Ve
východním
Německu,
kde
je
humor
už
dlouho
jedinou
cestou,
jak
vyjádřit
politickou
kritiku,
se
svému
novému
čelnímu
představiteli
Egonu
Krenzovi
nesmějí.
Krenz
je
tak
rozporuplná
postava,
že
o
něm
nikdo
ani
nevymyslel
žádný
dobrý
vtip.
"Než
můžete
dělat
vtipy,
musíte
mít
na
někoho
jasný
názor,"
říká
východoněmecká
matka
dvou
dětí,
která
si
se
svými
přáteli
ráda
vyměňuje
politické
narážky.
"U
Krenze
prostě
nevíme
co
čekat."
Krenz
nevypadá
na
bezmyšlenkovitého
extrémistu,
jak
mnozí
původně
mysleli,
když
byl
tento
52letý
člen
politbyra
minulý
týden
vybrán
jako
nástupce
Ericha
Honeckera.
Nezdá
se
však
ani,
že
by
byl
připraven
dělat
velké
změny.
Podle
východoněmecké
zpravodajské
agentury
ADN
Krenz
o
víkendu
telefonicky
hovořil
se
sovětským
vůdcem
Michailem
Gorbačovem
a
potvrdil,
že
by
se
východní
Německo
mohlo
poučit
z
moskevské
politiky
glasnosti.
V
minulém
týdnu
již
Krenz
zahájil
reorganizaci
tvrdě
cenzurovaných
a
notoricky
nudných
východoněmeckých
zpravodajských
medií.
Ve
čtvrtek,
den
poté,
co
se
ujal
úřadu,
přerušila
východoněmecká
televize
pravidelné
vysílání,
aby
zahájila
talk
show,
do
které
diváci
telefonují
otázky,
na
které
má
odpovídat
skupina
představitelů.
Pravidelné
noční
zprávy
a
deníky
také
dostávají
viditelnou
injekci
glasnosti
sovětského
stylu.
"Byl
to
docela
šok,"
říká
43letý
východoněmecký
obchodník.
"Poprvé
v
životě
jsem
si
nebyl
jist,
zda
poslouchám
naši
nebo
západoněmeckou
televizi."
Očekávají
se
i
další
změny
včetně
uvolnění
cestovních
omezení
pro
východní
Němce.
Jestli
ale
takové
kroky
mohou
obnovit
důvěru
východních
Němců,
kteří
se
v
posledních
týdnech
vydali
po
tisících
do
ulic,
aby
požadovali
demokratické
změny,
záleží
do
značné
míry
na
tom,
zda
cítí,
že
mohou
Krenzovi
důvěřovat.
A
to
je
problém.
Krenz
není
jen
úzce
spojován
se
svým
učitelem
Honeckerem,
ale
je
mu
také
vyčítáno,
že
tento
měsíc
nařídil
násilný
policejní
zásah
proti
protestujícím
a
že
chválil
Čínu
za
poslání
tanků
proti
demonstrujícím
studentům.
"Doufám,
že
bude
pokračovat,"
říká
Rainer
Eppelmann,
protestantský
farář
z
Východního
Berlína.
"Nejdůležitější
je,
že
máme
naději."
I
když
je
Krenz
oddán
východoněmeckému
konzervativnímu
stylu
komunismu,
v
jeho
způsobu
je
mnoho
věcí,
které
jej
oddělují
od
jeho
stranických
soudruhů.
Na
rozdíl
od
Honeckera,
který
měl
sklon
k
poučování
lidí
o
socialistických
hodnotách,
Krenz
rád
klade
otázky.
Skutečně,
jedním
z
jeho
prvních
kroků
jakožto
čelního
představitele
byla
návštěva
staré
strojírny
na
periférii
Berlína
a
procházka
mezi
dělníky
-
a
la
Gorbačov.
Později
jej
ukázali
v
televizi,
jak
obratně
odpovídá
na
otázky.
V
jednu
chvíli
se
zeptal
nějakého
dělníka,
zda
si
myslí,
že
východní
Němci
utíkají
ze
země
kvůli
restriktivní
politice
cestování.
Dělníkova
kousavá
odpověď:
"Není
to
jen
cestováním.
Lidé
mají
dojem,
že
vláda
ignoruje
skutečné
problémy
v
naší
společnosti."
Tato
výměna
názorů
byla
o
to
nápadnější,
že
odpovědná
místa
uvolnila
televizní
záznam
pro
západní
zpravodajské
agentury.
Stejný
sklon
k
otevřenosti
na
jaře
udělal
dojem
na
skupinu
amerických
kongresmanů,
kteří
zde
byli
na
návštěvě.
