Kuponová
rovnice
o
jedné
neznámé
Telecom
může
na
trhu
cenných
papírů
patřit
k
vyhledávaným
bonbónkům
Akciová
společnost
SPT
Telecom
patří
ve
druhé
vlně
kupónové
privatizace
spíš
k
lahůdkám.
S
jakými
základními
parametry
do
ní
vstupuje?
Zdeněk
Kubín
Základní
jmění
Telecomu
činí
přes
23,512
miliardy
korun.
Privatizační
projekt
určuje,
že
70
%
majetku
patří
Fondu
národního
majetku,
26
%
jde
na
kupóny,
3
%
na
restituční
a
1
%
nadační
investiční
fond.
Majoritní
podíl
si
ponechává
stát.
Podle
prohlášení
vlády
by
tomu
tak
mělo
být
přinejmenším
do
roku
1995.
Hospodaření
Telecomu
za
rok
1993
není
špatné:
Výnosy
činily
přes
16
miliard
korun,
náklady
byly
přes
11
miliard.
Zisk
před
zdaněním
činí
přes
pět
miliard
korun.
Zisk
na
investice
Lze
očekávat,
že
o
ziskový
podnik,
který
navíc
působí
ve
strategické
oblasti,
bude
zájem
a
na
trhu
cenných
papírů
bude
po
jeho
akciích
poptávka.
Budoucí
majitelé
akcií
Telecomu
ale
musí
také
počítat
s
tím,
že
podnik
nehodlá
po
dobu
pěti
let
vyplácet
dividendy
a
veškerý
zisk
chce
reinvestovat.
Privatizační
projekt
také
počítá
s
dalším
kapitálem.
Ke
schválení
tohoto
zvýšení
jsou
potřebné
dvě
třetiny
hlasů
akcionářů
-
a
ty
stát
díky
svým
70
%
akcií
má.
Majetkový
podíl
pak
bude:
51
%
Fond
národního
majetku,
19
%
kupónoví
akcionáři,
3
%
restituční
a
nadační
fondy,
27
%
nový
kapitál.
Ten
má
hlavně
uhradit
rozvojový
program
společnosti,
který
má
cíl
přibližně
do
roku
2000
zdvojnásobit
počet
telefonních
stanic
a
rozvinout
telekomunikační
sítě
na
bázi
digitální
technologie.
To
si
vyžádá
investice
asi
130
miliard
korun.
Společnost
tedy
zřejmě
bude
potřebovat
i
půjčky
od
bank,
v
budoucnu
se
uvažuje
i
o
vydání
obligací.
Co
udělá
vláda?
S
těmito
faktory
mohou
budoucí
akcionáři
poměrně
dobře
kalkulovat.
Jsou
zde
ale
možné
i
některé
spekulace.
Především
co
udělá
vláda.
Ministr
hospodářství
ČR
Karel
Dyba
se
nijak
netají
tím,
že
je
nakloněn
vpustit
do
provozování
telekomunikačních
sítí
volnou
hospodářskou
soutěž.
Pak
by
mohla
stejnou
činnost
provozovat
ve
vymezených
částech
telekomunikační
sítě
libovolná
firma,
která
splní
určené
podmínky
a
bude
dodržovat
stanovená
pravidla.
Telecom
má
díky
tzv.
regulovanému
monopolu
možnost
vnitřně
přerozdělovat
své
prostředky.
Stručně
řečeno,
soustředit
větší
množství
investic
potřebným
směrem,
ale
i
udržovat
poměrně
nízký
udržovací
poplatek
za
telefonní
stanici.
Zjednodušeně
řečeno,
zisk
nepřinášejí
poplatky
za
místní
hovory
bytových
telefonních
stanic,
ale
vytvářejí
ho
platby
od
těch,
kteří
mají
velké
množství
hovorů,
tedy
podnikatelské
subjekty,
a
poplatky
za
meziměstské
a
mezistátní
hovory.
Pokud
začne
telekomunikační
síť
vytvářet
společnost
bez
technického
zázemí,
musí
zákonitě
vynaložit
ne
stamilionové,
ale
miliardové
částky
na
investice.
Přitom
pokud
bude
působit
jen
v
určitém
regionu,
může
maximálně
zlepšit
kvalitu
spojů
jen
tam.
Taková
společnost
bude
potřebovat
dost
peněz.
Bude
se
proto
logicky
zaměřovat
na
klienty,
kteří
mají
nejvíce
hovorů,
a
to
i
meziměstkých
a
mezinárodních.
Zároveň
lze
počítat,
že
zvýší
ceny
jak
za
zřízení
nové
telefonní
stanice,
tak
i
měsíční
udržovací
poplatky
a
místní
hovorné.
Telecom
by
se
pak
mohl
stát
poskytovatelem
telekomunikačních
služeb
"pro
chudé"
-
pro
domácnosti,
jejichž
bytové
telefonní
stanice
takový
zisk
nepřinášejí.
Ztratil
by
možnost
sdružovat
či
přerozdělovat
vnitřní
zdroje,
protože
by
v
podstatě
nebyly
nebo
by
byly
velice
nízké.
Zákonitě
by
pak
i
on
musel
zvýšit
ceny.
To
by
zřejmě
mělo
i
vliv
na
jeho
postavení
na
trhu
cenných
papírů.
Na
druhou
stranu,
i
kdyby
situace,
kterou
jsme
rozebírali,
nastala,
mohou
být
akcie
Telecomu
na
trhu
cenných
papírů
dobře
obchodovatelné.