cmpr9410_028

záhlaví: Peníze

Mít rád umění při investování do obrazů nestačí

Na aukci můžete koupit pod cenou, ale stejně jako u starožitníka vás před padělkem nikdo neochrání

Vydělal jsem nějaké peníze a protože mám rád umění, chtěl bych si koupit pár hodnotných obrázků. Nedávno jsem byl ve starožitnictví a některé věci se mi tam líbily. Byly to většinou obrazy z 19. století, moderně moc nefandím. Moje znalosti o obrazech jsou však téměř nulové. Co bych měl koupit, abych neprodělal, když bych to potřeboval zase prodat? Je vůbec vhodná doba na investování do starožitných obrazů?

Karel Hrabák, Roztoky u Prahy

Tu nejvhodnější dobu pan Hrabák propásl. V osmdesátých letech se daly pořídit krásné věci za, viděno dneškem, ještě krásnější ceny. Středně velký obrázek Hugo Ullika stál tehdy kolem 40 tisíc, dnes ho pod sedmdesát těžko pořídíte. Dvěstěprocentní zhodnocení za nějakých 5 let - to je trefa do černého.

Možné je i nemožné

Podle Naděždy Blažíčkové , která vede oddělení českého malířství 19. století v Národní galerii v Praze, se dá vysvětlit dnešní relativně malá poptávka po obrazech tím, že sběratelé, mezi kterými je nejvíce lékařů, nemají mnoho peněz. Poměrně velká část poptávky odpadla, když k nám ze zahraničí začali jezdit chudší turisté. Proti dřívějšku se však zase objevili noví zájemci o umění z řad podnikatelů, bank, spořitelen a realitních kanceláří.

Zkrátka doby na investování do obrazů bývávaly lepší, ale obliba některého umění a vkus lidí jsou věci nevyzpytatelné. Kdo by si třeba v roce 1898 pomyslel, že za pouhých 600 franků neprodané Cézannovo zátiší, které jakýsi znalec pohrdlivě označil slovy "křivé ovoce v kácejících se nádobách", bude za dvě desetiletí ceněno na 300 000 franků.

Elita je drahá

Při výběru obrazu bude hrát určitě velkou roli autor. Krásná, ale nesignovaná krajinka neznámého malíře bude určitě hůře prodejná než slabý Slavíček. Minulé století je bohaté na slavná jména. Snad vůbec nejvzácnější jsou obrazy Karla Purkyněho a Jaroslava Čermáka. Na trhu se však téměř neobjevují. Proto je těžké říci, jaká by měla být cena. Neexistuje-li nabídka, není se čeho zachytit. Unikát i za statisíce si kupce vždy najde, byť to trvá zpravidla déle. Dříve by asi nezaváhala Národní galerie, ale dnes její rozpočet často nestačí.

Z 1. pol. 19. století, kdy se rodila moderní česká krajinomalba, je dnes zájem hlavně o tyto autory: Otec a syn Mánesové, Navrátil, Piepenhagen, Kosárek, Bubák, Ullík, Havránek.

Z 2. pol. 19. století je velmi ceněna tzv. Generace Národního divadla, do které patří zejména Brožík, Hynais, Aleš, Schikaneder, Knüpfer a dále mladí umělci 90. let jako Marold, Slavíček, Radimský, Švabinský, Preisler, Kaván.

Mařákovi favorité

Vznik moderního umění se spojuje s rokem 1907, kdy byla založena populární Osma, a v kubistickém a fóbistickém duchu malují Filla, Kubišta, Špála a další. Ceny jejich obrazů šplhají do statisíců a dobře se prodávají v cizině.

Po dílech uvedených autorů bude nejspíš vždy slušná poptávka. Průměrné olejomalby většiny z nich stojí kolem 100 tisíc korun.

Oblíbené a zpravidla cenově dostupnější jsou práce žáků profesora Mařáka - tzv. Mařákovců. K nim patří z již jmenovaných Slavíček a Kaván, dále pak Hudeček, Lebeda, Ullmann, Panuška, Kalvoda, Minařík, Lolek, Bubeníček, Březina, Holub, Havelka a další.

Snad kromě Slavíčka se jejich průměrná díla dají pořídit do 30 tisíc. Hodnota obrazu však nezávisí jen na autorovi.

Oleje jednoznačně v čele

Rozhoduje také technika provedení. Nejdražší jsou olejomalby, následují tempery a pastely, až o polovinu levnější než olejomalba může být kresba či grafika téhož autora.

