Až
sem
prezident
Bush
příští
týden
přijede
na
hemisférický
summit
uspořádaný
k
oslavě
stého
výročí
kostarické
demokracie,
může
být
jeho
projev
bezprostředně
po
panamském
fiasku
věrohodný?
Bushe
budou
nepochybně
velebit
někteří
latinskoameričtí
vůdci,
kteří
se
naoko
hlásí
k
politice
neintervence,
zatímco
soukromě
podporují
rozhodnější
americké
akce
na
svržení
generála
Manuela
Noriegy
a
chrání
své
země
před
náporem
sandinistů.
Panamská
aféra
je
pouze
špičkou
hrozivějšího
ledovce.
Vznikla
rozhodnutím
Bushovy
administrativy
neznepřátelit
si
americký
Kongres
a
za
každou
cenu
zabránit
obvinění
z
vměšování
do
záležitostí
regionu.
Výsledkem
je
nebezpečné
vakuum
bez
amerického
vedení,
které
ponechává
Střední
Ameriku
napospas
sovětskému
avanturismu.
"Tento
[vliv]
Spojených
států
není
právě
ve
Střední
Americe
pociťován,
rozhodnutí
Washingtonu
nereagují
na
aktuální
politiku
a
jsou
odtržena
od
reality,"
říká
Fernando
Volio,
kostarický
kongresman
a
bývalý
ministr
zahraničí.
Zmatky
v
latinskoamerické
diplomacii
Bushovy
administrativy
byly
zřejmé,
když
se
Organizaci
amerických
států
nepodařilo
kategoricky
odsoudit
generála
Noriegu.
Tváří
v
tvář
těmto
potížím
vyjádřili
američtí
diplomaté
přesvědčení,
že
vlivná
skupina
Rio
Group
jihoamerických
států,
která
byla
minulý
týden
ustanovena
v
Peru,
zaujme
vůči
panamskému
diktátorovi
tvrdší
postoj.
Ale
až
na
několik
klepnutí
přes
prsty
nebyl
generál
Noriega
ani
touto
institucí
potrestán
a
nebyl
ani
vyloučen
ze
závěrečného
ustanovení.
Bush
nyní
přijede
do
Kostariky
a
setká
se
s
nikaragujským
despotou
Danielem
Ortegou,
který
se
již
nemůže
dočkat,
až
bude
mít
příležitost
vyfotografovat
se
s
americkým
prezidentem.
Pořadatel,
kostarický
prezident
Oscar
Arias,
nepozval
Chile,
Kubu,
Panamu
ani
Haiti
na
summit,
který
je
vyhrazen
pro
demokratické
státy.
S
Ortegou
se
ale
počítalo.
Formální
povýšení
sandinistů
do
demokratického
stavu
bylo
ostře
kritizováno
kostarickým
tiskem.
Dokonce
i
Carlos
Manuel
Castillo
-
kandidát
na
prezidenta
za
Národní
liberální
stranu
Oscara
Ariase
-
zveřejnil
svůj
nesouhlas
s
účastí
Nikaraguy
na
"slavnostech
demokracie".
Přesto
Bushova
administrativa
v
červenci,
pár
týdnů
před
setkáním
prezidentů
Střední
Ameriky
v
honduraském
městě
Tela,
souhlasila
s
pochybnou
dohodou
o
projednání
časového
plánu
na
rozpuštění
protisandinovských
rebelů.
Podle
představitelů
z
Washingtonu
doufalo
ministerstvo
zahraničí,
že
když
se
zavděčí
prezidentu
Ariasovi,
může
získat
jeho
podporu
a
odložit
rozhodnutí
o
účastnících
hnutí
Contras
na
dobu,
kdy
budou
ověřeny
Ortegovy
sliby,
že
v
únoru
příštího
roku
uspořádá
demokratické
volby.
Ale
spoléhat
se
na
to,
že
zanícená
kritika
Reaganovy
administrativy
a
podpora
hnutí
Contras
pomůže
oddálit
rozpuštění
Contras,
je
hazardní
hra.
A
dokonce
ani
některé
Bushovy
telefonáty
na
poslední
chvíli
(podle
příkazu
některých
konzervativních
amerických
senátorů),
které
měly
zajistit
podporu
amerického
postoje,
nedokázaly
zastavit
postup
programu
Oscara
Ariase.
Než
došlo
k
této
událostí,
využil
senátor
Christopher
Dodd
(demokrat
za
Connecticut)
volného
pole
a
podnikl
osobní
diplomatickou
misi
Střední
Amerikou
na
podporu
brzkého
odzbrojení
rebelů.
Při
návštěvě
Nikaraguy
chválil
volební
systém
sandinistů
a
káral
Bushovu
administrativu,
že
sandinisty
neocenila.
V
Hondurasu,
kde
je
hnutí
Contras
vysoce
aktuálním
politickým
problémem,
slíbil,
že
pomůže
s
odblokováním
asi
70
miliónů
dolarů
určených
na
pomoc,
které
byly
zadrženy,
protože
místní
organizace
nesplnily
podmínky
dohodnuté
s
Washingtonem.
