Jedním
z
nejvýznačnějších
rysů
nucených
odchodů
etnických
Turků
z
Bulharska
v
posledních
pěti
měsících
byl
nedostatek
mezinárodní
pozornosti.
Deportace
více
než
315 000
mužů,
žen
a
dětí
bulharským
režimem
přispívá
k
jedné
z
největších
migrací
v
poválečné
éře.
Přesto
někteří
lidé
předvádějí
mrazivé
překrucování
faktů:
to,
co
podle
nich
vidíme,
je
vcelku
pochopitelný
výsledek
historických
hříchů,
kterých
se
Turci
dopustili
v
16.
století.
Dnešní
Turci
žijící
v
Bulharsku
si
jinými
slovy
to,
co
se
jim
děje
o
čtyři
století
později,
zaslouží.
A
jako
by
to
nestačilo,
do
akce
se
zapojuje
i
senátní
Justiční
výbor.
V
úterý
schválil
památnou
rezoluci
navrženou
senátorem
Bobem
Dolem,
která
označuje
24.
duben
1990
za
"Státní
svátek
památky
75.
výročí
genocidy
Arménů
v
letech
1915-1923",
k
níž
došlo
pod
nadvládou
válečnické
Osmanské
říše.
Není
žádných
pochyb
o
tom,
že
Arméni
byli
vystaveni
hroznému
utrpení,
přesto
se
však
člověk
diví,
k
čemu
může
být
taková
rezoluce
dobrá.
Je
velkou
zátěží
pro
dlouhodobé
přátelství
Spojených
států
a
Turecka,
země,
která
je
jedním
z
nejsilnějších
amerických
spojenců
v
NATO.
Rezoluce
zároveň
přichází
ve
chvíli,
kdy
Turecko
žádá
pomoc
od
Spojených
států
při
řešení
sporných
otázek
ohledně
bulharských
emigrantů
a
prosazování
demokratických
reforem,
které
by
mohly
vyústit
v
jeho
členství
v
Evropském
společenství.
Turecko
bojuje
se
svou
minulostí
již
roky
a
dosud
uspělo
jen
částečně.
Musí
teď
přijmout
skutečnost,
že
jej
jeden
z
jeho
nejsilnějších
spojenců
obviňuje
z
genocidy
jiného
národa?
Takové
cítění
pouze
podporuje
negativní
pocity
vůči
Turecku,
které
vyplavaly
na
povrch,
když
Turecko
požádalo
o
pomoc
při
řešení
bulharské
emigrační
krize.
Nehledě
na
zvláštní
snahy
senátora
Dolea
je
většina
politických
problémů
Turecka
spojena
s
Evropany.
Část
problému,
který
mají
někteří
Evropané
s
Tureckem,
jako
by
vyplývala
z
jeho
polohy
-
Turecko
totiž
není
skutečnou
součástí
Evropy.
Proč
by,
diví
se
tedy,
mělo
patřit
k
ES?
Dalším
argumentem
proti
Turecku
je
islámská
víra
většiny
Turků:
Turecko,
jak
nám
říkají,
není
křesťanskou
zemí,
jeho
lid
prostě
nezapadne
do
křesťansko-židovské
tradice
západní
Evropy.
Právě
když
tato
odůvodnění
nenacházejí
odezvu,
přicházejí
ke
slovu
staré
připomínky
oplaty
za
to,
jak
jednala
Osmanská
říše.
Aby
bylo
možné
tento
argument
odmítnout,
nesmí
nikdo
akceptovat
hříchy
Osmanské
říše.
Turecko
se
s
nimi
už
každopádně
srovnalo.
Tato
země
za
poslední
roky
přijala
více
než
500 000
uprchlíků
přinejmenším
ze
čtyř
sousedních
států.
Kurdové,
kteří
trpí
tím,
co
mnoho
lidí
považuje
za
soudobou
vyhlazovací
kampaň
ze
strany
Sýrie,
Íránu
a
Iráku,
zaplavili
východní
Turecko.
A
teď
jsou
to
jejich
bratři
Turci,
kteří
přicházejí
jako
uprchlíci
z
Bulharska.
Tragédii
tureckých
uprchlíků
a
pokračující
krizi
nelze
přehlížet
a
odkládat
na
notoricky
známé
smetiště
dějin,
což
se
v
poslední
době
stává
pohodlným
řešením.
Utrpení
jakýchkoli
lidí,
k
němuž
došlo
kdykoli
v
minulosti,
bezpochyby
nelze
odložit
a
zapomenout.
To,
co
udělal
senátní
Justiční
výbor
na
podporu
důrazně
formulované
Arménské
rezoluce,
však
nedospěje
k
žádnému
užitečnému
konci,
pouze
vyústí
v
další
spory
a
hořké
vzpomínky.
Kongres
už
má
dost
problémů
při
řešení
tvrdé
reality
světa
v
jeho
současné
podobě.
Chování
bulharské
vlády
již
celé
měsíce
přesahuje
meze
slušného
chování
a
Spojené
státy
tím,
že
to
ignorují
a
dávají
svůj
hlas
minulosti,
nikterak
nepodtrhují
své
hodnoty.