Organizace
Common
Cause
požádala
jak
senátní
Etický
výbor,
tak
i
ministerstvo
spravedlnosti,
aby
prošetřili
1
milion
dolarů
v
politických
darech
arizonského
obchodníka
Charlese
Keatinga
pěti
americkým
senátorům,
kteří
intervenovali
v
jeho
prospěch
u
regulátorů
záložen.
Keating
je
v
současné
době
hlavním
subjektem
federálního
soudního
procesu
kvůli
zpronevěře
1,1
miliardy
dolarů,
je
obviněn
z
vytunelování
aktiv
kalifornské
záložny,
spořitelního
a
úvěrového
sdružení
Lincoln,
které
řídil
a
přivedl
k
platební
neschopnosti.
Fred
Wertheimer
-
prezident
organizace
Common
Cause,
samozvané
občanské
lobby
-
řekl,
že
Keating
se
již
přiznal
k
pokusům
o
koupi
vlivu
na
zákonodárce
-
na
demokratické
senátory
Dennise
DeConciniho
z
Arizony,
Alana
Cranstona
z
Kalifornie,
Johna
Glenna
z
Ohia
a
Donalda
Riegleho
z
Michiganu
a
na
republikánského
senátora
Johna
McCaina
z
Arizony.
Wertheimer
se
opírá
o
prohlášení
Keatinga,
které
bylo
v
dubnu
citováno
v
článku
deníku
Wall
Street
Journal:
"Jedna
otázka...
se
týkala
toho,
zda
má
finanční
podpora
jakýmkoli
způsobem
ovlivnila
několik
politických
činitelů,
aby
se
zabývali
mým
případem.
Chci
říci,
jak
nejdůrazněji
mohu:
určitě
v
to
doufám."
Při
velmi
neobvyklém
setkání
v
kanceláři
senátora
DeConciniho
v
dubnu
1987
těchto
pět
senátorů
požádalo
federální
regulátory,
aby
uvolnili
tlak
na
společnost
Lincoln.
Podle
poznámek
zapsaných
jedním
z
účastníků
setkání
regulátoři
řekli,
že
si
společnost
Lincoln
nebezpečně
zahrávala
s
federálně
pojištěnými
penězi
vkladatelů
a
byla
"tikající
časovanou
bombou".
Keating
si
stěžoval,
že
regulátoři
byli
příliš
horliví.
Z
poznámek
vyplývá,
že
senátor
DeConcini
nazýval
směrnice
Federální
bankovní
rady
pro
domácí
úvěry
"velmi
nespravedlivými"
a
senátor
Glenn
trval
na
tom,
že
Keatingova
záložna
byla
"životaschopná
a
zisková".
Během
následujících
dvou
let
nedokázala
uvedená
Bankovní
rada,
která
v
té
době
byla
vládní
organizací
zodpovědnou
za
regulaci
záložen,
zakročit
-
dokonce
ani
poté,
co
federální
auditoři
v
květnu
1987
upozornili
na
to,
že
Keating
způsobil
platební
neschopnost
společnosti
Lincoln.
Mateřská
společnost
společnosti
Lincoln,
American
Continental
Corp.,
zahájila
jednání
podle
zákona
o
bankrotu
letos
13.
dubna
a
následujícího
dne
regulátoři
záložnu
zabavili.
Nově
vytvořená
společnost
Resolution
Trust
Corp.,
následník
Bankovní
rady,
zažalovala
Keatinga
a
několik
dalších
osob
15.
září.
Keating
podal
vlastní
žalobu,
ve
které
tvrdí,
že
jeho
majetek
byl
zabaven
protiprávně.
Podle
odhadu
bude
kolaps
společnosti
Lincoln
daňové
poplatníky
stát
až
2,5
miliardy
dolarů.
Podrobnosti
skandálu
se
dostávaly
na
veřejnost
postupně
během
uplynulých
dvou
let,
většinou
v
důsledku
zpráv
v
několika
novinách.
Uprostřed
své
kampaně
za
znovuzvolení
v
roce
1988
senátor
Riegle,
předseda
senátního
Bankovního
výboru,
vrátil
příspěvky
ve
výši
76 000
dolarů
poté,
co
detroitský
deník
uvedl,
že
Keating
pro
něho
sehnal
peníze
asi
dva
týdny
před
setkáním
s
regulátory.