Stojí-li ve starožitnostech Solidet ve Francouzské ulici v Praze menší Ullmannův uhel 9 tisíc, za jeho podobný olej tam zaplatíte určitě přes patnáct. Velké plátno (asi 1,30 x 80 cm) tohoto autora začátkem února prodávali za 68 000 korun.

Jen pravděpodobnější pravděpodobnost

Důležitou charakteristikou obrazu je bezpochyby signatura autora. Může podstatně zvýšit cenu. Svou váhu má též datování. Zejména u autorů, u nichž se speciálně cení některé období tvorby. Znalec však většinou pozná, kdy byl obraz namalován, podle motivu či způsobu malby. Raný Kaván je například cennější než pozdní. Obraz výrazně stoupne na ceně, má-li majitel doklad o tom, že byl vystaven na výstavě, či je publikován v knize či katalogu.

Signatura, datování a doklad o účasti na výstavě totiž napomáhají identifikaci obrazu. A to je důležité za situace, kdy je na trhu tolik padělků, že ani soudní znalec vám nedokáže stoprocentně říci, zda je obraz pravý. Mezi sběrateli se traduje historka, že na svojí výstavu v Praze přijel František Kaván a prohlásil: Polovinu těchto obrazů jsem nenamaloval .

Vylepšení s rizikem

Kupující, který se snaží posoudit cenu, by si měl také položit otázku, v jakém je obraz stavu. Existují 4 možnosti. Ta nejlepší, která také opravňuje k nejvyšší ceně, je nepoškozené dílo v původním stavu. Téměř stejně ceněný je obraz v nepůvodním stavu, s restaurátorskými zásahy, které jsou ovšem kvalitní. Menší hodnotu má samozřejmě dílo v původním stavu, leč poškozené. Vůbec nejhorší možnost nastává, je-li obraz v nepůvodním stavu a špatně zrestaurovaný.

Je s podivem, co může s průměrným obrazem udělat kvalitní rám. Jejich ceny prudce stouply (asi na trojnásobek) a zdobený rám dnes stojí podle velikosti 1000 - 3000 korun. Starožitné, nepoškozené rámy mají samozřejmě hodnotu vyšší. Existují i případy, kdy je rám cennější než obraz. Navzdory tomu, jak jsou rámy drahé, vyplatí se pořídit obrazu pěkný rám. A je lépe poradit se, než nevhodně skloubíte krásný rám a krásný obraz, leč každý v jiném stylu.

Obezřetnost na místě

Pana Hrabáka bude určitě zajímat věc, která podstatně ovlivňuje cenu obrazu, ač nemá s jeho hodnotou nic společného - totiž místo prodeje. Obrázek můžete koupit v galerii, starožitnictví, v aukci či na inzerát.

Můj známý si svou sbírku Mařákovců vybudoval téměř výlučně pomocí inzerátů. Situace se od však té doby změnila. Jednak je mezi lidmi již méně skutečně dobrých věcí na prodej, jednak není radno pouštět si do bytu zájemce o koupi obrazu nebo uvést v inzerátu adresu. A je snad zbytečné dodávat, jak to skončí, pokud obrázkům nerozumíte alespoň tolik co prodávající, respektive kupující.

Sázka na štěstí

Podle dražebního řádu činí na aukcích vyvolávací cena dvě třetiny požadované ceny. Někdy se stane, že nepřijde nikdo, kdo by měl zájem zrovna o Ullmanna a vám se ho podaří koupit za vyvolávací cenu.

Na akci starožitností společnosti Antikva Nova Praga, která se konala 16. března 1991, byl Ullmannův olej (49 x 56 cm) prodán za vyvolávací cenu 13 000 korun. Dnes by se dal prodat patrně nejméně za dvacet tisíc. Nutno však dodat, že i na aukcích se vyskytují falzifikáty.

Prodávající na aukci nese zase jiné riziko. Často se stane, že se obraz nevydraží, případně vydraží za cenu nižší, než na jakou si prodejce myslí. Na 9. aukci Antikvy Novy Praga z 1991 roku se nevydražilo 19 obrazů z 47. Provize Antikvy Novy je 15 % a platí ji prodávající z vydražené ceny.

Nejbližší aukci, které by se náš čtenář mohl zúčastnit, pořádá Antikva Nova 19. března v hotelu Atrium od 13 hodin. Za vstup se platí 50 korun a katalog stojí rovněž 50. Několik dní před aukcí je možné si obrázky zařazené do dražby prohlédnout na bezplatné výstavě v Atriu. Další akce v její režii je až v červnu. Při nákupu na aukci je třeba počítat s tím, že se platí hotově, maximálně do druhého dne, ale v tom případě je nutné dát zálohu 20 000 korun.

