David
Baltimore,
který
byl
právě
jmenován
prezidentem
Rockefellerovy
univerzity,
již
ví,
jaké
to
je
chodit
životem
s
přídomkem
"laureát
Nobelovy
ceny".
V
současné
době
zažívá,
jaké
to
je
mít
ke
jménu
také
připojenou
frázi
"vyšetřován
pro
vědecký
podvod".
První
přídomek
připojil
výbor
Nobelovy
ceny,
druhý
vytvořil
kongresový
výbor
Johna
Dingella.
Obě
veřejné
tváře
dr.
Baltimora
byly
v
minulých
několika
týdnech
vystaveny,
když
se
o
něm
uvažovalo
jako
o
nástupci
Joshuy
Lederberga
na
pozici
vedoucího
této
prestižní
Rockefellerovy
výzkumné
instituce.
Vyšlo
najevo,
že
mnoho
pracovníků
Rockefellerovy
univerzity
vyvedlo
chystané
jmenování
dr.
Baltimora
z
míry,
nebo
se
dokonce
postavili
proti
němu.
Byli
rozrušeni
údajným
konfrontačním
postojem
dr.
Baltimora
k
Dingellově
výboru,
který
pořádal
slyšení
ve
sporu
o
laboratorní
poznámky
jistého
výzkumného
pracovníka,
jenž
byl
spoluautorem
vědeckého
článku
s
dr.
Baltimorem.
Čtenáři
těchto
sloupků
("Vědecká
policie",
15.
května)
si
budou
pamatovat,
že
dr.
Baltimore
byl
pouze
tou
nejznámější
součástí
většího
vyšetřování
Dingellova
výboru,
jež
se
dotýkalo
i
institucí
jako
MIT,
Tufts,
Duke,
Národních
ústavů
zdraví
(NIH)
a
dalších.
Poslanci
Dingellovi
se
dokonce
podařilo
zapojit
do
svého
vyšetřování
Baltimorova
článku
i
tajnou
službu.
Protože
má
Dingell
zvláštní
zájem
na
NIH
a
na
institucích,
které
od
něho
dostávají
finance,
byli
rockefellerští
vědci
bezpochyby
uvedeni
do
rozpaků
nelichotivým
veřejným
názorem
dr.
Baltimora
na
tohoto
kongresového
patrona,
jehož
chování
připomnělo
dr.
Baltimorovi
období
McCarthyho.
Toto
může
docela
dobře
být
první
případ,
kdy
se
ctihodná
Rockefellerova
univerzita
veřejně
ohradila
proti
zastrašování,
které
je
nyní
v
americké
vědě
tak
obvyklé.
John
Dingell
demagogicky
napadá
Davida
Baltimora,
aktivisté
za
práva
zvířat
způsobí
škodu
za
3,5
milionu
dolarů
v
laboratořích
na
Kalifornské
univerzitě
v
Davisu,
Meryl
Streepová
v
televizních
pořadech
halasně
odsuzuje
hrůzy
chemie,
Jeremy
Rifkin
podává
žaloby
u
federálního
soudu,
aby
překazil
biotechnologické
experimenty
a
vlastní
kolegové
Garyho
Strobela,
vědce
zkoumajícího
grafiózu
jilmů
na
Montanské
státní
univerzitě,
jej
udávají
pro
"porušení"
Zákona
na
ochranu
životního
prostředí.
Mýlí
se
ti
vědci,
kteří
si
stále
myslí,
že
protivědecké
hnutí
v
této
zemi
není
jejich
starostí,
nebo
ti,
kteří
si
myslí,
že
David
Baltimore
mohl
nějak
usmířit
Johna
Dingella.
(Jen
na
okraj,
Dingell
nařídil
NIH
další
vyšetřování
Baltimorova
článku,
které
se
tak
připojí
k
mnoha
předchozím
vyšetřováním.
Pátrá
se
tu
po
něčem
jiném
než
po
tom,
co
by
většina
vědců
uznala
jako
pravdu.)
Naštěstí
se
objevují
signály,
že
rostoucí
počet
vědců
chápe
nutnost
se
vyjádřit.
David
Hubel,
laureát
Nobelovy
ceny
z
Harvardu,
se
postavil
do
čela
obrany
výzkumu
na
zvířatech,
stejně
jako
to
udělal
dr.
Michael
DeBakey.
NASA
se
důrazně
a
úspěšně
bránila
proti
Rifkinově
žalobě,
která
měla
zablokovat
start
Galilea.
Vědci
potřebují
pochopit,
že
i
když
mají
sklon
věřit,
že
jejich
práce
se
týká
především
získávání
nových
poznatků
nebo
konání
dobra,
dnes
hraje
roli
také
moc.
Ve
světě
propojeném
sdělovacími
prostředky
si
mohou
vědci
vysloužit
za
svou
práci
všeobecnou
chválu,
a
dokonce
i
Nobelovu
cenu,
ale
přitahují
také
pozornost
lidí,
kteří
si
přejí
získat
kontrolu
nad
obsahem,
zdroji
a
cíli
jejich
práce.
Když
se
David
Baltimore
-
nebo
nějaký
příští
terč
-
rozhodne,
že
je
lepší
se
těmto
silám
postavit,
udělají
jeho
kolegové
dobře,
když
rozeznají,
oč
v
podstatě
jde,
a
nabídnou
svou
veřejnou
podporu.