Čím
zaplatí
Rusko
dluhy
Premiér
Václav
Klaus
přivezl
z
Moskvy
smlouvu
o
ochraně
investic
Po
několika
letech
usilovného
jednání
ruská
strana
ústy
svého
premiéra
Viktora
Černomydina
vyjádřila
ochotu
splatit
dluhy
vůči
České
republice.
Miroslav
Svoboda
Tyto
dluhy
nevznikly
najednou.
Především
jde
o
dluh
vůči
Československu,
který
vyplývá
z
mezivládní
dohody
z
roku
1989,
jehož
hodnota
činí
zhruba
dvě
miliardy
dolarů.
Potom
je
zde
dluh,
který
se
vytvořil
ze
salda
obchodní
bilance
roku
1990
v
hodnotě
asi
2,3
miliardy
dolarů.
Další
část
tvoří
pohledávky
některých
podniků,
které
vznikly
na
základě
dodávek
zboží
do
tehdejšího
Sovětského
svazu
v
roce
1991.
Po
dohodě
se
Slovenskou
republikou
byly
první
dva
dluhy
rozděleny
v
poměru
dvě
ku
jedné
a
v
případě
československých
podniků
podle
toho,
který
byl
dodavatelem
zboží
do
Ruska.
Výsledkem
je
dluh
Ruské
federace
vůči
ČR
v
hodnotě
asi
3,5
miliardy
dolarů,
přičemž
vůči
českým
podnikům
dosahuje
asi
385
milionů
dolarů.
Čím
je
splatí?
Ruská
strana
oznámila,
že
je
v
průběhu
let
1994
a
1995
připravena
splatit
dluhy
podnikům
formou
dodávek
zboží.
Kámen
úrazu
je
v
tom,
čím
je
zaplatí,
řekl
nám
náměstek
ministra
a
vedoucí
úřadu
Ministerstva
průmyslu
a
obchodu
Václav
Petříček
,
který
byl
členem
delegace,
jež
několik
dní
předtím
připravovala
v
Moskvě
návštěvu
premiéra
Václava
Klause.
Ruští
zástupci
na
jednáních
navrhli,
že
by
splátky
mohly
tvořit
dodávky
zbraní,
což
česká
strana
odmítla.
Souhlasila
pouze
s
tím,
že
by
to
mohly
být
pouze
náhradní
díly
ke
zbraním,
dále
různé
komodity,
jako
například
zásobníky
na
ropu
a
podobně.
Do
31.
května
1994
by
měla
být
podepsána
dohoda,
která
by
se
měla
zabývat
restrukturalizací
ruského
dluhu.
Zároveň
by
měla
být
impulzem
pro
uzavření
dalších
dlouhodobých
dohod
o
dodávkách
plynu
a
ropy
do
ČR.
Různá
řešení
O
tom,
jakým
způsobem
bude
ruský
dluh
splacen,
se
povede
ještě
řada
jednání,
zejména
o
jaké
komodity
by
mělo
jít.
Česká
strana
by
uvítala,
kdyby
v
případě
určité
části
dluhu
mohl
být
použito
nestandardních
deblokačních
operací,
jako
je
kapitalizace
při
privatizaci
ruských
podniků,
případně
i
prodej
pohledávek
třetím
zemím
,
dále
uvedl
Václav
Petříček.
Jde
o
některé
další
formy,
kde
by
si
měly
najít
prostor
různé
naše
komerční
firmy,
jimž
Ministerstvo
financí
bude
ochotno
dát
konkrétní
pověření
pro
tyto
operace.
Součástí
vytvoření
příznivějších
podmínek
pro
investory
z
obou
zemí
je
i
podepsání
dohody
o
ochraně
investic
během
návštěvy
českého
premiéra
v
Moskvě.
Při
projednávání
jejího
znění
se
nám
zdálo,
že
by
mohla
být
v
některých
pasážích
liberálnější,
ale
ruská
strana
si
v
několika
případech
vymínila
určitá
omezení,
protože
by
chtěla
stále
ještě
některá
odvětví
svého
hospodářství
ovlivňovat.
Nicméně
nemělo
by
být
problémem
připravit
nějaký
doplněk,
který
by
v
budoucnu
tuto
menší
liberálnost
mohl
nahradit,
či
rozšířit
,
doplnil
Václav
Petříček.
Vláda
vytvoří
podmínky
Součástí
aktivní
vládní
politiky
je
i
snaha
o
vytvoření
podmínek
pro
úspěšný
rozvoj
obchodních
vztahů
českých
firem
s
jejich
ruskými
partnery.
Patří
sem
i
podepsání
dohody
o
obchodní
výměně
pro
rok
1994.
Její
přílohou
je
i
přehled
zboží,
které
obě
strany
nabízejí.
Z
ruské
strany
jde
o
suroviny,
jako
je
plyn
a
ropa,
z
české
o
různé
zboží.
Ruské
podniky
mají
zájem
například
o
léky,
vybrané
potraviny,
telekomunikační
zařízení
a
náhradní
díly
pro
strojírenské
výrobky.
Pokud
jde
o
vzájemný
obchod
českých
a
ruských
podniků,
nelze
jej
chápat
tak,
že
by
česká
vláda
organizovala
nějaké
dvojsměny,
či
trojsměny
mezi
nimi.
České
podniky
se
musejí
umět
zorientovat
a
rozhodnout
sami
co
chtějí
koupit.
Výhodou
je,
že
ruská
vláda
má
určité
finanční
prostředky,
jejichž
prostřednictvím
může
nakoupit
důležité
zboží
od
nás,
což
by
mohlo
být
pro
české
podniky
zajímavé.