wsj1506.cz

Vládní představitelé Spojených států uvedli, že dozví-li se o plánovaných státních převratech, jsou povinny o tom informovat zahraniční diktátory, kteří by se tak ocitli v ohrožení života. Tato oznamovací politika byla součástí pokynů stanovených pro případ řešení státních převratů a navržených v rámci tajné výměny dopisů mezi Reaganovou vládou a Senátním zpravodajským výborem v roce 1988. Existence těchto pokynů vešla ve známost minulé pondělí, když s nimi prezident Bush na soukromé schůzce v Bílém domě seznámil sedm republikánských senátorů. Se schůzkou obeznámení úředníci uvedli, že prezident Bush tuto metodu zmínil jako příklad takového typu požadavků na Kongres, kterým vláda připisuje podíl na selhání tajných akcí, jako bylo například tento měsíc bezvýsledné úsilí sesadit z funkce panamského diktátora Manuela Noriegu. Podle vládních představitelů Bush dokonce senátorům při diskuzi o pokynech předčítal vybrané pasáže z přísně tajného dopisu výboru adresovaného Bílému domu. Jak uvedli, prezident připustil, že oznamovací povinnost neovlivnila jeho rozhodnutí poskytnout pokusu o státní převrat v Panamě, k němuž došlo tento měsíc, pouze zanedbatelnou podporu. Vládní představitelé uvedli, že toto oznámení nebylo dokonce ani zvažováno, a to zřejmě proto, že podle Spojených států aktéři plánovaného převratu neměli v úmyslu Noriegu zabít, ale pouze uvěznit. Navíc vláda a představitelé Kongresu naznačují, že oznamovací povinnost bude zřejmě z pokynů pro případy pokusů o státní převrat, které jsou v současné době revidovány příslušnými odborníky ve spolupráci s Bílým domem, vyškrtnuta. Revize byla zahájena 12. října na schůzce prezidenta Bushe s vedoucími představiteli zpravodajského výboru, tedy několik dní před schůzkou, na níž si Bush na dané pokyny stěžoval. O prozrazení pokynů, o kterých poprvé včera večer informovala televizní stanice NBC News, se však již na Capitol Hillu diskutuje jako o nekalé snaze vyvíjet nátlak na Kongres. Znovu tak došlo k obnovení hořkých sporů mezi Bílým domem a Kongresem o to, kdo je zodpovědný za neúspěch při sesazení Noriegy a v širším smyslu i za obtíže při uskutečňování tajných operací v zahraničí. V prohlášení, které vydal úřad předsedy výboru, senátora Davida Borena (demokrat, Oklahoma), je vysloveno obvinění, že prozrazení pokynů je součástí přetrvávajících snah přesměrovat kritiku za neúspěchy při nedávném pokusu o státní převrat v Panamě jinam. V prohlášení je dále uvedeno: "Někdo se bohužel rozhodl selektivně shrnout některé části přísně tajné korespondence mezi těmito dvěma vládními institucemi. Toto má nejen blízko k porušení zákona, ale jedná se i o porušení víry, kterou jsme tak usilovně budovali." Senátor Boren uvedl: "Je nejvyšší čas přestat s hašteřením a začít spolupracovat na vytváření jasné a přiměřené politiky za účelem budoucí pomoci této zemi. Vyzval jsem prezidenta, aby výboru zaslal své návrhy." Republikánský senátor William Cohen ze státu Maine, místopředseda poradního sboru, se o prozrazení pokynů vyjádřil v tom smyslu, že "text vytržený z kontextu je nečestnou záminkou těch jedinců v Bílém domě, kteří ho vynesli, aby selektivním způsobem předložili nějaký důkaz". Senátor Boren uvedl, že se výbor nemohl bránit pomocí zveřejnění těchto dokumentů, jelikož by tak došlo k porušení zákona o utajení. Avšak předseda a další členové výboru zdůraznili, že pokyny k oznamovací povinnosti nebyly Bílému domu vnuceny tím, že se do záležitosti vloží Kongres. Představitelé Kongresu a vlády se naopak shodli na tom, že z rozhovorů o plánování státního převratu v Panamě vyšlo najevo, že je vláda zahájila v červenci 1988 a pokračovala v nich až do loňského října. Tyto pokyny neměly povahu zákona, ale představovaly společný výklad způsobu, jakým mohou Spojené státy zasahovat při státních převratech v zahraničí ve světle dlouhodobě platného prezidentského nařízení zakazujícího účast Spojených států na politických vraždách či atentátech. Ve skutečnosti se včera vláda a Kongres stále lišily v názoru na to, co bylo vlastně v minulosti dohodnuto. Jeden vysoký vládní představitel uvedl, že oznámení se vyžaduje i tehdy, "zavětří-li" Spojené státy něčí plány na státní převrat, které by pravděpodobně mohly ohrozit diktátorův život. Avšak zdroj Kongresu v úzkém kontaktu s poradním sborem uvedl, že se toto pravidlo vztahuje pouze na převraty, které počítají s přímou účastí Spojených států. Ačkoli oznamovací pokyny nebyly při pokusu o státní převrat v tomto měsíci uplatněny, někteří vládní představitelé tvrdí, že to může vést k váhání a nejistotě na straně amerických tajných agentů zpravodajské a vojenské služby činné v Panamě. Jeden vysoký představitel vlády označil pokyny za "pohoršující" a řekl, že v jejich důsledku se mohou američtí tajní agenti zdráhat byť jen naslouchat jakýmkoli plánům na převrat kvůli obavám, že by se tak mohli dostat do střetu se zákonem. Vládní činitelé si vzpomněli, že tento problém kulminoval v minulém roce částečně proto, že Reaganova vláda nedokázala získat souhlas výboru s financováním nových pokusů o státní převrat v Panamě. Kromě toho představitelé vlády i Kongresu uvedli, že potřeba nových pokynů pro případ převratů a atentátů byla částečně podnícena přáním Bílého domu vyhnout se v průběhu volební kampaně nepříjemným překvapením ze zahraničí. Ačkoli je zákaz atentátů nařízením Bílého domu, o němž Kongres nikdy nehlasoval, zpravodajské výbory mohou jeho výklad ovlivňovat. Minulý týden ředitel Ústřední zpravodajské služby (CIA) William Webster veřejně vyzval Kongres, aby poskytl nový výklad nařízení týkajícího se atentátů, který by Spojeným státům poskytl větší svobodu při účasti na převratech. Vláda zareagovala na kritiku za to, že nezvládla poslední pokus o převrat tím, že se pokusila svalit vinu na Kongres za omezení, která podle Bílého domu bránila jeho svobodnému jednání. Minulý týden však dva nejvyšší Websterovi zástupci z CIA sdělili, že omezení ze strany Kongresu roli tajné služby při pokusu o státní převrat v Panamě nijak nebránila. Přesto se zdá, že kritika vlády měla na senátory Borena a Cohena po jejich setkání s prezidentem 12. října určitý vliv. Tito tři muži se dohodli na přepracování pokynů bez toho, že by byly provedeny jakékoli změny zásadního zákazu podílet se na atentátech, a aby došlo k vyjasnění veškerých sporných otázek, které by mohly bránit podpoře státních převratů ze strany Spojených států vůči protiamerickým vůdcům. Nový spor týkající se oznamovacích pokynů by však mohl ohrozit zatím přetrvávající atmosféru spolupráce. Na přípravě tohoto článku se podílel Gerald F. Seib.