Demokracie
dokáže
být
k
politikům
krutá:
někdy
je
postaví
před
nutnost
volby.
Když
nyní
Nejvyšší
soud
otevřel
dveře
tématu
potratů,
politici
před
září
demokratického
výběru
zavírají
oči.
Jejich
rozpaky
jsou
pro
nás
ostatní
dobrým
znamením.
Republikáni
mhouří
oči
nejbolestněji,
alespoň
zpočátku,
což
je
jenom
spravedlivé,
protože
byli
nejvíce
chráněni.
Dokud
byl
potrat
otázkou
soudního
sporu
a
ne
legislativy,
republikáni
mohli
najít
politickou
jistotu
v
morálním
absolutismu.
Dokázali
přilákat
voliče
zaměřené
pouze
na
tuto
jedinou
otázku
a
zaujmout
nejsilnější
pozici
v
hnutí
za
právo
na
život,
dokonce
i
když
republikáni
podporující
právo
volby
věděli,
že
u
problému,
na
který
má
monopol
soud,
na
tom
záleží
jen
málo.
Nyní
na
tom
záleží.
Velká
část
Washingtonu
si
myslela,
že
minulý
týden
přistihla
George
Bushe
při
typických
neurčitých
výrocích
o
potratech.
Ještě
před
měsícem
varoval
Kongres,
aby
nepřijímal
návrh
zákona,
podle
kterého
by
se
v
případě
znásilnění
a
incestu
za
potraty
platilo.
Minulý
pátek,
poté
co
Kongres
tento
návrh
stejně
přijal,
naznačil,
že
hledal
kompromis.
Změnil
tento
muž,
který
byl
dříve
pro
právo
volby
a
později
prosazoval
právo
na
život,
opět
názor?
Ve
skutečnosti
byl
Bushův
tanec
spíše
vykrucováním
než
tím,
že
by
se
nedokázal
vyjádřit.
Zastánci
práva
na
život
říkají,
že
Bílý
dům
při
vetování
nikdy
nezakolísal.
Christopher
Smith
(republikán
za
New
Jersey),
vůdce
skupiny
prosazující
právo
na
život
ve
sněmovně,
navrhl
kompromis,
který
by
převzal
restriktivní
formulace
z
výjimek
pro
znásilnění
a
incest,
které
platí
v
jednotlivých
státech.
Bílý
dům,
který
se
nikdy
nehrnul
do
boje,
návrh
rád
přijal,
což
je
důvod,
proč
George
Bush
minulý
týden
řekl,
že
očekává
"pružnost".
Když
demokraté
odmítli
ustoupit,
republikáni
prosazující
právo
na
život
se
v
pondělí
setkali
v
Bílém
domě
s
personálním
šéfem
Johnem
Sununuem
a
Bush
rychle
oznámil
veto.
Prezident,
obklopený
obviněními
z
"ustrašenosti"
v
kauze
Panamy
i
jinde,
se
nechystal
urazit
své
nejpevnější
voličstvo.
Mezi
republikány
v
Kongresu
byli
pochybovači.
Při
hlasování
ve
sněmovně
minulý
týden
hlasovalo
s
opozicí
41
republikánů.
Po
hlasování
shromáždila
connecticutská
poslankyně
Nancy
Johnsonová
téměř
stejný
počet
podpisů
na
dopis
prezidentu
Bushovi
s
naléhavou
žádostí,
aby
návrh
nevetoval.
Dokonce
takový
skalní
stoupenec
práva
na
život
jako
senátor
Orrin
Hatch
(republikán
za
Utah)
navrhoval
nějaký
druh
kompromisu.
Senát
včera
schválil
týž
návrh
zákona,
s
nevetovatelnou
většinou
67
hlasů.
Toto
manévrování
ilustruje
rodící
se
republikánskou
roztržku,
která
byla
od
počátku
osmdesátých
let
uklidňována.
Na
sjezdu
republikánů
v
roce
1988
nebyly
potraty
téměř
probírány,
ačkoli
delegáti
byli
v
otázce
protipotratového
dodatku
k
ústavě
rozděleni
rovnoměrně.
Johnsonová
učinila
vášnivé
prohlášení
k
programovému
výboru,
mluvila
ale
sama
k
sobě.
Nyní
mnoho
republikánů
poslouchá.
Jsou
vystrašeni
tím,
co
vidí
v
New
Jersey
a
zvláště
ve
Virginii,
kde
se
na
republikánské
kandidáty
na
guvernéra
prosazující
právo
na
život
kvůli
potratům
útočí.
Republikánský
konzultant
Eddie
Mahe
říká,
že
oba
republikánští
kandidáti
se
mohli
potížím
vyhnout,
kdyby
problém
nejprve
zformulovali.
