Publikace
"The
New
Crowd"
(Nový
spolek)
Judith
Ramsey
Ehrlichové
a
Barryho
J.
Rehfelda
(vydaná
nakladatelstvím
Little,
Brown,
444
stran,
19,95
dolaru)
popisuje
vytlačení
bývalých
židovských
bankovních
velikánů
z
Wall
Street
známých
jako
"our
crowd"
(náš
spolek)
a
jejich
nahrazení
novými
magnáty,
mezi
které
patří
Saul
Steinberg,
Carl
Icahn,
Sanford
Weill
a
Bruce
Wasserstein.
Jedna
z
četných
hravých
povídek
popisuje
nedorozumění
při
sváteční
hostině
Gutfreundových
a
Postelových.
Tyto
dvě
rodiny
z
uvedeného
díla
bydlely
ve
stejném
činžovním
domě
a
luxusní
střešní
byt
rodiny
Postelových
byl
nad
dvojpodlažním
bytem
Gutfreundových.
Výtah
do
střešního
bytu
jezdil
z
chodby
před
bytem
Gutfreundových
a
Susan
Gutfreundová
vypínala
světlo
na
chodbě,
aby
to
vypadalo,
že
už
tam
další
patro
není.
Jednou
si
Postel
ve
tmě
zlomil
prst
na
noze.
Potom
se
Gutfreundovi
rozhodli,
že
postaví
skoro
7
m
vysoký
a
čtvrt
tuny
vážící
vánoční
strom,
který
měl
ohromit
jejich
vánoční
hosty.
Tento
plán
ale
vyžadoval,
aby
postavili
na
plochou
střechu
Postelových
jeřáb.
Postelovi
k
tomu
nedali
svolení.
Dělníci
najatí
Gutfreundovými
se
přesto
pustili
do
práce,
ale
byli
přistiženi
Joan
Postelovou
přímo
při
činu
a
ta
zavolala
policii.
Než
se
Gutfreundovi
konečně
odstěhovali
z
tohoto
nehostinného
prostředí
do
úžasného
dvojpodlažního
bytu
na
Páté
avenue
a
do
rezidence
z
osmnáctého
století
se
speciálně
vyhloubenou
garáží
za
1
milión
dolarů
v
Paříži,
obstarali
si
Postelovi
soudní
zákaz
jakéhokoli
dalšího
vyzdvihování
stromů
a
v
přátelském
sousedském
tónů
zahájili
s
Gutfreundovými
a
jejich
stavbou
soudní
řízení
o
35
miliónů
dolarů.
Zdá
se,
že
nic
menšího
by
je
nemohlo
utěšit.
Odkud
se
ale
vzaly
všechny
ty
peníze?
Mladého
Johna
Gutfreunda
objevil
Billy
Salomon
ze
společnosti
Salomon
Bros.,
když
byl
ještě
vousatým
liberálem,
a
zaměstnal
ho
nejdříve
jako
obchodníka,
a
pak
jako
neúprosného
člena
syndikátu.
"Řval
by:
"Vypadni,
jdi
do...","
říkají
autoři.
Postupoval
ve
firmě
stále
výš
a
časem
se
stal
mocným
a
nevýrazným,
přestože
byl
středem
pozornosti
bulváru
díky
své
nové
ženě
Susan,
známé
rozmařilým
způsobem
života
a
křiklavým
oblečením.
Po
třech
a
půl
letech
v
čele
společnosti
ji
on
a
jeho
partneři
prodali
společnosti
Phibro,
vlivné
obchodní
společnosti,
za
akcie
společnosti
Phibro
v
hodnotě
500
miliónů
dolarů.
Tento
prodej
nekonzultovali
ani
se
svým
partnerem
Billym
Salomonem,
přestože
jméno
jeho
rodiny
bylo
po
sedmdesát
let
symbolem
firmy
a
on
sám
doufal,
že
tomu
tak
bude
navěky.
Gutfreund
získal
32
miliónů
dolarů,
zatímco
Billy
Salomon
získal
jen
10
miliónů
dolarů,
tedy
mnohem
méně,
než
kdyby
prodej
řídil
sám.
"Cítil
jsem
se
podveden,"
řekl
později.
Horší
bylo,
že
se
Salomonem
odešlo
i
správné
načasování.
Zisky
společnosti
Salomon,
na
rozdíl
od
zisků
společnosti
Phibro,
během
nadcházejících
dvou
let
prudce
rostly,
a
kdyby
to
vydrželo,
mohl
Salomon
získat
ještě
větší
obnos.
Kniha
také
popisuje
intriky
ne
nepodobné
okolnostem
při
"výměně
stráží"
nejen
ve
společnosti
Lehman
Bros.,
ale
i
v
dalších
společnostech
starobylých
velikánů.
Slušní
a
konzervativní
bankéři
orientovaní
na
dlouhodobé
investice
byli
většinou
nahrazeni
hrubými
obchodníky:
"Když
se
rozčilil,
nadával
tak
strašně,
až
mu
zrudnul
obličej
a
jeho
světle
modré
oči
se
zúžily
na
tenké
štěrbiny,"
píší
autoři
knihy
o
Lewisu
Glucksmanovi
ze
společnosti
Lehman.
Dřívější
generace
bankéřů
"našeho
spolku"
-
Belmontové,
Warburgové,
Lehmanové,
Bachesové
a
Schiffové
-
vyzdvihovala
nade
vše
především
poctivost,
tradici,
kontinuitu
a
dobrou
pověst.
