Páteční
prudký
pokles
akcií
o
190
bodů
není
vyvrcholením
atmosféry
strachu,
která
dominovala
finančním
trhům
těsně
před
jejich
krachem
v
říjnu
1987,
a
byly
už
zavedeny
mechanismy
pro
lepší
stabilizaci
trhů.
Nicméně
poučení
zůstává
skoro
stejné:
V
pátek
třináctého
byl
trh
vyplašen
Washingtonem.
Zdá
se,
že
se
všichni
z
Wall
Street
shodují
na
tom,
že
bezprostřední
příčinou
tohoto
prudkého
poklesu
byly
finanční
problémy
spojené
s
převzetím
UAL,
a
pravdou
určitě
je,
že
debakl
začal
ihned
po
zastavení
obchodování
UAL.
Přesto
ale
panuje
téměř
stejně
silná
shoda
v
tom,
že
jedna
nevydařená
nabídka
není
důvodem
ke
snížení
hodnoty
všech
amerických
firem.
Tento
závěr
nás
přivádí
k
další
zprávě,
kterou
zaznamenal
Dow
Jonesův
teletext
krátce
před
poklesem:
demokratům
v
Senátu
se
podařilo
odložit
snížení
daně
z
příjmů
z
kapitálového
majetku.
Skutečná
hodnota
všech
akcií
je
nakonec
přímo
ovlivněna
daní
z
jakýchkoliv
zisků
(tím
více
vzhledem
k
omezením
na
odečty
ztrát,
což
ukazuje,
že
zisky
z
akcií
nejsou
"běžným
příjmem").
A
očekávání
trhu
byla
jasně
povzbuzena
vítězstvím
návrhu
o
příjmech
z
kapitálového
majetku
ve
Sněmovně
minulý
týden.
Hodinu
před
pátečním
prudkým
pádem
bylo
toto
ustanovení
staženo
z
návrhu
daňového
zákona,
výsledkem
čehož
je
zvýšení
daní
o
5,4
miliardy
dolarů
bez
snížení
daně
z
příjmů
z
kapitálového
majetku.
Mnoho
věcí
určitě
hovoří
ve
prospěch
vyjmutí
tohoto
nedodělku
ze
smírného
návrhu
zákona.
Bylo
by
dobře,
kdyby
Kongres
začal
rozhodovat
o
sporných
bodech
jednotlivě
podle
jejich
konkrétní
náplně
a
bez
úskoků.
Nikdo
totiž
nepochybuje
o
tom,
že
snížení
daně
z
příjmů
z
kapitálového
majetku
by
prošlo
jen
velmi
těsně.
Vzhledem
k
tomu,
že
vůdci
v
Senátu
to
dosud
zamlžovali
procedurálními
kouřovými
clonami,
naděje
na
jasnější
návrh
je
pochybná.
Zejména
proto,
že
prezident
Bush
je
oslaben
fiaskem
v
Panamě.
Stejnou
měrou,
jakou
problémy
UAL
přispěly
k
tomuto
prudkému
poklesu,
jsou
také
dalším
případem
nečistých
rukou
Washingtonu.
Protože
nejlepší
příležitosti
pro
firemní
restrukturalizaci
jsou
samozřejmě
vyčerpané,
v
určité
chvíli
je
začne
trh
odmítat.
Avšak
aerolinie
jsou
sotva
jasným
případem,
vezmeme-li
v
úvahu
nešťastný
výrok
proti
jejich
převzetí
z
úst
ministra
dopravy
Skinnera,
že
si
myslí,
že
bude
ohrožena
bezpečnost,
jestliže
KLM
a
British
Airways
budou
vlastnit
podíly
ve
společnostech,
které
provozují
letadla.
A
co
hůř,
Kongres
se
začal
ke
Skinnerovu
hnutí
přidávat.
James
Oberstar,
minnesotský
demokrat
předsedající
leteckému
podvýboru
komise
pro
veřejné
práce
a
dopravu,
podal
nadzvukovou
rychlostí
návrh
zákona
proti
převzetí
aerolinek
tak,
aby
tento
prošel
včas
a
dotkl
se
nabídek
American
Air
Lines
a
United
Air
Lines.
To
by
dalo
panu
Skinnerovi
až
50
dní
na
"přezkoumání"
jakékoliv
nabídky
na
15%
a
větší
podíl
v
jakékoliv
americké
letecké
firmě
s
tržbami
od
1
miliardy
dolarů.
Takže
obchodní
případ
UAL
má
problémy
a
trh
tedy
ztrácí
190
bodů.
Gratulujeme,
pane
ministře
a
pane
kongresmane.
Nezapomínejme,
že
při
krachu
roku
1987
trhem
otřásl
návrh
Dannyho
Rostenkowskiho
znemožnit
převzetí
firem
vysokým
zdaněním.
Ještě
významnější,
podle
našeho
názoru,
byla
hrozba
ministerstva
financí,
že
dá
výprask
dolaru.
Ministerstvo
financí
dělá
to
samé
dnes:
naštěstí
není
dolar
pod
takovým
tlakem
jako
v
roce
1987.
Také
obchodníci
jsou
v
lepší
kondici
než
v
1987
a
mohou
lépe
přežít
prodejní
horečku.
Jsou
lépe
kapitálově
vybaveni.
Hrozí
jim
menší
nebezpečí
ztráty
likvidity
jednoduše
z
důvodu
zpožďování
pásky
a
zpoždění
clearingu
a
vyrovnání.
Fed
slibuje
jakoukoli
potřebnou
likviditu.
Vztahy
mezi
Newyorskou
burzou
cenných
papírů
a
burzou
Chicago
Board
of
Trade
se
zlepšily:
bude
zajímavé
vidět,
zda
jsou
"
pojistky"
dobrý
nápad.
V
každém
případě
někteří
obchodníci
vidí
akcie
na
rozdíl
od
roku
1987
jako
podhodnocené.
Trh
nemá
žádné
problémy,
které
by
se
nedaly
vyléčit
jen
s
trochou
logického
myšlení
a
zdravého
rozumu
ve
Washingtonu.
Ale
v
duchu
medvědí
tendence
-
očekávat
něco
takového,
by
asi
bylo
příliš.