Spojené
státy,
které
brzo
stanoví
své
kvóty
na
dovoz
oceli,
přidělují
větší
podíl
svého
trhu
s
ocelí
rozvíjejícím
se
a
nedávno
industrializovaným
zemím,
které
mají
ocelářský
průmysl
relativně
nedotovaný.
Mezitím
také
Spojené
státy
dojednaly
podstatné
snížení
japonské
kvóty
oceli
a
jen
maličko
zvýšily
příděl
oceli
Evropskému
společenství.
Očekává
se,
že
Brazílie,
podobně
jako
Mexiko
a
Jižní
Korea,
si
na
americkém
trhu
vyjednají
poněkud
vyšší
podíl,
než
měly
podle
předcházejících,
pět
let
trvajících
kvót
oceli,
které
vypršely
30.
září.
Brazílie
a
Venezuela
jsou
jediné
dvě
země,
které
se
Spojenými
státy
rozhovory
o
oceli
pro
tento
rok
končící
1.
říjnem
1990
ještě
neukončily.
V
posledních
letech
dodávali
američtí
výrobci
oceli
asi
80
%
ze
100
milionů
tun
oceli,
které
stát
za
rok
spotřebuje.
Asi
15
%
ze
zbývajících
20
%
se
při
jednání
o
kvótách
oceli
přidělí
zahraničním
dodavatelům
a
zbytek
dodá
hlavně
Kanada
-
která
není
zahrnuta
do
programu
kvót.
Ostatní
země,
které
se
Spojenými
státy
nemají
formálně
dojednané
kvóty
na
dovoz
oceli
jako
Tchajwan,
Švédsko
a
Argentina,
však
rovněž
dodávají
ocel.
Některé
z
těchto
zemí
si
v
posledních
letech
dojednaly
se
Spojenými
státy
neformální
dohody,
které
se
podobají
kvótám.
Bushova
administrativa
oznámila
počátkem
tohoto
roku,
že
prodlouží
kvóty
oceli,
známé
jako
dohody
o
dobrovolném
omezení,
až
do
31.
března
1992.
Též
oznámila,
že
využije
toto
dvouapůlleté
období
k
tomu,
aby
se
dopracovala
k
mezinárodní
shodě
o
uvolnění
mezinárodního
obchodu
s
ocelí,
který
je,
jak
je
notoricky
známo,
řízen,
subvencován
a
chráněn
jednotlivými
vládami.
Spojené
státy
nazvaly
tento
plán
"program
liberalizace
obchodu",
přestože
se
jedná
o
pouhé
rozšíření.
Mexiko,
jedna
z
prvních
zemí,
které
jednání
o
oceli
se
Spojenými
státy
již
dokončily,
prakticky
zdvojnásobilo
svou
kvótu
na
0,95
%
amerického
trhu
s
ocelí
z
0,48
%
podle
předchozí
kvóty.
Jižní
Korea,
která
měla
podle
předchozí
kvóty
1,9
%,
má
dostat
trochu
víc,
asi
1,95
%.
Toto
zvýšení
stoupne
mírně
nad
2
%
amerického
trhu,
pokud
se
zahrne
také
společný
korejsko-americký
ocelářský
projekt.
Podobně
se
očekává,
že
Brazílie
svou
dodávku
oproti
předešlému
1,43%
podílu
zvýší.
ES
a
Japonsko
-
největší
dodavatelé
oceli
do
Ameriky
-
své
kvóty
ještě
zcela
nevyčerpaly.
Ocelářský
průmysl
v
ES,
který
se
potýká
se
silnou
evropskou
poptávkou,
zásobuje
asi
5
%
amerického
trhu
v
porovnání
s
posledními
kvótami
stanovenými
na
6,7
%.
Japonsko
dopravuje
ocel
celkově
asi
na
4,5
%
amerického
trhu
v
porovnání
s
kvótou
na
5,9
%.
Při
posledních
jednáních
si
ES
nechalo
zvýšit
kvótu
z
roku
1988
tehdy
stanovenou
na
6,7
%
asi
o
300 000
tun
na
7
%
amerického
trhu.
Ovšem
kvóta
Evropského
společenství
byla
6,9
%
už
v
roce
1984.
Japonsko
však
souhlasilo
se
snížením
své
kvóty
asi
na
5
%
z
předcházejících
5,9
%.
Japonsko,
ES,
Brazílie,
Mexiko
a
Jižní
Korea
zajišťují
asi
80
%
oceli
importované
do
Spojených
států
v
rámci
programu
kvót.
Bilance
je
doplňována
spoustou
menších
vývozců,
jako
je
Austrálie
a
Venezuela.
Spojené
státy
měly
navíc
ještě
asi
2
%
domácího
trhu
s
ocelí,
které
při
rozhovorech
o
kvótách
nabídly
dalším
zahraničním
dodavatelům.
Tato
možnost
v
podstatě
vznikla
1%
navýšením
v
celkovém
programu
kvót
a
snížením
japonského
přídělu
o
1
%.
Vyjednávači
z
obchodní
kanceláře
Bílého
domu
budou
tato
jednání
o
kvótách
opakovat
v
příštím
roce,
kdy
budou
mít
další
1
%
amerického
trhu
s
ocelí
k
přerozdělení.
Tento
nepovinný
1%
každoroční
přírůstek
do
programu
kvót
oceli
je
zabudován
do
Bushova
programu
kvót
oceli
proto,
aby
jeho
vyjednavači
mohli
působit
na
zahraniční
dodavatele
oceli,
aby
se
vymanili
ze
subvencí
a
protekcionismu
svého
vlastního
ocelářského
průmyslu.