George
Bush
v
roce
1980
v
roli
kandidáta
na
prezidenta
otevřeně
vyjádřil
svůj
postoj
k
potratům
v
rozhovoru
s
magazínem
Rolling
Stone,
který
byl
uveřejněn
v
březnu
toho
roku.
Otázka
zněla,
co
si
myslí
o
tom,
že
Nejvyšší
soud
rozhodl
o
legalizaci
potratů.
"Kupodivu
si
myslím,
že
je
to
správné,"
odpověděl
Bush
bez
okolků.
O
pár
měsíců
později
se
Bush
stal
spolukandidátem
Ronalda
Reagana.
A
najednou
se
z
George
Bushe
-
zastánce
volby
-
stal
Georg
Bush
-
odpůrce
potratů.
Ale
tím
jeho
váhání
neskončilo.
Před
měsícem
Bush
tvrdě
pohrozil,
že
bude
vetovat
projednávaný
sociální
zákon,
kdyby
povoloval
jakékoli
příspěvky
na
potraty,
s
výjimkou
těch,
které
zachrání
ženě
život.
Pak,
před
dvěma
týdny
-
když
prohlásil,
že
"v
této
věci
nevyhledává
žádné
konflikty"
-
prezident
uvedl,
že
bude
zvažovat
kompromis
týkající
se
příspěvků
pro
chudé
ženy
v
případě
znásilnění
a
incestu.
Ale
již
za
čtyři
dny
poté
Bush
hrozbu
veta
znovu
obnovil.
"Nepodporuji
federální
příspěvky
na
potraty
kromě
případů,
kdy
je
ohrožen
život
matky,"
prohlásil
a
minulý
víkend
toto
opatření
nakonec
vetoval.
Takže
co
si
George
Bush
doopravdy
myslí?
Odpověď
je
natolik
nejasná,
že
začíná
oblíbeného
prezidenta
dostávat
do
problémů
s
oběma
stále
hlasitějšími,
stále
mocnějšími
stranami
v
otázce
potratů.
Výsledkem
je
nedůvěra
a
kritika
ze
všech
stran.
Síly
stojící
proti
potratům
ho
považují
přinejlepším
za
nejistého
spojence.
"Upřímně,
když
se
mě
zeptáte:
'Věří
ten
člověk
opravdu
něčemu?',
odpověď
neznám,"
říká
John
Fowler,
předseda
Účelového
výboru
ve
společnosti
Defense
of
Life
Inc.
se
sídlem
ve
Washingtonu.
I
síly
za
právo
na
potrat
zůstávají
nahořkle
kritické.
Douglas
Gould,
viceprezident
pro
komunikaci
společnosti
Planned
Parenthood
Federation
of
America,
nazývá
Bushův
postoj
k
problému
podpory
potratů
"extrémně
krutým"
a
dodává:
"Ten
člověk
neudělal
jedinou
věc
pro
prevenci.
Je
úplně
strnulý
v
represivní
pozici."
Bushovi
se
zjevně
nelíbí
otázka
potratů
jako
taková.
Po
většinu
z
uplynulých
devíti
let
usiloval
o
to,
aby
přesvědčil
aktivisty
vystupující
proti
potratům
o
své
věrné
podpoře
jejich
názoru.
Ale
od
té
doby,
co
letošní
rozhodnutí
Nejvyššího
soudu
ve
sporu
Webster
versus
Reproductive
Health
Services
změnilo
politickou
scénu
kolem
potratového
problému,
se
prezident,
pokud
ho
nic
netlačí
ke
zdi,
podle
všeho
stejně
intenzivně
snaží
vyhnout
dalším
výrokům.
Mnoho
Američanů
si
stále
máme
hlavu
nad
tím,
jaký
vlastně
sami
zastávají
k
potratům
názor.
Bushův
problém
však
tolik
nespočívá
v
tom,
že
by
si
nad
problémem
zjevně
lámal
hlavu,
jako
v
tom,
že
v
něm
očividně
tápe.
Politické
riziko
by
bylo
o
hodně
menší,
kdyby
měl
prezident
pevný
názor
a
za
ním
si
stál,
tvrdí
experti.
"Když
máte
nějaký
postoj,
je
lepší
se
jej
držet,
než
kolem
něj
příliš
kolísat,"
říká
stratég
republikánů
John
Sears.
