VYSTUDOVALI
JSTE
vysokou
školu
a
myslíte
si,
že
se
vám
dostalo
vzdělání.
Nyní
zjišťujete,
že
jste
se
nikdy
nenaučili
to
nejdůležitější:
jak
dostat
na
vysokou
školu
své
děti.
Pravda,
když
jste
studovali
vysokou
školu
vy,
nebylo
toho
na
učení
tolik.
Dejte
nějaké
peníze
na
úročený
účet
a
dívejte
se,
jak
se
množí.
Dnes
investiční
poradci
říkají,
že
je
načase
podstoupit
jistá
rizika,
chcete-li
nějakou
návratnost,
která
vašemu
batoleti
za
18
let
koupí
vstupenku
na
prestižní
univerzitu.
Zkrátka
zahoďte
vkladní
knížku
a
jděte
za
slávou.
Důvodem
je
cena.
V
historii
školného
rodiče
nic
nepřipravilo
na
80.
léta.
V
10letém
období
končícím
v
červnu
letošního
roku
vzrostlo
školné
na
soukromých
vysokých
školách
o
154
%,
to
je
dvojnásobek
77%
růstu
spotřebitelských
cen
za
stejné
období.
Rok
na
Harvardu
nyní
stojí
19 395
dolarů.
Do
roku
2007,
kdy
letošní
novorozenci
nastoupí
na
vysoké
školy,
bude
diplom
za
čtyřleté
studium
na
prestižních
univerzitách
Ivy
Leauge
stát
300 000
dolarů,
plus
minus
nějaká
ta
pizza
se
vším
možným
během
zkouškového
období.
Stanford,
MIT
a
ostatní
špičky
nebudou
stát
o
nic
méně.
Co
má
tedy
rodič
dělat?
Někteří
investiční
poradci
v
podstatě
navrhují
sázku
na
začínající
společné
investiční
fondy
-
možná
dokonce
na
dluh.
Jiní
dávají
přednost
dluhopisům
s
vysokým
diskontem
a
s
nulovým
kupónem.
Další
zase
říkají:
"Proč
nezkusit
vysokooktanový
růstový
fond?"
"Bankovním
účtem
s
5%
úrokem
to
nevyřešíte,"
říká
James
Riepe,
ředitel
investičních
fondů
u
T.
Rowe
Price.
Abyste
získali
potřebné
zhodnocení,
dodává
Murray
Ruffel,
marketingový
odborník
ve
skupině
investičních
fondů
Financial
Programs,
"musíte
jít
na
burzu".
Jinými
slovy,
trochu
nestálosti
neuškodí.
Nikdy
to
nikomu
neuškodilo,
tedy
až
do
chvíle,
kdy
růstové
fondy
nerostou,
právě
když
to
potřebujete.
Nebo
když
se
ukáže,
že
dluhopisy
s
nulovým
kupónem
nemají
tak
vysoký
diskont,
aby
vašemu
dítěti
zaplatily
školné.
To
je
dilema
současného
rodiče.
Ačkoliv
mnoho
expertů
radí
riskovat,
nikdo
vám
nedá
přijatelnou
odpověď,
když
se
vám
pak
riziko
nevyplatí.
Pomoc
je
možná
na
cestě.
Protitrustový
odbor
Ministerstva
spravedlnosti
vyšetřuje
podezřele
podobnou
výši
školného
a
jeho
růst
na
nejlepších
školách.
Strach
z
finanční
policie
by
mohl
v
90.
letech
napomoci
k
ochlazení.
Nakonec
jsou
tu
ještě
státní
univerzity.
Ale
touha
rodičů
po
prvotřídním
vzdělání
dětí
roste
stejně
jako
jejich
chuť
po
drahých
autech
a
archívních
vínech.
Zákonodárci
a
finanční
zprostředkovatelé,
kteří
si
opožděně
uvědomili
starosti
veřejnosti,
se
mohou
přetrhnout,
aby
vytvořili
a
prodali
spoření
na
školné
a
investiční
plány.
Jejich
poselství,
vyslovené
či
nevyslovené,
je,
že
kdykoli
budete
potřebovat
dobrou
školu,
bude
stát
tolik,
že
to,
co
je
osvědčené
a
pravdivé,
už
nebude
stačit.
Zapomeňte
na
krátkodobé
státní
obligace
nebo
fond
peněžního
trhu.
Nejnovější
vlna
marketingu
je
poučná.
Několik
organizací
včetně
skupin
investičních
fondů
Financial
Programs,
Franklin
a
T.
Rowe
Price
a
makléřské
firmy
Edward
D.
Jones
propagují
"školní
plánovač"
-
tabulky
a
grafy,
které
vám
řeknou,
kolik
si
musíte
pravidelně
odložit
stranou.
Výpočty
většinou
spoléhají
na
8%
výnos
po
zdanění
ročně,
což
je
růst,
který
mohl
jednotlivec
historicky
získat
jen
na
jednom
jediném
místě,
a
to
na
burze.