Jeden
poradce
Kongresu,
který
se
oné
dvouhodinové
schůzky
zúčastnil,
říká,
že
spíše
než
by
se
Krenz
snažil
"nám
domlouvat,
chtěl
by
naslouchat".
Poslanec
Ronnie
Flippo
(demokrat
za
Alabamu),
jeden
z
členů
delegace,
říká,
že
na
něj
obzvláště
zapůsobilo
Krenzovo
ochotné
přiznání,
že
východní
Německo
potřebuje
změnu.
"Je
to
velmi
rozhodný
muž,
ale
takový,
který
je
zároveň
otevřen
diskusím,"
dodává
poradce
západoněmeckého
kancléře
Helmuta
Kohla.
Krenz
má
ale
i
jinou
stránku.
Narodil
se
v
jednom
pobaltském
městě
v
oblasti,
která
je
nyní
částí
Polska,
a
zasvětil
svůj
život
stranickému
aparátu.
S
pomocí
svého
patrona
Honeckera
rychle
prošel
všemi
funkcemi
a
ukázal
se
jako
právoplatný
dědic.
Barbara
Donovanová,
odbornice
na
východní
Německo
v
Rádiu
Svobodná
Evropa
v
Mnichově,
říká,
že
Krenz
může
působit
bezproblémově,
ale
pochybuje,
že
je
skutečným
reformátorem.
I
kdyby
by
byl,
dodává,
zdá
se,
že
má
ve
vládnoucím
politbyru
Komunistické
strany
jen
malý
prostor
pro
manévrování.
V
daném
prostředí
musí
tento
čelní
představitel
východního
Německa
podniknout
rychlé
kroky,
aby
podpořil
postavení
své
vlády.
Náhlý
vzestup
opozičního
hnutí
spolu
se
stabilním
odlivem
obyvatel,
kteří
prchají
přes
Polsko
a
Maďarsko,
uvrhl
zemi
do
její
nejhlubší
politické
krize
od
protisovětského
dělnického
povstání
v
roce
1953.
"Nemá
žádné
ochranné
období,"
říká
západoněmecký
diplomat
sídlící
ve
Východním
Berlíně.
"Bude-li
ale
bystrý
a
rychlý,
má
šanci."
Tento
diplomat
dodává,
že
Krenzovi
nahrává
několik
věcí.
Východoněmecká
ekonomika
je
v
porovnání
s
dalšími
státy
východního
bloku
silná.
A
v
kontrastu
s
vnímáním
Honeckera
jako
starého
muže,
který
není
v
obraze,
by
mu
jeho
relativní
mládí
mohlo
pomoci
vytvořit
energičtější
dojem.
Pro
obyčejné
východní
Němce
zůstává
Krenz
záhadou.
"Buď
v
minulosti
nežil
v
realitě,
nebo
v
realitě
nežije
právě
teď,"
říká
30letý
východoněmecký
doktor.
"Tak
či
tak,
mám
problém
s
tím,
jak
rychle
se
změnil."
Tento
doktor
byl
mezi
tucty
lidí,
kteří
v
sobotu
dopoledne
bloumaly
východoněmeckým
Getsemanským
kostelem.
Stěny
tohoto
kostela
jsou
pokryty
letáky,
ústřižky
zpráv
a
ručně
psanými
poznámkami
spojenými
s
politickou
opozicí
země.
"Musel
jsem
sem
přijít,
abych
si
ty
stěny
přečetl,"
říká
doktor,
"protože
to
jsou
informace,
ke
kterým
se
v
novinách
dosud
nedostanu."
Rostoucí
východoněmecká
otevřenost
by
zatím
dokonce
mohla
dovolit
státem
řízeným
sdělovacím
prostředkům,
aby
projevily
umírněný
smysl
pro
humor.
Minulý
týden
televize
přinesla
novou
reportáž
o
největší
východoberlínské
továrně
na
tapety
a
její
potřebě
zvýšit
výrobu.
Východní
Němci
si
pamatují
poznámku
Kurta
Hagera,
nejvyššího
vládního
ideologa,
z
doby
před
několika
lety,
že
jen
to,
že
soused
lepí
nové
tapety,
ještě
není
důvod
k
výměně
svých
vlastních.
Měl
názor,
že
není
důvod,
aby
východní
Německo
kopírovalo
změny
podle
Sovětského
stylu.
"Je
těžké
rozpoznat,
zda
to
bylo
míněno
jako
vtip,"
říká
východoněmecký
obchodník,
"ale
každý,
koho
znám,
se
tomu
smál.