(Marshall
Coleman
a
jeho
spolukandidát
Eddy
Dalton
jsou
ve
Virginii
oba
v
defenzivě,
protože
se
proti
potratům
stavějí
dokonce
i
v
případě
znásilnění
nebo
incestu.)
Ale
Mahe
dodává:
"Strana
hájící
právo
na
život
ztratí
v
příštích
několika
málo
letech
víc,
než
získá."
Darla
St.
Martinová
z
Národního
výboru
pro
právo
na
život
říká,
že
podle
výsledků
dotazování
voličů
u
východů
z
volebních
místností
v
roce
1988
voliči,
kteří
se
rozhodují
pouze
podle
názoru
na
potrat
a
podporují
právo
na
život,
dali
Bushovi
asi
o
pět
procentních
bodů
víc,
než
dali
voliči
obhajující
právo
volby
Michaelu
Dukakisovi.
Ale
i
to
se
po
zahájení
debaty
Nejvyšším
soudem
mohlo
změnit.
Neil
Newhouse,
který
pro
společnost
Wirthlin
Group
provádí
výzkum
veřejného
mínění
mezi
republikány,
říká,
že
výzkum
letošního
léta
ukázal,
že
počty
voličů
rozhodujících
se
pouze
podle
názoru
na
potrat
se
přibližně
vyrovnaly.
Průzkumy
veřejného
mínění
nejsou
náhražkou
za
princip,
ale
některým
politikům
stačí.
Nebezpečím
pro
republikány
je,
že
potrat
by
se
pro
ně
mohl
stát
rozdělujícím
lakmusovým
papírkem,
jako
se
jím
již
dávno
stal
pro
demokraty.
V
Bushově
vládě
už
jím
je,
alespoň
pro
jakoukoli
pozici,
která
s
potratem
alespoň
vzdáleně
souvisí.
Oklahomský
státní
úředník
Robert
Fulton
ztratil
šanci
na
vyšší
post
na
ministerstvu
zdravotnictví
a
sociální
péče
(HHS)
poté,
co
se
mu
postavili
aktivisté
za
právo
na
život.
Caldwell
Butler,
bývalý
konzervativní
poslanec
Kongresu,
byl
vyloučen
z
místa
v
organizaci
právních
služeb
poté,
co
se
o
potratech
nevyjádřil
správně.
I
prezidentův
lékař
Burton
Lee
řekl
do
záznamu,
že
by
rád
byl
vedoucím
úřadu
pro
zdravotnictví,
ale
testem
obhájení
práva
na
život
neprošel.
V
případě
tajemníka
HHS
Louise
Sullivana
by
mohl
lakmusový
papírek
ještě
poškodit
oblasti
důležité
pro
ostatní
části
republikánské
koalice.
Poté,
co
Sullivan
loni
o
potratech
mluvil
vyhýbavě,
uklidnil
Bílý
dům
příznivce
práva
na
život
tím,
že
jej
obklopil
náměstky,
kteří
právo
na
život
podporují.
Na
jejich
názorech
na
zdravotní
a
veřejnou
sociální
péči
příliš
nezáleželo,
i
když
na
oboje
vynakládá
HHS
miliardy
ročně.
Rozhodnutí
souvisejících
s
potraty
udělá
jen
hrstku.
I
když
z
toho
mohou
mít
demokraté
prozatím
škodolibou
radost,
možná
budou
chtít
své
veselí
potlačit.
Pokud
jde
o
potrat,
jejich
vlastní
den
přijde.
Nakonec
stejně
republikáni
naleznou
způsob,
jak
záležitost
zformulovat
způsobem,
který
odhalí
morální
absolutismus
práva
volby.
Podporuje
kandidát
rodičovský
souhlas
v
případech
potratů
nezletilých?
(Lobby
za
právo
volby
jej
nepodporuje.)
A
co
zákaz
potratů
ve
druhém
a
třetím
trimestru?
(Lobby
odpovídá
opět
ne.)
Demokracie
tlačí
debatu
o
potratech
ke
zdravému
kompromisu,
k
nepolarizovanému
středu.
Politické
debatě
předcházel
spor
Roe
v.
Wade,
a
tak
se
rozvinuly
extrémy.
Nyní
se
prosazuje
rozpolcený
střed,
dalo
by
se
říci
morální
většina.
Po
několika
letech
to
pravděpodobně
ve
většině
států
dopadne
tak,
že
potrat
bude
více
omezen,
ale
ne
úplně
zakázán.
Takové
je
stanovisko
voličů
a
k
němu
obvykle
politici
dospívají.