Většina
zásilek
je
zdarma,
ale
Financial
Programs
z
Denveru
prodávají
za
15
dolarů
verzi,
která
je
přizpůsobená
věku
dítěte
a
zvolené
škole.
Čísla
jsou
šokující.
Pro
vytvoření
rezervy,
která
by
zaplatila
Stanford
v
době,
kdy
současný
prvňáček
dosáhne
osmnácti
let,
by
rodiče
museli
odkládat
stranou
773,94
dolaru
měsíčně
-
po
dobu
12
let.
Tuto
částku
lze
snížit
na
691,09
dolaru
měsíčně
za
předpokladu,
že
budou
v
úsporách
pokračovat
i
během
studia
svého
potomka.
Měsíční
částku
pak
mohou
dále
snížit,
pokud
začnou
šetřit
ještě
dříve
-
hned
jak
se
matka
s
dítětem
vrátí
z
porodnice.
Ani
dosazení
levnější
školy
do
vzorečků
nevygeneruje
částku,
kterou
si
většina
lidí
může
dovolit.
Za
současných
průměrných
nákladů
na
soukromou
školu
ve
výši
přibližně
12 500
dolarů
ročně
předepisuje
poradce
od
T.
Rowe
Price
částku
450
dolarů
měsíčně
při
zahájení
plánu
ve
věku
šesti
let
dítěte.
Protože
vzorec
předpokládá
8%
návratnost
z
investičního
fondu
před
zdaněním,
bude
třeba
za
12
let
také
zaplatit
16 500
dolarů
na
daních.
Všichni
však
nejsou
tak
pesimističtí.
"Lidé
moc
panikaří,"
říká
Arthur
Hauptman,
poradce
Americké
rady
pro
otázky
vzdělávání
ve
Washingtonu.
Naráží
na
sporný
bod
plánů,
které
nezahrnují
vlastní
příspěvky
studentů,
které
podstatně
sníží
finanční
zátěž
většiny
rodičů.
Přesto
říká,
že
"není
vůbec
špatné",
pokud
všechen
tento
marketing
pobídne
lidi,
aby
odkládali
stranou
trochu
více.
"Měli
byste
se
vyhnout
situaci,
kdy
nespoříte
vůbec
nic
a
doufáte,
že
to
utáhnete
ze
současného
příjmu,"
říká.
"To
je
šílené."
Jeho
rada
je:
Nepodléhat
panice.
Říká,
že
rodiče
by
se
měli
zaměřit
na
jakoukoliv
pravidelnou
sumu,
kterou
si
mohou
dovolit
odkládat.
Dodává,
že
slušným
cílem
by
mohla
být
i
polovina
sumy,
kterou
doporučují
investiční
tabulky.
Tímto
způsobem
mohou
rodiče
omezit
půjčky
a
výdaje
z
běžného
příjmu
ve
chvíli,
kdy
je
čas
zaplatit
školné.
Pan
Hauptman
se
domnívá,
že
nejlepší
investiční
volbou
jsou
investiční
fondy,
protože
jsou
spravované
a
během
času
se
držely
téměř
na
úrovni
průměru
akciového
spektra.
Upřednostňuje
buď
čistě
akciový
fond,
nebo
vyvážený
fond,
který
kombinuje
akcie
i
dluhopisy.
Rodiče
a
jiní
sponzoři
studentů
se
však
ve
své
úzkosti
hrnou
do
nových
programů.
Už
vynaložili
asi
1
miliardu
dolarů
na
takzvané
bakalářské
veřejné
dluhopisy
s
nulovým
kupónem,
které
zatím
nabízí
Connecticut,
Illinois,
Virginia
a
osm
dalších
států.
A
utratili
asi
500
milionů
dolarů
za
plány
předplaceného
školného,
které
se
nabízí
v
Michiganu,
na
Floridě
a
ve
Wyomingu.
Předplacené
plány
se
platí
dnes
-
obvykle
v
ceně
stávajícího
školného
nebo
s
malou
slevou
-
a
slibují
pokrytí
budoucího
školného.
Bakalářské
dluhopisy
-
nepodléhající
daním,
nabízené
v
malých
hodnotách
a
obvykle
obsahující
ustanovení,
že
nebudou
proplaceny
před
splatností
-
se
zdají
být
šité
přesně
na
míru
lidem
šetřícím
na
školné.
Stejně
jako
i
u
jiných
dluhopisů
s
nulovým
kupónem
i
zde
se
veškerý
úrok
platí
při
splatnosti,
což
znamená,
že
kupující
si
to
mohou
načasovat
tak,
aby
jejich
dluhopisy
dosáhly
splatnosti
ve
chvíli,
kdy
jejich
středoškolák
maturuje.
Efekt
jejich
vyrovnání
je
také
lákavý.
