Krásný
Serge
otevírá
dveře
do
všední
lidské
existence
Portrét
týdne
Jan
Jaroš
Některé
filmy
mají
zvláštní
osudy.
Krásného
Serge
natočil
Claude
Chabrol
zcela
mimo
velké
výrobní
společnosti,
v
poloamatérských
podmínkách
a
díky
penězům,
které
zdědila
jeho
žena.
Film
můžeme
považovat
za
plně
autorský,
neboť
Chabrol
si
k
němu
napsal
i
scénář
-
včetně
úsporných
dialogů.
Spolehl
se
na
herce
téměř
neznámé
-
Gérarda
Blaina,
Jeana-Clauda
Brialyho
a
začínající
zpěvačku
Bernadette
Lafontovou
-
a
kdyby
nebylo
účasti
kameramana
Henriho
Decaea
(známého
už
ze
spolupráce
s
takovými
osobnostmi
jako
Melville
nebo
Malle),
mohl
by
být
film
považován
za
první
velké
dílo
snad
všech
zúčastněných.
Decaeova
kamera
měla
velký
podíl
na
sugestivním
vyznění
příběhu,
neboť
přesně
charakterizovala
prostředí
i
jednotlivé
protagonisty
a
postupně
dospívala
k
metaforickému
zevšeobecnění,
v
souladu
s
režijním
záměrem.
Nesmírně
levný
film,
neboť
některé
výpravné
projekty
jako
Bídníci
s
Jeanem
Gabinem,
natáčené
ve
stejné
době,
stály
více
než
desateronásobek,
si
okamžitě
podmanil
publikum
tím,
že
nepředstíral
žádné
závažné
myšlenky
ani
vyumělkovaná
dramata,
že
tíhnul
k
přirozenému
zachycení
všedního
života
docela
obyčejných
lidí,
spíše
outsiderů
než
dítek
štěstěny.
Krásný
Serge
však
nebyl
neumělou
proklamací
nových
uměleckých
principů,
nýbrž
jejich
suverénním
naplněním.
Snad
v
žádném
dalším
svém
filmu
Chabrol
nedosáhl
takové
výrazové
prostoty,
která
by
zároveň
byla
tak
výmluvná
a
sdělná.
Film
se
odehrává
na
venkově,
v
městečku
Sardent,
kam
se
po
letech
vrací
-
aby
si
tam
léčil
zdraví
-
tamějí
rodák.
Fran?ois
(v
podání
Brialyho)
se
uhnízdil
v
Paříži,
přizpůsobil
se
jí
a
ve
světě
svého
dětství
si
připadá
jako
cizinec.
Cítí,
že
jeho
uvažování,
jeho
emoce
i
očekávání
spadají
už
jinam.
Chabrol
jej
konfrontuje
s
jeho
dávným
přítelem
Sergem
(Blain),
který
také
plánoval
skvělé
uplatnění,
ale
nakonec
zůstal
zde,
plný
rezignace,
zahořklosti
a
závislosti
na
alkoholu.
Fran?ois
se
mu
navzdory
odmítání
snaží
pomoci,
často
bývá
citována
scéna,
kdy
ve
sněhové
vánici
nese
opilého
Serge
za
jeho
rodící
ženou.
Režisér
-
na
rozdíl
od
svých
pozdějších
filmů,
které
často
končívají
krvavě
-
zde
spřádá
úvahy
o
spasitelství,
přes
akcentování
bědného
živoření
především
v
duchovním
smyslu
dává
svým
hrdinům
naději.
Je
však
zajímavé,
že
sám
režisér
si
svého
pozoruhodného
a
v
mnohém
výjimečného
debutu
ani
v
nejmenším
necení
-
dokonce
jej
považuje
za
svůj
nejhorší
film.
Z
hlediska
jeho
pozdějšího
příklonu
k
výstředním
zápletkám
se
není
čemu
divit.
Krásný
Serge
opravdu
připomíná
mladistvé
ideály
svého
tvůrce
ještě
předtím,
než
se
musel
sklonit
před
diktátem
peněz.
Ostatně
vysoká
ocenění
-
na
Mezinárodním
filmovém
festivalu
v
Locarnu,
kde
se
poprvé
uváděl,
získal
cenu
za
nejlepší
režii,
ve
Francii
byl
prohlášen
za
nejlepší
debut
a
jako
takový
odměněn
Cenou
Jeana
Viga
-
dotvrzují,
že
se
jednalo
o
dílo,
které
nebylo
možné
přehlédnout.
Úspěch
Krásného
Serge
umožnil,
aby
Chabrol
v
podobných
vypravěčských
intencích
(ovšem
se
sílícím
sarkasmem)
a
s
týmiž
spolupracovníky
natočil
Bratrance
(1959).
Tady
naopak
původem
vesnický
student
naráží
na
snobismus
a
poživačnou
lhostejnost
velkoměsta,
poznávaje,
že
poctivost
a
odpovědnost
jsou
mnohým
spíše
k
smíchu.
Francouzská
nová
vlna
se
rozjela
na
plné
obrátky.
Vysílá
ČT
2
v
pondělí
29.
srpna
ve
21.30.