Pokračující
série
skandálů
na
Ministerstvu
pro
bytovou
výstavbu
a
rozvoj
měst
(HUD)
je
bohužel
očekávaným
výsledkem
politiky
odměňování
za
politickou
podporu.
Nicméně
zájmové
skupiny,
jako
je
Národní
asociace
stavitelů
domů
(NAHB),
pokračují
ve
svém
tlaku
na
Kongres
kvůli
zvýšení
výdajů
na
své
zvláštní
zájmy.
Kent
Colton,
výkonný
viceprezident
asociace
NAHB,
tvrdí,
že
USA
čelí
mnohostranné
bytové
krizi
-
snížená
dostupnost
bytů
pro
ty,
kdo
kupují
poprvé,
zvyšující
se
bezdomovectví
a
nižší
tempo
výstavby
bytů
-
to
bude
"velmi
těžké"
vyřešit
"bez
zvýšených
federálních
výdajů".
Na
podnikatelských
skupinách
usilujících
o
vyšší
vládní
výdaje
není
nic
neobvyklého.
Avšak
asociace
NAHB
byla
vytvořena
v
roce
1943
z
organizace,
která
si
udělala
jméno
tím,
že
bojovala
proti
návrhu
Rooseveltovy
administrativy
na
převzetí
veškeré
chráněné
bytové
výstavby.
Během
let
se
tato
asociace
stala
aktivním
členem
koalice
daňových
poplatníků,
která
prosazuje
takové
iniciativy,
jako
je
pozměňovací
návrh
zákona
na
vyrovnaný
rozpočet.
Nicméně
v
otázkách
týkajících
se,
ehm,
bydlení...
"Rozpočet
ministerstva
HUD
poklesl
od
roku
1980
o
více
než
70
%,"
tvrdí
Colton.
"Vzali
jsme
víc
než
spravedlivý
podíl.
Nevadilo
by
mi,
kdyby
ostatní
programy
byly
zasaženy
podobně."
To,
že
asociace
NAHB
podporuje
dotace,
nemá
souvislost
s
nynějším
nedostatkem
prostředků
na
bytovou
výstavbu;
asociace
NAHB
podporuje
spoustu
veřejných
programů
už
léta.
Jednou
usilovala
o
to,
aby
cílem
stanoveným
federální
vládou
byla
národní
bytová
výstavba,
a
pravidelně
prosazovala
opatření
proti
recesi
bytové
výstavby.
A
navíc,
vysvětluje
jeden
úředník
ministerstva
HUD,
asociace
NAHB
stále
snadno
podléhá
vnitřnímu
tlaku
svých
členů,
kteří
se
specializují
na
dotovanou
výstavbu.
Asociace
prosazuje
rozsáhlý
a
nákladný
seznam
přání,
který
by
znamenal
podstatné
zvýšení
výdajů
o
více
než
15
miliard
dolarů
ročně
nad
dosavadní
úroveň.
Asociace
by
chtěla
stanovit
pevný
strop
u
záruk
na
hypotéky
stanovovaných
Federálním
úřadem
pro
bytovou
výstavbu
(FHA)
na
95
%
průměrné
hodnoty
na
konkrétním
trhu
namísto
omezení
tohoto
stropu
na
101 250
dolarů,
omezit
(či
dokonce
vyloučit)
požadavky
FHA
na
zálohy
a
zvýšit
dostupnost
hypoték
s
různými
sazbami,
rozšířit
program
záruk
za
půjčky
realizovaný
Odborem
pro
záležitosti
veteránů
(VA),
poskytnout
"adekvátní"
financování
Farmářské
domovní
správě
(FmHA),
zvýšit
federální
financování
a
daňové
pobídky
pro
výstavbu
levných
a
nájemních
bytů
včetně
4
miliard
dolarů
ve
formě
blokových
dotací
jednotlivým
státům
a
lokalitám
a
"plně
financovat"
tzv.
McKinneyův
zákon,
všehochuť
o
hodnotě
656
milionů
dolarů
pro
bezdomovce.
Přímé
federální
dotace
pro
bytovou
výstavbu
se
v
minulosti
ukázaly
jako
neúnosně
drahé
a
nevyhnutelně
se
zvrhly
ve
prospěch
stavebních
podnikatelů
a
lobbyistů
majících
ty
správné
kontakty,
jak
je
vidět
z
probíhajícího
skandálu
na
ministerstvu
HUD,
nebo
ve
prospěch
kongresmanů.
