Tento
dopis
byl
inspirován
článkem
o
Fidelu
Castrovi
"Muž
uprostřed
obchodu
s
drogami"
od
Davida
Asmana
na
redakční
stránce
z
25.
září.
Doposud
jsem
uspořádala
řadu
výměn,
výstav
a
dalších
dlouhodobých
vzájemných
projektů
kubánských
a
amerických
umělců.
Protože
jsem
se
seznámila
nejen
s
kubánským
uměním
a
umělci,
ale
i
s
kubánskými
byrokraty
a
jejich
protějšky
v
naší
vládě,
vím,
že
nic
mezi
námi
a
Kubánci
nemůže
proběhnout
hladce.
Navzdory
různým
překážkám,
neschopnosti
a
z
toho
vyplývající
frustraci
bájných
rozměrů
zůstávají
tyto
projekty
v
mé
mysli
i
nadále
cenné
a
plně
hodné
takového
úsilí.
Existuje
pro
to
jednoduchý
důvod:
kubánský
lid.
Dovolte
mi
okamžitě
omezit
veškeré
nostalgické
představy,
které
to
může
naznačovat.
Tito
"lidé",
které
mám
na
mysli,
nejsou
žádnou
hrdinskou,
nečitelnou
masou,
jsou
to
umělci,
kritici,
taxikáři,
babičky,
dokonce
i
někteří
zaměstnanci
Ministerstva
kultury,
přičemž
všichni
sdílejí
hlubokou
víru
v
původní
základní
myšlenky
kubánské
revoluce,
které
se
vysvětlují
například
jako
rovnoprávnost
všech
členů
společnosti,
úcta
ke
vzdělání
a
tvořivému
projevu,
všeobecné
právo
na
zdraví
a
obživu,
bydlení
atd.
Generace
malířů,
kteří
nyní
dospívají,
ve
skutečnosti
pracuje
na
základě
tak
hluboce
zakořeněných
humanistických
předpokladů
a
tak
nadšené
oddanosti
morálním
a
etickým
pravidlům,
že
známé
Che
Guevarovo
spojování
umění,
idealismu
a
revoluce
působí
nesměle.
Právě
jménem
těchto
lidí
a
na
základě
mé
opravdové
úcty
k
nim
reaguji
na
názory
Davida
Asmana
ohledně
jejich
země.
Červencový
proces
Ochoa,
který
odhalil
hluboce
zakořeněnou
a
rozšířenou
korupci,
a
sumární
proces
a
uskutečnění
výkonu,
velmi
zneklidnili
každého,
kdo
se
kdy
považoval
za
přítele
Kuby.
Ať
již
jsou
však
tyto
události
jakkoli
nepřijatelné,
stále
nejsou
žádnou
omluvou
pro
masový
odklon
od
pravdy.
Pan
Asman
by
měl
rozlišovat
mezi
Fidelem,
armádou
a
kubánským
lidem.
Vzhledem
k
tomu,
že
jejich
motivace
k
jednání
vychází
z
jejich
vlastních
poměrů,
nelze
je
zaměňovat.
Je
naivní
klást
rovnítko
mezi
vládní
politiku
a
vůli
lidu
(jak
dobře
víme),
a
dokonce
ještě
větším
nerozumem
je
spojovat
evidentně
odlišné
plány
Fidela
a
vojska
se
státní
byrokracií.
Panu
Asmanovi
vadí
také
to,
že
Fidel
Castro
odmítá
spolupráci
s
americkými
představiteli,
ačkoli
i
podle
jeho
vlastních
slov
byla
tato
spolupráce
navržena
především
jako
mechanismus
pro
činy
přímo
nepřátelské
vůči
kubánskému
režimu
jako
například
pro
napomáhání
ilegální
emigraci.
Podle
mého
názoru
je
poněkud
neupřímné
tvářit
se
překvapeně,
že
Fidel
nevyzývá
americké
Ministerstvo
zahraničí
k
tomu,
aby
porušovalo
soudní
pravomoci
kubánské
vlády
nad
jejím
vlastním
územím.
Je
nutné,
abychom
se
řídili
spíše
fakty
než
frázemi
obecně
vžitého
názoru.
Když
nebudeme
věnovat
základní
pozornost
skutečnosti,
naše
politika
ohledně
Kuby
bude
i
nadále
tak
neproduktivní,
jako
tomu
bylo
dosavadních
30
let.
Podle
mého
názoru
si
vzhledem
k
vlastnostem
lidskosti,
tvořivosti
a
vstřícného
ducha,
v
nichž
kubánský
lid
vyniká,
odepíráme
přístup
k
věcem,
které
jsou
nám
drahé
a
kterých
je
v
dnešní
době
evidentně
tak
velký
nedostatek.
Pro
takové
chování
neexistuje
racionální
ospravedlnění.
Rachel
Weiss
Brooklineová,
Massachusetts