Úvahy
padesát
let
od
SNP
Praha
-
Povstání
a
vůbec
celou
antifašistickou
rezistenci
považuji
za
významnou
událost,
která
podala
nefalšovaný
obraz
Slovenska,
řekl
v
srpnu
1994
v
rozhovoru
pro
slovenský
deník
Pravda
předseda
Slovenského
svazu
protifašistických
bojovníků
generál
Ján
Husák.
Také
nejvýznamnější
slovenští
politici
od
prezidenta
přes
premiéra
až
po
předsedu
parlamentu
považují
Slovenské
národní
povstání
za
pozitivní
jev
ve
slovenských
dějinách.
Dnes
je
už
známé,
že
historie
SNP
byla
překroucena
ve
prospěch
komunistické
ideologie.
Po
listopadu
1989
sice
tento
černobílý
pohled
zmizel,
ale
vakuum
využili
převážně
exiloví
historici
a
spojili
obhajobu
Slovenského
státu
s
odsouzením
SNP.
Oprostit
SNP
od
nánosu
lží
a
mýtů
si
kladla
za
cíl
první
vědecká
konference
o
SNP,
která
se
uskutečnila
letos
v
dubnu
v
Donovalech.
S
blížícím
se
50.
výročím
SNP
dochází
na
politické
scéně
i
ve
slovenském
tisku
k
souboji
dvou
diametrálně
odlišných
koncepcí
výkladu
SNP:
na
straně
jedné
se
povstání
označuje
za
puč
proti
vlastní
státnosti
a
na
straně
druhé
je
SNP
chápáno
jako
vědomé
odmítnutí
totality
a
fašismu.
Podle
názoru
místopředsedkyně
Slovenské
národní
strany
(SNS)
Evy
Slavkovské
přineslo
SNP
slovenskému
národu
jen
to,
že
povstal
se
zbraní
v
ruce
proti
fašismu
a
nepřijal
ho
trpně
jako
český
národ.
Vzalo
mu
však
mnohem
víc:
vlastní
samostatnost.
Podle
komentáře
slovenského
levicového
listu
Pravda
povstání
bránilo
hodnoty,
na
kterých
Evropa
stála
a
stojí.
SNS
a
další
národně
orientované
strany
(např.
Křesťanská
sociální
unie,
Společnost
dr.Jozefa
Tisa,
Slovenská
národní
jednota)
se
přiklánějí
k
názoru,
že
šlo
o
puč
proti
vlastní
státnosti.
Podle
představitelů
Slovenské
národní
jednoty
Češi
v
SNP
obrali
Slováky
o
vlastní
stát
a
na
40
let
jim
vnutili
čechokomunistický
režim.
Strana
demokratické
levice
po
přehodnocení
faktu,
že
vedoucí
silou
SNP
byla
komunistická
strana,
se
jednoznačně
staví
za
antifašistický
a
demokratický
odkaz
povstání.
O
postoji
Hnutí
za
demokratické
Slovensko
(HZDS)
k
SNP
se
dá
říci,
že
je
přinejmenším
neujasněný.
Na
loňských
oslavách
49.
výročí
SNP
předseda
HZDS
a
bývalý
premiér
Vladimír
Mečiar
sice
odsoudil
zvůli
fašismu,
ale
na
mítinku
HZDS
letos
v
červnu
v
Košicích
kandidát
na
poslance
za
HZDS
a
šéfredaktor
deníku
Slovenská
republika
blízkého
HZDS
Ján
Smolec
přítomné
překvapil
sdělením,
že
musí
být
připraveni
na
přehodnocení
výkladu
situace
ve
Slovenském
státě
a
na
přehodnocení
Jozefa
Tisa.
Ani
postoj
Křesťanskodemokratického
hnutí
(KDH)
nebyl
vždy
jasný.
Někteří
poslanci
za
KDH
hlasovali
ve
slovenském
parlamentu
proti
tomu,
aby
29.
srpen
byl
státním
svátkem.
Představitelé
KDH
(Čarnogurský,
Mikloško)
však
neodmítli
dialog
a
dnes
považují
povstání
za
významnou
kapitolu
slovenské
historie.
Slovenské
národní
povstání
politicky
organizovala
Slovenská
národní
rada,
která
vznikla
již
v
září
1943
a
zastupovala
komunistický
a
občanský
odboj.
Sjednocení
protifašistického
odboje
na
Slovensku
vyústilo
ve
vypracování
základního
programového
dokumentu
-
Vánoční
dohody
podepsané
v
roce
1943
o
Vánocích.
Podle
Vánoční
dohody
bylo
cílem
ozbrojeného
boje
obnovení
Československé
republiky.
V
dohodě
se
odmítal
luďácký
režim
první
Slovenské
republiky
a
vztahy
Čechů
a
Slováků
se
měly
vypořádat
na
principu
rovný
s
rovným,
což
mělo
znemožňit
návrat
do
předmnichovských
poměrů.
Během
SNP
působily
na
území
Slovenska
vojenské
mise
Spojenců,
a
to
sovětská,
britská
a
americká.
Dvanáct
členů
americké
a
čtyři
členové
britské
mise
spolu
s
tlumočnicí
padli
do
německého
zajetí
a
byli
zavražděni.
V
rámci
pomoci
Spojenců
byl
na
území
Slovenska
přepravován
vojenský,
zdravotnický,
spojovací
a
technický
materiál.
Povstání
zkomplikovalo
plány
nacistů
na
obranu
Karpat,
připoutalo
nemalé
nacistické
jednotky
na
Slovensko,
rozrušilo
komunikační
systém
v
týlu
fronty
a
vytvořilo
nebezpečné
ohnisko
nepokojů.
Posilovalo
také
odpor
v
sousedních
zemích.
Pro
Slovensko
mělo
význam
také
politický:
zlikvidovalo
chápání
Slovenska
na
mezinárodní
scéně
jako
německého
vazala.