Nepřímé
dotace,
například
prostřednictvím
FHA,
jsou
jen
o
málo
lepší.
Ačkoliv
Colton
říká,
že
rozšířením
půjček
poskytovaných
úřadem
FHA
"by
vládě
nevznikly
žádné
náklady",
už
pouhý
přesun
financí
z
jiných
odvětví
ekonomiky
a
z
jiných
typů
výstavby
(jako
například
pro
skupiny
s
nízkým
příjmem)
na
trh
domů
pro
jednu
rodinu
by
znamenal
velký
výdaj.
A
co
je
důležitější,
programy
výstavby
řízené
HUD,
VA
nebo
FmHA
se
topí
v
červených
číslech.
Jen
FHA
ve
fiskálním
roce
1988
ztratila
4,2
miliardy
dolarů;
vlastní
kapitál
vlády
v
této
agentuře,
ve
skutečnosti
její
rezervní
fond,
poklesl
na
záporné
2,9
miliardy
dolarů.
Federální
vláda
musela
od
roku
1984
napumpovat
2,28
miliardy
dolarů
do
bytového
programu
VA,
aby
fond
udržela
nad
hladinou,
a
odbor
VA
požadoval
dalších
120
milionů
dolarů
za
právě
skončený
fiskální
rok.
Se
vším
všudy
už
federální
vláda
ručí
za
hypotéky
v
hodnotě
více
než
900
miliard
dolarů.
Ve
své
pěkně
provedené
publikaci
"Kde
budou
bydlet
naše
děti?"
NAHB
připouští,
že
"samozřejmě
federální
vláda
nemůže
zajistit
dostupnost
bydlení
v
plném
rozsahu".
To
ukazuje
na
škodlivý
vliv
lokální
vládní
regulace,
zejména
poplatků
za
územní
a
stavební
rozhodnutí,
které
tlačí
ceny
bydlení
mimo
možnosti
lidí
s
nízkými
a
středními
příjmy.
Ale
přestože
asociace
NAHB
navrhla
kroky,
které
by
jednotlivé
státy
a
lokality
měly
podniknout,
aby
se
snížily
regulační
bariéry,
nenavrhla
žádný
aktivní
legislativní
program
-
ve
srovnání
například
s
jejím
podrobným
požadavkem
na
větší
počet
federálních
dotací
-
který
by
eliminoval
kontraproduktivní
regulace.
Asociace,
jejíž
většina
ze
156 000
členů
staví
méně
než
25
jednotek
za
rok,
se
podobá
mnoha
jiným
podnikatelským
zájmovým
skupinám.
Sheila
MacDonald
z
Národní
unie
daňových
poplatníků
vysvětluje:
"Pohybuje
se
ve
dvou
světech.
Stavbaři
mají
rádi
dotace,
ale
zároveň
inklinují
k
fiskálnímu
konzervatizmu
v
důležitých
otázkách,
jako
je
pozměňovací
návrh
zákona
na
vyrovnaný
rozpočet."
Naneštěstí
má
touha
této
organizace
po
veřejných
financích
tendenci
převálcovat
její
celkovou
fiskální
odpovědnost.
Před
dvěma
roky,
když
asociace
NAHB
lobovala
za
souhrnný
návrh
zákona
o
bydlení
za
19
miliard
dolarů,
tato
organizace
"v
podstatě
vystoupila
z
koalice
daňových
poplatníků,"
říká
paní
MacDonald.
Jak
přiznává
Colton
z
NAHB:
"Vláda
nebude
tento
problém
řešit...
Skutečným
klíčem
je
mít
fungující
ekonomiku
a
nízké
úrokové
sazby."
Více
peněz
pro
ministerstvo
HUD
zvýší
schodek
a
destabilizuje
ekonomiku,
více
peněz
pro
jednotlivá
samosprávná
města,
která
ruinují
své
místní
trhy
s
bydlením,
je
bude
dále
chránit
před
destruktivními
vlivy
jejich
vlastní
politiky.
Je
tohle
to,
co
chtějí
bytové
stavební
firmy?
Pan
Bandow
je
pracovníkem
institutu
Cato.
(Viz
související
článek:
"A
návrhy
zákona
na
splnění
přání"
-
WSJ,
17.
říjen
1989.