V
červnu
prodal
stát
Virginia
po
268,98
dolaru
dluhopisy,
které
v
roce
2009
vynesou
1 000
dolarů.
Ale
Richard
Anderson,
vedoucí
Fóra
pro
alternativní
financování
školného
při
Kolumbijské
univerzitě,
výzkumné
skupiny
částečně
financované
federální
vládou,
říká,
že
dluhopisy
s
nulovým
kupónem
jsou
obzvláště
nevhodné.
Když
se
zvýší
inflace
a
úrokové
sazby,
klesá
jejich
hodnota
více
než
u
jiných
dluhopisů.
Na
tom
nezáleží,
pokud
jsou
drženy
až
do
splatnosti,
ale
pokud
je
z
jakéhokoliv
důvodu
rodiče
potřebují
prodat
dříve,
mohou
ztratit
velkou
část
jistiny.
Pan
Anderson
počítá,
že
pokud
by
dluhopisy
s
nulovým
kupónem
byly
k
dispozici
v
roce
1972
a
rodiče
by
je
tehdy
koupili
v
nominální
hodnotě
odpovídající
čtyřem
rokům
tehdejšího
školného
s
tím,
že
jejich
děti
nastoupí
na
univerzitu
v
roce
1988,
zůstalo
by
jim
jen
na
zaplacení
dvou
let.
Většina
ostatních
dluhopisů
by
však
nedopadla
o
mnoho
lépe.
Předplacené
plány
mohou
být
dobrou
volbou,
pokud
je
záruka
budoucího
školného
solidní.
Emitující
státy
však
většinou
omezují
záruky
na
instituce
domovského
státu,
a
pokud
děti
nejdou
na
určenou
školu,
dostanou
kupující
peníze
zpět
bez
větších
úroků.
Dvě
soukromé
skupiny
žádají
Komisi
pro
regulaci
prodeje
cenných
papírů
o
schválení
plánů,
které
by
mohly
být
šířeji
převoditelné.
Pan
Anderson
chce,
aby
prestižní
školy
byly
garantem
tohoto
plánu.
Problémem
zde
může
být
solidnost
záruky.
Předplacené
částky
se
podobně
jako
u
nákupů
investičních
fondů
shromažďují
pro
investování.
Sponzoři
přirozeně
počítají
se
svou
schopností
udržet
se
s
návratností
investic
nad
inflací
školného.
Ale
kupující
v
podstatě
sázejí
na
začínající
investiční
fond
bez
předchozího
osvědčení
v
oboru
a
některým
navíc
bylo
doporučeno,
aby
si
na
něj
půjčili.
Problémem
je
i
to,
že
Federální
daňový
úřad
rozhodl
o
zdaňování
příjmů
a
zisků
z
investic
sponzorských
fondů.
Vysoké
školy
jako
vzdělávací
instituce
doufaly,
že
tento
případ
nenastane.
Pan
Anderson
se
podle
historických
návratností
domnívá,
že
100%
akciové
portfolio
indexované
na
trhu
by
ve
20.
století
mohlo
držet
krok
s
výší
školného
i
daní.
Ale
sponzoři
si
nemusí
vybrat
akcie,
které
budou
vyhovovat
trhu.
Více
se
také
přiklánějí
k
pevnému
příjmu,
jehož
návratnost
po
zdanění
zaostává
za
růstem
školného.
"Nejsem
si
jistý,
jestli
to
tak
bude
fungovat,"
říká
pan
Anderson.
Co
se
stane,
když
sponzoři
nebudou
mít
peníze
na
zaplacení
školného?
Florida
a
Wyoming
podložily
své
záruky
bezvýhradnou
vírou
a
důvěryhodností
svých
vlád,
což
znamená,
že
případné
manko
zaplatí
daňoví
poplatníci.
Ne
však
Michigan.
Tamní
plán
je
postaven
jako
nezávislá
agentura.
Stát
říká,
že
není
důvod
k
obavám
-
návratnost
z
investic
ve
spojení
s
poplatky
a
zisky
z
nevyužitých
plánů
zajistí
tolik
peněz,
kolik
bude
potřeba.
Pan
Putka
se
věnuje
problematice
vzdělávání
v
bostonské
kanceláři
deníku
The
Wall
Street
Journal.
Začnete-li
spořit
na
vzdělání
svého
dítěte
od
1.
ledna
1990,
budete
muset
měsíčně
investovat
následující
částku,
abyste
zaplatili
čtyři
roky
na
univerzitách
Yale,
Notre
Dame
nebo
na
University
of
Minnesota.
Čísla
předpokládají
7%
růst
školného,
poplatků,
cen
ubytování
a
stravování
ročně
a
8%
návratnost
z
investic
ročně.
Poznámka:
Tato
čísla
pokrývají
pouze
nezbytné
výdaje
a
nezahrnují
knihy,
dopravu
apod.
*
Pro
studenty
z
domovského
státu
Zdroj:
PaineWebber
Inc.