Byli
to
elegantní
džentlmeni
ze
staré
školy,
náhodou
německo-židovského
původu.
Ale
v
krutém
prostředí
dnešní
Wall
Street
podlehli
agresivnějším
a
někdy
bezohlednějším
následovníkům.
Kukačka
klade
vejce
do
hnízd
jiných
ptáků
a
vystrkuje
z
nich
jejich
vajíčka.
Ale
stará
garda
najala
lidi
z
Nového
spolku:
Nasadila
si
kukačky
do
vlastního
hnízda.
Starý
spolek
by
odsun
na
vedlejší
kolej
neměl
tolik
překvapit.
Nicméně
stará
generace
plným
právem
pohrdala
způsobem,
kterým
nově
příchozí
vydělávali
peníze,
např.
greenmailingem
(tj.
skupováním
velkého
množství
vlastních
akcií
za
cenu
vyšší
než
tržní).
(Článek
o
Saulu
Steinbergovi
v
časopise
Fortune
měl
titulek:
"Strach
a
hnus
v
zasedacích
síních
správní
rady".)
Mezi
jejich
další
praktiky
patří
převzetí
firem,
často
nepřátelská
a
financovaná
z
rizikových
obligací.
Nepřátelská
převzetí
firem
jsou
zcela
novým
fenoménem.
Někdy
jsou
konstruktivní,
ale
často
tomu
tak
není.
Za
prvé:
Donutí
vedení
firem,
aby
se
zaměřilo
na
krátkodobé
výsledky,
a
potom
zbrzdí
budoucí
rozvoj
-
přesný
opak
Japonska.
Za
druhé:
Dlouhodobý
akcionář
spolehlivé
společnosti
nemusí
mít
starosti
s
dočasným
poklesem
cen
akcií,
ceny
opět
vzrostou.
Ale
převezme-li
útočník
firmu,
když
jsou
akcie
slabé,
akcionář
se
růstu
nikdy
nedočká.
Mezitím
útočníci
vytvořili
vlastní
plán
jak
nově
získané
milióny
utratit.
Podle
popisu
v
knize
"The
New
Crowd"
se
ožení
s
novými
ambiciózními
manželkami,
přestěhují
se
do
Greenwiche
ve
státě
Connecticut
nebo
Bedfordu
ve
státě
New
York,
nakoupí
obrazy
a
dovolí
svým
manželkám,
aby
se
o
bohatství
podělily
s
designéry.
Vyžadují
účast
ve
správních
radách,
protože
muzeím
darují
vysoké
částky.
Kniha
je
okázale
shovívavá
k
tomuto
úsilí
"zbohatlíků"
o
úctyhodnost
a
váženost,
které
má
i
nevkusné
aspekty.
Na
druhou
stranu
tato
hra
na
charitu
pomáhá
Americe.
Jestliže
se
ti,
kdo
mají
peníze,
nebudou
věnovat
charitativní
činnosti
a
muzeím,
potom
se
touto
činností
začne
zabývat
radnice
a
bude
to
dělat
špatně.
Bylo
správně
pozorováno,
že
hlavní
problém
špinavých
peněz
spočívá
v
tom,
že
jich
není
nikdy
dost.
Několik
členů
Nového
spolku
již
překročilo
hranici
mezi
nemorálností
a
nezákonností
a
skončilo
ve
vězení
nebo
muselo
platit
vysoké
pokuty:
Ivan
Boesky,
Dennis
Levine,
Martin
Siegel,
Victor
a
Steven
Posterovi,
nyní
Michael
Milken
a
možná
Leona
Helmsleyová.
V
okázalé
kanceláři,
kterou
Ivan
Boesky
vyměnil
za
vězeňskou
celu,
dříve
pracovali
obchodníci
Marc
Rich
a
"Pinky"
Green,
kteří
jsou
v
současné
sobě
na
útěku
před
potenciálním
stoletým
trestem
pro
každého
z
nich.
Starý
spolek
je
hluboce
znepokojen
prudkou
reakcí,
kterou
to
všechno
vyvolalo.
Nicméně
tento
fenomén
není
výhradně
židovský.
Ti,
kteří
do
nějakého
spolku
nebyli
přijati,
se
do
něj
vždycky
snaží
dostat
a
někteří
jsou
pro
to
schopni
udělat
cokoli.
Na
přelomu
století
získaly
některé
rodiny
podivným
způsobem
peníze
na
stavbu
paláců
na
Páté
avenue
a
v
Newportu
a
shromáždily
dostatečné
věno
svým
dcerám,
aby
se
mohly
vdát
za
zahraniční
šlechtice.
V
porovnání
s
Jayem
Goldem
a
Jimem
Fiskem
hrál
Boesky
"při
zdi"
a
komodor
Vanderbilt
si
z
uplácení
soudců
a
zákonodárců
nic
nedělal.
Takže
kdo
ví?
Již
příští
nebo
přespříští
generace
Nového
spolku
možná
získá
skutečný
respekt,
snad
jen
proto,
aby
byla
později
nahrazena
"hejnem
bezohledných
dravců".
Nebo
až
si
obchodníci
z
Wall
Street
dost
vytrpí,
uvědomí
si
snad,
že
finance
patří
mezi
služby,
a
změní
svůj
hodnotový
systém.
Train
je
ředitelem
společnosti
Train,
Smith
Investment
Counsel
v
New
Yorku.