V Domě kultury na Smíchově chystá Aukční síň s.p. aukci starožitností na 14. května. Vstupné bude 20 korun, 50 korun zaplatíte za katalog. Obrazy je možné vidět 14 dní před aukcí.

V centru žádná láce

V galeriích a starožitnostech lze uspět různě. Záleží na tom, zda chcete koupit či prodat a jak rychle. Někde jsou vyhlášeni vysokými cenami, například v prodejní galerii Palas v Náprstkově ulici v Praze či ve Vadamu Na Příkopech, levněji pořídíte třeba v starožitnostech Solidet na Vinohradech a nižší ceny mívají také mimopražští obchodníci. Navštívili jsme dvě pražská starožitnictví s různou podnikatelskou filozofií.

Majitel Vadama Na Příkopech je plátcem daně z přidané hodnoty, protože jeho roční obrat je vyšší než 3 mil. korun. Sídlí na strategickém místě, na jedné z vůbec nejexponovanějších ulic v České republice.

Zaměřil se na drahé věci. Prodává s obchodní marží 20 %. Typický les Antonína Hudečka (asi 40 x 50), olejomalbu, jste tu mohli začátkem února koupit za 34 600 korun. O něco menší obrázek téhož autora (asi 40 x 30), rovněž lesní motiv, stál ve stejné době se starožitnictví Solidet na Vinohradech 12 000 korun. Zjednodušeně lze říci, že ceny průměrných obrazů Mařákovců se ve Vadamu pohybují mezi 30 a 40 tisíci zatímco v Solidetu mezi deseti a dvaceti tisíci.

Na ruku za míň

Něco jiného je prodej. Vyšší ceny naopak lákají.

Kdyby náš čtenář chtěl ve Vadamu obraz prodat, má 2 možnosti. Buď ho prodá přímo starožitnictví, nebo dá obrázek do tzv. komise a starožitnictví pak pouze zprostředkovává prodej a strhává si zmíněnou 20% marži a 23% DPH z prodejní ceny. Prodejce si v tomto případě sám stanoví prodejní cenu. Neprodá-li se za tuto cenu obraz do 3 měsíců, starožitnictví může snížit cenu až na 70 % ceny původní. Nesouhlasí-li zákazník s touto cenou, vezme si zboží zpět a zaplatí manipulační poplatek 2 % z původní ceny zboží.

Dlouho se neohřejí

Starožitnictví Solidet na Vinohradech je mladé a jeho majitelé bojují s náklady tím, že se snaží o co nejrychlejší pohyb předmětů. Průměrný Mařákovec se tam ohřeje asi 14 dní. A není divu. Ceny jsou často o třetinu nižší než ve Vadamu.

I zde existuje přímý nákup od občanů a komisní prodej. Z obrázků, které visí na zdech, jich je v komisi asi 30 %, zbytek vlastní Solidet a prodává za ceny asi o 10 - 20 % vyšší, než byly ceny nákupní. Daň z přidané hodnoty majitel neplatí. Obchodní marže při komisním prodeji je 10 %. Zhruba desetina věcí se v komisi neprodá a vrací se majiteli, který neplatí žádný manipulační či skladovací poplatek. Kupuje-li starožitnictví obrázek, dostane majitel peníze hned na ruku, ale je to méně, než za kolik by šel obraz do komise. Je to vlastně odměna za riziko, že obrázek, který starožitník koupil nebude prodejný.

Nebývají kunsthistoriky

Bude-li cena obrázku úměrná kritériím, o kterých jsme hovořili, můžete udělat dobrý obchod. Ale můžete také splakat nad výdělkem, ukáže-li se, že jde o falzifikát.

A nenechte se zmýlit, bude-li kdosi mávat papírem od soudního znalce.

Posudek znalce je vyjádřením názoru člověka více či méně znalého, nemluvě o tom, že každý člověk má svou cenu. Zdaleka ne všichni soudní znalci jsou kunsthistorici a v České republice zatím není obvyklé, aby obchodníci se starožitnostmi spolupracovali s kunsthistoriky, tak jak je to na západě běžné.

Náš čtenář by si měl nalézt nestranného znalce a nespokojit se s posudkem, který si dal vypracovat prodejce. Seznamy soudních znalců jsou k mání na každém obvodním soudu.

KRAJINKY LETÍ: Lehce drahé pokoukání, jde-li o olej Juliuse Mařáka, zase však nemusíte mít těžkou hlavu, že vaše úspory žere inflace.

DÍVKA SE DŽBÁNEM: Tak ji viděl a kolem roku 1850 na plátně zachytil český krajinář Antonín Waldhauser.