V
souvislosti
se
zhoršujícím
se
ekonomickým
napětím
mezi
Amerikou
a
Japonskem
se
mnoho
Japonců
obávalo
návštěvy
americké
obchodní
zástupkyně
Carly
Hillsové,
která
se
uskutečnila
minulý
týden.
Očekávali
novou
palbu
požadavků,
aby
Japonsko
jednalo
rychle,
a
zredukovalo
tak
svůj
obchodní
přebytek
vzhledem
k
Americe.
Místo
toho
se
dočkali
diskuse
o
potřebě
spolupráce
mezi
Amerikou
a
Japonskem
a
o
důležitosti
dlouhodobého
pohledu.
První
výlet
paní
Hillsové
do
Japonska,
kam
přijela
jakožto
šéfka
amerických
obchodních
vyjednavačů,
se
nesl
v
úplně
jiném
duchu
než
návštěva
obchodního
tajemníka
Roberta
A.
Mosbachera,
která
se
uskutečnila
minulý
měsíc.
Pan
Mosbacher
při
jednáních
nad
problematickými
japonskými
obchodními
praktikami,
které
údajně
brání
volnému
obchodu,
vyžadoval,
aby
konkrétní
výsledky
byly
již
příští
jaro.
Řekl,
že
tyto
výsledky
ve
snižování
obchodního
deficitu
Spojených
států
vzhledem
k
Japonsku
by
měly
být
"měřitelné
v
dolarech
a
centech".
Ale
paní
Hillsová
v
sobotu
na
oficiální
snídani
Americké
obchodní
komory
v
Japonsku
zdůraznila,
že
cílem
"není
mít
na
jaře
nebo
v
létě
akci
ukončenou,
ale
spíše
je
třeba
mít
detailní
plán
akce."
Dodala,
že
očekává,
že
"bude
mít
snad
zálohu
...
nějaký
krůček,
který
by
přesvědčil
Američany
a
Japonce
o
tom,
že
to
myslíme
vážně."
Jak
se
takové
poznámky
promítnou
do
politiky,
nebude
jasné
ještě
několik
měsíců.
Američtí
a
Japonští
úředníci
nabídli
několik
teorií
o
rozdílném
přístupu
pana
Mosbachera
a
paní
Hillsové.
Mnoho
z
nich
to
nazývá
prostě
jen
kontrastem
ve
stylu.
Ale
někteří
to
vidí
jako
typickou
taktiku
jednání.
Jiní
říkají,
že
Bushova
administrativa
má
možná
pocit,
že
se
jim
rétorika
na
obou
stranách
vymyká
z
rukou.
A
někteří
tvrdí,
že
situace
reflektuje
vzrůstající
debaty
ve
Washingtonu
o
tom,
zda
pokračovat
ve
volném
obchodu
s
Japonskem,
či
zavést
určitý
druh
regulace.
Na
otázku,
jak
by
porovnala
svou
návštěvu
s
návštěvou
pana
Mosbachera,
paní
Hillsová
odpověděla:
"Neslyšela
jsem
všechna
slova,
která
řekl,
ale
obecně
si
myslím,
že
Bushova
administrativa
má
velmi
konzistentní
obchodní
strategii."
Nejeden
americký
úředník,
který
ji
doprovázel
na
třídenních
jednáních
s
japonskými
úředníky,
řekl,
že
její
tón
byl
často
až
překvapivě
"smířlivý".
"Myslím
si,
že
můj
přístup
byl
velmi
konzistentní,"
řekla
paní
Hillsová
v
sobotu
odpoledne
na
tiskové
konferenci.
"Občas
jsem
vykreslována
jako
hrozná,
pravděpodobně
proto,
že
mám
uskutečnit
hrozný
seznam
nařízení.
Necítím
se
jako
velmi
hrozná.
Necítím
se
ani
jako
tvrdá,
nebo
měkká.
Cítím
se
angažovaná
do
programu
otevření
trhů
a
rozšíření
obchodu."
Když
se
v
pátek
poprvé
setkala
s
místním
tiskem,
paní
Hillsová
odhodlaně
trvala
na
potřebě
pokračovat
v
odstraňování
bariér
v
obchodu
se
dřevem,
satelity
a
superpočítači,
což
jsou
tři
oblasti,
do
kterých
mířily
podle
ustanovení
Super
301
z
roku
1988
obchodní
směnky.
Poukázala
na
diskriminující
obchodní
praktiky,
které
americká
vláda
odhalila.
Ale
jejím
hlavním
záměrem
bylo
podporovat
důležitost
celosvětového
volného
obchodu
a
volné
soutěže.
Řekla,
že
nerovnováha
v
obchodu
vznikla
zejména
kvůli
makroekonomickým
faktorům
a
nemůže
být
vyřešena
vytčením
kvantitativních
cílů.
Na
tiskové
konferenci
pro
japonské
novináře,
jeden
ekonomický
žurnalista
vyjádřil
japonský
smysl
pro
klid.
"Měl
jsem
dojem,
že
budete
hrůzu
nahánějící
stará
dáma,"
řekl
a
vyvolal
tak
nervózní
přidušený
smích
u
několika
svých
kolegů.
"Ale
jsem
v
klidu,
když
vidím,
jak
jste
krásná,
příjemná,
inteligentní,
a
navíc
osobnost."
Poznámky
paní
Hillsové
navodily,
alespoň
mezi
některými
americkými
úředníky,
otázky,
jaký
je
přesně
její
postoj
k
japonskému
trhu
s
polovodiči.
Americký
podíl
na
japonském
trhu
se
již
před
lety
zarazil
asi
na
10
%.
Mnoho
Američanů
si
dohodu
z
roku
1986
vyložilo
jako
zajištění
20%
podílu
amerických
společností
do
roku
1991,
avšak
Japonci
popírají,
že
by
učinili
takový
slib.
Na
jedné
své
tiskové
konferenci
paní
Hillsová
řekla:
"Věřím,
že
bychom
mohli
dosáhnout
i
více
než
20
%."
Ale
zdůraznila:
"Jsem
proti
řízenému
obchodu.
Nepřistoupím
na
dohodu,
která
přesně
určuje
procentuální
účast
na
trhu."