Senátor
DeConcini
po
měsících
odrážení
silné
kritiky
v
tisku
vrátil
48 000
dolarů
až
minulý
měsíc,
krátce
poté,
co
vláda
formálně
obvinila
Keatinga
z
defraudace
společnosti
Lincoln.
Navíc
senátor
McCain
minulý
týden
zveřejnil,
že
se
zpožděním
zaplatil
13 433
dolarů
společnosti
American
Continental
jako
refundaci
za
cesty,
které
on
a
jeho
rodina
podnikli
od
roku
1984
do
roku
1986
tryskovým
letadlem
této
společnosti
do
Keatingova
rekreačního
sídla
v
Cat
Cay
na
Bahamách.
Senátor
McCain
prohlásil,
že
hodlal
zaplatit
za
tyto
cesty
včas,
ale
že
se
na
tuto
záležitost
"pozapomnělo".
Podle
zpráv
tisku
Keating,
jeho
rodinní
příslušníci
a
společníci
rovněž
během
let
darovali
112 000
dolarů
na
kongresové
kampaně
senátora
McCaina.
Ale
senátor
McCain
říká,
že
Keating
v
roce
1987
náhle
ukončil
jejich
přátelství,
protože
on
odmítl
vyvíjet
tlak
na
případ
manažera
záložny
tak
silně,
jak
to
Keating
chtěl.
"Velmi
se
kvůli
tomu
rozzlobil,
odešel
z
mé
kanceláře
a
řekl
spoustě
lidí,
že
jsem
ustrašenec,"
vzpomíná
senátor
McCain.
Kalifornské
noviny
v
červenci
odhalily,
že
Keating
dal
850 000
dolarů
z
fondů
společnosti
třem
od
daní
osvobozeným
organizacím
pro
registraci
voličů
v
letech
1987
a
1988
z
příkazu
senátora
Cranstona,
který
připustil,
že
vymáhání
těchto
peněz
byla
"politicky
pěkně
hloupá
věc".
Senátor
Cranston
navíc
obdržel
Keatingovým
prostřednictvím
47 000
dolarů
v
darech
na
kampaň
a
kalifornská
demokratická
strana
obdržela
85 000
dolarů
ve
firemních
darech
na
kampaň
pro
získávání
hlasů
v
roce
1986,
která
pak
přinesla
prospěch
senátorově
kampani
za
znovuzvolení
v
onom
roce.
Ohijské
noviny
též
v
červenci
odhalily,
že
Keating
poskytl
Národní
radě
pro
veřejnou
politiku,
politickému
výboru
řízenému
senátorem
Glennem,
200 000
dolarů
ve
firemních
darech.
Ty
je
nutno
přičíst
k
34 000
dolarů
v
přímých
darech,
které
Keating
pro
kampaň
tohoto
ohijského
senátora
obstaral.
Wertheimer
řekl,
že
senátní
Etický
výbor
by
měla
najmout
zvláštního
externího
poradce,
který
by
se
zabýval
vyšetřováním,
jako
tomu
bylo
v
případě
bývalého
mluvčího
sněmovny
Jamese
Wrighta.
Wilson
Abney,
štábní
ředitel
etické
poroty,
se
zdržel
komentáře.
Senátor
Riegle
řekl,
že
bude
spolupracovat
při
jakémkoli
vyšetřování,
ale
že
jeho
chování
bylo
"zcela
správné".
Senátor
McCain
řekl,
že
měl
v
době
setkání
"vážné
obavy",
že
by
mohlo
vypadat
nevhodně,
ale
rozhodl
se,
že
pro
něho
bylo
"naprosto
vhodné"
žádat
spravedlivé
zacházení
s
voličem.
Senátor
Glenn
řekl,
že
již
zcela
odhalil
svou
roli
ve
skandálu
a
"je
zcela
spokojen
s
tím,
že
tato
záležitost
zůstane
v
rukou
Etického
výboru
senátu".
Senátor
DeConcini
řekl:
"Až
bude
vše
řečeno
a
uděláno,
očekávám,
že
budu
plně
očištěn."
Senátor
Cranston,
který
již
dobrovolně
nabídl
pomoc
Federálnímu
úřadu
pro
vyšetřování
v
jakémkoli
vyšetřování
Keatinga,
vykreslil
svou
roli
v
roce
1987
jako
povzbuzování
regulátorů
k
akci.
"Proč
Bankovní
rada
nezasáhla
dříve?"
řekl.
"Organizace
Common
Cause
by
měla
požadovat,
aby
právě
to
bylo
vyšetřeno.