Příležitost
(ne)dělá
zloděje
Nekalá
soutěž
a
průmyslová
špionáž
(I.)
Rozvoj
tržní
ekonomiky
otevírá
velké
možnosti
a
vytváří
předpoklady
pro
vznik
nových
vlastnických
vztahů
a
firem.
Jejich
úspěšnost
někdy
může
být
provázena
i
činností,
kterou
většina
z
nás
znala
pouze
z
detektivních
románů,
kina
či
televize.
Často
jsme
totiž
přespříliš
důvěřiví.
Americký
časopis
Chemical
Engineering
přinesl
již
v
roce
1966
článek,
v
němž
W.
Wade
definuje
seznam
prostředků,
které
používají
američtí
průmyslníci
k
získání
informací
o
konkurenci.
Toto
nanejvýš
zajímavé
čtení
musíme
dát
do
souladu
se
skutečností,
že
po
roce
1989
se
u
nás
i
v
zahraničí
uvolnila
řada
pracovníků
zabývajících
se
dříve
získáváním
tajných
informací
politického
charakteru.
Ti
mají
tendence
přesunout
se
do
oblastí
výroby,
obchodu
a
služeb.
Proto
je
dobré
seznámit
se
s
jejich
praktikami
a
tak
vlastně
preventivně
předcházet
možným
metodám
konkurenčních
firem.
Z
právního
hlediska
lze
zdroje,
ze
kterých
může
konkurence
získávat
informace
o
firmě
rozdělit
do
dvou
skupin.
Legální
způsoby
Připadnou
vám
logické,
běžně
používané,
ale
je
dobré
s
nimi
počítat:
*
Publikace
a
zprávy
vydávané
podnikem,
legální
cestou
získané
zprávy
o
výrobních
postupech.
*
Informace,
které
otevřeně
předají
bývalí
zaměstnanci
konkurenční
firmy.
*
Studie
trhů
a
zprávy
od
technických
poradců.
*
Finanční
zprávy.
*
Veletrhy,
výstavy
a
brožury
vydávané
konkurenčním
podnikem.
*
Analýza
výrobků
konkurence.
*
Zprávy
obchodních
zástupců,
cestujících
a
nákupčích.
Nelegální
metody
S
některými
jste
se
mohli
setkat
aniž
byste
si
uvědomili,
co
je
v
pozadí
zájmu
o
vás
a
vaše
poznatky.
O
co
především
jde:
1.
Pokusy
o
získání
technických
specialistů
zaměstnaných
u
konkurence,
přičemž
se
takto
vyhlédnutým
osobám
dávají
vyplňovat
speciální
dotazníky.
2.
Diskrétní
vyptávání
u
pracovníků
konkurenčních
podniků
na
technických
kongresech.
3.
Přísně
tajné
pozorování
při
zkouškách
prototypů,
zavádění
nové
výroby
apod.
4.
Fingované
nabízení
zaměstnání
pracovníkům
konkurence
bez
seriozního
úmyslu
jejich
přijetí,
přičemž
jediným
cílem
je
vyzvědět
od
těchto
osob
závažné
informace.
5.
Fingovaná
jednání
s
konkurenční
firmou
vedená
pod
záminkou
zájmu
o
získání
licence
na
některý
z
jejich
patentů.
6.
Používání
profesionálních
špionů
k
získání
informací.
7.
Přetahování
zaměstnanců
konkurenčního
podniku
s
cílem
získat
od
nich
informace.
8.
Přímé
narušení
vlastnických
práv
konkurence.
9.
Podplácení
nákupčích,
nebo
jiných
zaměstnanců
konkurenčních
firem.
10.
Vpašování
agentů
(nebo
jejich
získání)
mezi
zaměstnance
nebo
technické
specialisty
konkurenčních
podniků.
11.
Ilegální
odposlech
a
tajné
filmování
u
konkurence.
12.
Krádeže
plánů,
vzorků,
dokumentů
apod.
u
konkurence.
13.
Vydírání
a
různé
jiné
formy
nátlaku.
Co
říká
zákon
Naše
platné
právo
kromě
trestněprávní
odpovědnosti
umožňuje
postihnout
nelegální
metody
konkurence
v
rámci
právní
úpravy
nekalé
soutěže.
V
51
obchodního
zákoníku
je
upravena
skutková
podstata
porušování
obchodního
tajemství,
která
může
mít
charakter
průmyslové
špionáže.
Z
tohoto
pohledu
se
zdánlivě
zanedbatelná
jednání
konkurence
dostává
do
jiného
světla.
Když
o
někom
řekneme,
že
je
zloděj,
zapadá
to
do
běžného
profilu
socialistického
občana
řídícího
se
heslem
-
Kdo
neokrádá
stát,
okrádá
svou
rodinu.
Jestliže
však
zloděk
krade
informace
pro
konkurenční
podnik,
není
již
normálním
zlodějem,
ale
průmyslovým
špionem.
Josef
Kunášek,
komerční
právník
JAMES
BOND?:
Ne,
ale
docela
obyčejný
nenápadný
človíček,
z
něhož
se
může
vyklubat
špion
od
konkurence.