Kachny.
Pokud
Bílý
dům
nějakou
zahlédne,
má
v
úmyslu
po
ní
střelit
vetem.
Kachny
jsou
termínem
letošní
sezóny
pro
nové
daně,
podle
výroku
ředitele
OMB
Richarda
Darmana,
že
"pokud
to
vypadá
jako
kachna,
chodí
jako
kachna
a
kváká
jako
kachna,
je
to
kachna".
George
Bush
je
zcela
nekompromisní:
Žádné
nové
kachny.
Ale
co
všechny
ty
nekachní
kachny
třepetající
se
nad
Washingtonem?
Vidíme
celé
hejno
programů,
které
zatíží
americkou
ekonomiku
značnými
náklady
ve
formě
tíživé
regulace
a
vyšších
finančních
závazků.
Federální
péče
o
děti
(kvák).
Návrh
zákona
o
čistém
vzduchu
(kvák).
Návrh
zákona
o
pracovně
znevýhodněných
(kvák,
kvák).
Bushův
Bílý
dům
pěstuje
nekachní
kachny
stejným
způsobem,
jako
to
dělal
Bílý
dům
Nixonův:
Skáče
na
témata,
jimž
nelze
oponovat
-
čistší
vzduch,
lepší
zacházení
se
znevýhodněnými,
lepší
péče
o
děti.
Přichází
se
zmírněnou
verzí
demokratického
návrhu.
Návrh
zákona
se
podpisem
změní
v
zákon
a
kabinet
pak
bezmocně
přihlíží
a
diví
se,
odkud
se
vzaly
všechny
ty
"neočekávané"
náklady.
Vezměme
si
například
velmi
tlustou
kachnu
známou
jako
federalizovaná
péče
o
děti.
Prezident
přišel
s
dobrým
návrhem
zákona,
nyní
ale
může
skončit
podepsáním
příšerné
byrokratické
obludy
vylíhlé
na
Kapitolu.
Vzniklo
by
38 000
místních
komisí
denní
péče,
odpovědných
Ministerstvu
zdravotnictví
a
sociálních
služeb.
Ty
by
určovaly,
kam
mohou
rodiče
odkládat
své
děti
přes
den,
a
tato
odkládací
zařízení
by
regulovaly.
Počáteční
náklady
jsou
odhadovány
v
rozsahu
2
miliard
dolarů
ročně,
ale
to
je
pouze
začátek.
Nové
nároky
mají
tendenci
narůstat
a
zdůvodňovat
nové
daně.
Kvák.
Vláda
tvrdí,
že
její
návrh
zákona
o
čistém
vzduchu
bude
ročně
stát
podniky
mezi
14
a
19
miliardami
dolarů,
ale
ekonom
Michael
Evans
odhaduje,
že
náklady
firem
budou
ve
skutečnosti
okolo
60
miliard
dolarů
ročně.
Návrh
Bílého
domu
také
všemi
možnými
perverzními
způsoby
křiví
hospodárnost.
Návrh
vlády
například
vnucuje
novým
elektrárnám
extrémně
tvrdé
emisní
standardy.
Takže
namísto
budování
účinnějších
moderních
elektráren
budou
veřejně
prospěšné
společnosti
přistavovat
ke
starým
elektrárnám
čističky.
Peníze
utracené
za
čističky
se
berou
z
plánovaného
výzkumu
nových
čistších
technologií.
Návrh
také
uvaluje
kalifornské
standardy
automobilových
emisí
na
všechna
auta
v
celé
zemi,
jako
kdyby
auto
registrované
v
Big
Sky
v
Montaně
potřebovalo
být
stejně
čisté
jako
auto
jezdící
v
Los
Angeles.
Obhájci
celostátních
standardů
říkají,
že
náklady
pro
zákazníky
kupující
auta
budou
asi
500
dolarů
za
auto.
Ostatní
analytici
říkají,
že
tento
odhad
je
nízký.
Kvák.
Nikdo
neví,
kolik
miliard
dolarů
bude
stát
zákon
o
Američanech
s
postižením,
protože
nikdo
neví,
co
návrh
zákona
obnáší.
Je
to
úmyslně
nejasný
dokument,
který
vyvolá
vlnu
sporů.
Až
spory
zavalí
soudní
síně,
napíší
soudci
opravdový
zákon.
Vydělají
na
tom
právníci.
Obrovský
účet
nakonec
zaplatí
soukromé
společnosti
a
v
konečném
důsledku
jejich
zákazníci.
Výsledkem
Nixonova
období
nekachních
kachen
byla
ekonomika
zanesená
předpisy
a
pokřiveními.
Toto
vše
v
následujících
letech
zjistili
a
popsali
ekonomové,
z
nichž
někteří
pracovali
v
Reaganově
administrativě,
aby
toto
břemeno
sejmuli
z
amerického
lidu,
států
a
místních
úřadů.
V
prezidentské
kampani
v
letech
1980
a
1988
George
Bush
také
přesvědčivě
diagnostikoval
ekonomickou
stagnaci
sedmdesátých
let.
Ve
skutečnosti
během
loňské
kampaně
celý
národ
neustále
slyšel
Bushe
vykřikovat,
čeho
všeho
dosáhl
jako
vedoucí
pracovní
skupiny
na
uvolnění
předpisů.
"Vláda
pokračuje
v
potlačování
produktivity
našich
občanů
a
mezinárodní
konkurenceschopnosti
amerických
podniků,"
prohlašoval
viceprezident,
když
byl
vedoucím
pracovní
skupiny.
Ale
s
přicházejícím
schválením
těchto
nových
programů
Bush
jistě
odešle
mnoho
lidí
spěšně
nazpátek
do
houštin
předpisů,
které
pomáhal
prosekávat.
V
roce
1986
poklesl
počet
federálních
regulátorů
na
přibližně
103 000.
Pak
se
trend
obrátil
a
podle
jistého
odhadu
tento
počet
v
příštím
roce
vzroste
asi
na
109 000
regulátorů.
Udržení
přehrady
proti
daním
je
nejdůležitějším
úkolem
Bushova
prezidentství.
Přesto
bychom
si
do
nynějška
mysleli,
že
existuje
početné
jádro
lidí
zapojených
do
vládního
života,
kteří
rozumí
tomu,
že
přímé
zdanění
není
jediným
způsobem,
jak
zpomalit
ekonomiku.
Je
pouze
tím
nejzřejmějším.
Ještě
větší
ironií
je,
že
všude
ve
světě
národy
dospívají
k
tomu,
že
dobře
míněné
veřejné
programy
mají
často
opačné
účinky.
Spojené
státy
tato
břemena
odstraňují,
současně
se
však
schyluje
k
vytvoření
dalších
tří
velkých
zátěží.
Bushova
vláda
by
si
měla
nechat
stranou
nějakou
munici
na
nekachní
kachny.