Poklidné
kompetence
Komentář
Miroslav
Korecký
Ve
středu
schválila
vláda
návrh
zákona
o
působnosti
vyšších
územních
samosprávných
celků.
Tato
úprava
(za
předpokladu,
že
se
s
ní
ovšem
ztotožní
i
parlament)
přiznává
budoucím
vyšším
celkům
poměrně
značné
pravomoci:
kraje,
země
či
regiony
budou
hospodařit
podle
rozpočtu,
který
si
samy
schválí,
pro
výkon
své
působnosti
si
vytvoří
vlastní
orgány,
stanoví
si
svou
dotační
politiku,
budou
zřizovat
nebo
rušit
školská,
sociální,
zdravotnická
a
kulturní
zařízení,
s
ministerským
dobrozdáním
mohou
dokonce
rozhodnout
o
spojování
obcí
a
vlastní
účasti
v
mezinárodních
sdruženích
regionů.
Jak
vidno,
na
vládním
stole
se
ocitl
zákon
s
pečetí
prvořadé
důležitosti.
O
to
více
překvapila
hladkost,
s
níž
tento
návrh
ve
vládě
prošel:
bezkonfliktní
průběh
jednání
si
pochvaloval
i
premiér.
Podobně
lehce
přijali
ministři
v
dubnu
i
návrh
zásad
tohoto
zákona.
Ve
srovnání
s
vládní
bitvou
o
počet
celků
z
konce
června
nesla
obě
tato
jednání
znaky
naprosté
selanky.
Václav
Klaus
sice
opakovaně
ubezpečuje,
že
vláda
kompetence
celků
považuje
za
důležitější
než
jejich
množství
a
vymezení,
jeho
slova
však
zanikají
ve
hřmotu
návrhů
na
nejrůznější
a
často
též
nejnepochopitelnější
počet
celků
a
vzájemného
obviňování
se
ze
lži
a
porušování
předchozích
dohod.
Pravděpodobnější
se
proto
zdá
být
opak:
právě
počet
celků
je
zřejmě
fetišem,
který
jsou
koaliční
lídři
ochotni
vyměnit
za
tu
či
onu
pravomoc
budoucích
územně
správních
útvarů.
Prostý
selský
rozum
se
však
bouří:
oč
důležitější
jsou
pro
region
jeho
kompetence
než
volba
místa,
kde
bude
sídlit
jeho
ústřední
orgán.
Iracionalita
politického
procesu
však
akcentuje
právě
význam
počtu
celků
a
umístění
jejich
center.
Jinou
otázkou
zůstává
skutečnost,
že
počet
celků
a
jejich
kompetence
se
projednávají
odděleně.
Z
tohoto
pohledu
byl
již
samotný
návrh
zásad
ve
středu
schváleného
zákona
do
značné
míry
paradoxní:
pravomoci
vytýčil
celkům,
jejichž
počet
je
dodnes
ve
hvězdách
(vždyť
až
po
schválení
těchto
zásad
se
např.
objevil
šokující
návrh
ODS
na
vytvoření
osmdesáti
regionů).
O
tom,
že
jiné
pravomoci
by
měl
mít
celek
velikosti
okresu
a
jiné
celek
podobný
bývalému
kraji,
nepochybuje
snad
nikdo.
Dvojjedinost
tohoto
problému
naštěstí
pochopili
poslanci:
o
počtu
regionů
a
jejich
působnosti
chtějí
rozhodnout
současně.
Chléb
se
tedy
bude
lámat
ve
sněmovně.
Z
tohoto
pohledu
proto
nepřekvapuje
naléhání
předsedy
ODA,
aby
si
ještě
předtím
koalice
vše
o
územněsprávním
uspořádání
vyříkala
mezi
osmi
očima.