Pomoc
byla
také
jádrem
rozhovorů
senátora
Dodda
se
salvadorským
prezidentem
Alfredem
Cristianim;
Cristianiho
vláda
je
zcela
vydána
na
milost
a
nemilost
štědrosti
Spojených
států
a
je
nucena
velice
pozorně
naslouchat
tomu,
co
se
líbí
a
nelíbí
senátorovi
Doddovi.
Nebylo
tedy
žádným
překvapením,
když
blízcí
spojenci
Spojených
států,
které
Bushova
administrativa
v
podstatě
zanedbávala,
nařídili
nikaragujským
vzbouřencům,
aby
se
rozpustili
do
prosince,
tedy
dlouho
před
volbami.
Telské
dohodě
dali
Hondurasané
příhodnou
přezdívku
"Doddův
plán".
Individuální
zahraniční
politika
prováděná
americkými
zákonodárci
přispívá
k
dezorientovanému
chování
Spojených
států,
které
dodává
odvahy
sovětským
iniciativám
ve
Střední
Americe.
Po
debatách
s
ministrem
zahraničních
věcí
Jamesem
Bakerem
přijel
3.
října
sovětský
ministr
zahraničí
Eduard
Ševarnadze
do
Managuy
a
projevil
nadšený
souhlas
s
"velkým
nikaragujským
mírovým
úsilím".
Ševarnadzemu
připadalo
legitimní
oznámit
zde
svůj
vlastní
mírový
plán:
SSSR
by
prodloužil
pozastavení
dodávek
zbraní
do
Nikaraguy
po
únorových
volbách,
pokud
by
Spojené
státy
svým
spojencům
ve
Střední
Americe
udělaly
totéž.
Vyzval
také
sousedy
Nikaraguy,
aby
uznali
"vojenskou
rovnováhu"
garantovanou
oběma
supervelmocemi.
Pentagon
tvrdí,
že
navzdory
slovům
Moskvy
budou
zbraně
z
východního
bloku
i
nadále
proudit
do
Nikaraguy
přes
Kubu
na
téměř
rekordní
úrovni.
Protože
návrhy
Ševarnadzeho
následovaly
po
rozhovorech
s
Bakerem,
objevily
se
spekulace,
že
Bushova
administrativa
hledá
kompromis
se
Sověty
ve
Střední
Americe.
Tato
možnost
by
zapadala
do
Ariasova
plánu,
který
vyhlásil
porušenou
symetrii
mezi
Sovětskou
vojenskou
pomocí
sandinistické
diktatuře
a
pomocí
poskytovanou
Washingtonem
svobodně
zvoleným
vládám.
Navíc
je
pravděpodobné,
že
to
povzbudí
ty
kongresmany
na
Capitol
Hill,
kteří
vyžadují
škrty
v
podpoře
Salvadoru,
pokud
se
prezident
Cristiani
nepodřídí
požadavkům
marxistických
partyzánů.
Smutný
stav
americké
politiky
ve
Střední
Americe
nejlépe
popisuje
nedávné
ukončení
amerického
sponzorování
Rádia
Kostarika.
V
roce
1984
požadovala
kostarická
vláda
pomoc
při
vybudování
rozhlasové
stanice
v
severní
části
země,
která
byla
zaplavena
radiovými
vlnami
sandinistické
propagandy.
Znovunabytí
rádiové
suverenity
bylo
cílem
Rádia
Kostarika
financovaného
Spojenými
státy
a
spřízněného
s
Hlasem
Ameriky
(VOA).
Před
několika
měsíci
se
Bushova
administrativa
rozhodla
tuto
spolupráci
ukončit
a
nechala
Rádio
Kostarika
fungovat
s
žebráckým
rozpočtem.
Podle
zpráv
je
náhlé
ukončení
způsobeno
obavami,
že
vysílání
VOA
by
mohlo
narušovat
mírový
proces.
Rusko
mezitím
věnovalo
Nikaragui
další
silný
rozhlasový
vysílač,
který
byl
nainstalován
ve
městě
Esteli.
Může
pokrýt
celou
oblast
Karibiku
a
dosáhnout
hluboko
do
Jižní
Ameriky.
Jeho
silný
signál
možná
vypěstuje
jakési
povědomí
o
Sovětském
kondominiu,
které
je
na
úžině
vytvářeno
díky
chybě
Spojených
států.
Sovětské
zakotvení
v
Nikaragui
je
pro
Kostariku,
mírovou
demokracii
bez
armády,
znepokojivé.
Když
se
prezidenta
Ariase
ve
Washingtonu
tázali
na
to,
co
by
se
stalo,
kdyby
jeho
tolik
rozhlašovaný
mírový
plán
neuspěl,
vyjádřil
očekávání
přímé
akce
Spojených
států.
Červencový
průzkum
Gallupova
ústavu
ukázal,
že
64
%
Kostaričanů
věří,
že
pokud
by
jejich
země
byla
napadena
Nikaraguou
nebo
Panamou,
přijdou
Spojené
státy
na
její
obranu.
Ale
po
událostech
v
Panamě,
kde
mají
Spojené
státy
tak
jasné
strategické
zájmy,
se
může
čekání
na
speciální
jednotku
Delta
Force
ukázat
jako
nebezpečný
hazard.
Daremblum
je
právník
a
autor
sloupků
listu
La
Nacion.