá
za
jejich
porušení
i
tehdy,
když
k
němu
došlo
bez
jeho
nebo
pracovníkova
zavinění.
Kromě
toho
zaměstnavatel
odpovídá
i
za
škodu,
která
pracovníkovi
vznikne
úmyslným
jednáním
proti
pravidlům
slušnosti
a
občanského
soužití.
3.
Škoda
musí
zaměstnanci
vzniknout
při
plnění
jeho
pracovních
úkolů
nebo
v
přímé
souvislosti
s
nimi.
Co
je
a
co
není
v
přímé
souvislosti
s
plněním
pracovních
úkolů,
vymezuje
§
25
vyhlášky
108/1994
Sb.,
která
je
v
tomto
směru
prováděcím
předpisem
pro
Zákoník
práce.
Na
základě
tohoto
ustanovení
odpovídá
zaměstnavatel
za
škodu,
která
vznikne
pracovníkovi
při
každé
činnosti
nařízené
zaměstnavatelem.
Vztahuje
se
to
i
na
pracovní
cesty,
zaměstnavatelem
organizovaná
školení
včetně
škod
při
úkonech,
které
je
třeba
provést
před
počátkem
nebo
po
ukončení
práce.
Naopak
zaměstnavatel
neodpovídá
za
škodu,
která
pracovníkovi
vznikne
při
cestě
do
zaměstnání
nebo
z
něj,
ani
při
stravování
během
pracovní
doby
(výjimku
tvoří
případy,
kdy
stravování
probíhá
v
objektu
zaměstnavatele).
Je
třeba
konstatovat,
že
Zákoník
práce
je
v
tomto
směru
vůči
zaměstnavateli
dosti
přísný.
Zaměstnavatel
totiž
odpovídá
v
podstatě
za
každou
škodu,
která
vznikne
pracovníkovi
při
uvedených
podmínkách.
Není
přitom
důležité,
zda
vznikla
něčím
zaviněním
či
nikoli
-
tzv.
objektivní
odpovědnost
zaměstnavatele.
Ten
má
díky
§
191
Zákoníku
práce
možnost
se
své
odpovědnosti
zcela
nebo
částečně
zprostit
v
případě,
že
škoda
prokazatelně
vznikla
v
důsledku
porušení
předpisů
ze
strany
zaměstnance,
jeho
opilosti,
zneužití
jiných
návykových
látek
nebo
že
její
příčinou
je
neobvyklá
lehkomyslnost
pracovníka,
který
musel
vědět,
že
si
takto
může
přivodit
újmu
na
zdraví.