Potřeba
být
konzistentní
je
pro
Bushe,
který
podle
Searse
postrádá
silnou
ideologickou
základnu,
obzvlášť
naléhavá.
Na
základě
umírněných
republikánských
názorů,
na
něž
navazuje,
i
varování
politických
poradců,
kteří
říkají,
že
tento
problém
je
pro
mladší
voliče
zásadní,
by
prezident
mohl
mít
alespoň
trochu
porozumění
pro
argumenty
za
právo
na
potrat.
Zároveň
je
však
pevně
vázán
svou
tvrdou
rétorikou
a
sliby,
které
dal
aktivistům
vystupujícím
proti
potratům
během
své
dlouhé
cesty
do
Bílého
domu.
V
mnoha
problémech,
jako
je
např.
pálení
vlajky,
Bush
podobné
rozpory
řeší
pomocí
své
výrazné
politické
citlivosti.
V
politice
potratů
se
však
Bush
a
jeho
poradci
přepočítali
a
neodhadli,
jak
dramaticky
hnutí
za
práva
na
potrat
ožije
poté,
co
loni
v
létě
rozhodl
Nejvyšší
soud
v
případu
Webster
o
omezení
těchto
práv.
"Byla
to
jedna
z
nejrychlejších
změn
veřejného
mínění,
jakou
jsem
kdy
zažil,"
říká
bývalý
Reaganův
analytik
průzkumů
veřejného
mínění
Richard
Wirthlin.
Dnes,
když
otázku
potratů
položí
jiní,
bývá
obvykle
hovorný
prezident
nemluvný
až
úsečný.
Před
deseti
dny
byl
požádán,
aby
rozvedl
důvody
svého
postoje
proti
potratům.
"Můj
postoj
je
dobře
známý
a
pevně
podložený,"
odpověděl.
Bližší
pohled
na
to,
jak
si
Bush
vedl
v
posledních
15
letech
ukazuje,
že
má
své
názory
skutečně
dobře
podložené
-
na
všechny
stránky
tohoto
problému.
V
roce
1974
jako
zástupce
USA
v
OSN
napsal
úvod
ke
knize
o
světové
populaci,
v
němž
se
chlubil,
jak
byl
během
svého
volebního
období
v
Kongresu
v
čele
rozšiřování
služeb
pro
plánování
rodiny
pro
chudé
občany.
Když
na
počátku
roku
1980
kandidoval
na
prezidenta,
byl
také
citován
jako
zástupce
federálních
příspěvků
na
potraty
v
případech
znásilnění,
incestu
a
v
případech,
kdy
potrat
zachrání
život
matky.
V
rozhovoru
v
časopisu
Rolling
Stone
v
roce
1980
nabídl
Bush
své
poznámky
k
právu
na
potrat,
aby
se
tak
odlišil
od
svého
protivníka
Ronalda
Reagana.
Kromě
podpory
mezního
rozhodnutí
Nejvyššího
soudu
v
případu
Roe
versus
Wade,
které
potraty
legalizuje,
Bush
uvedl,
že
je
proti
ústavnímu
zákazu
potratů,
který
Reagan
sliboval
prosadit.
Jakožto
spolukandidát
Reagana
však
Bush
spadl
po
hlavě
do
postoje
vystupujícího
proti
potratům,
čímž
schvaloval
ústavní
dodatek,
který
staví
potraty
mimo
zákon.
Oproti
Reaganovi
přiznal
jediný
rozdíl
-
že
by
dodatek
měl
obsahovat
výjimky
pro
případ
znásilnění
a
incestu
a
také
záchrany
života
ženy.
Na
počátku
80.
let
byl
Bush
citován
někdy
jako
přívrženec
federálních
příspěvků
na
potraty
v
případě
znásilnění
a
incestu
a
někdy
jako
jejich
odpůrce.
V
dubnu
1986
nadiktoval
viceprezident
Bush
svým
zaměstnancům
dopis,
v
němž
vysvětluje,
že
bude
podporovat
ústavní
dodatek
zákazu
potratů
kromě
případů
znásilnění,
incestu
a
ohrožení
života,
ale
že
je
proti
federálním
příspěvkům
s
výjimkou
posledního
případu.
Na
loňské
konferenci
Republikánské
strany
vystoupil
znovu
s
podporou
dodatku
s
výjimkou
případů
znásilnění,
incestu
a
ohrožení
života.
Jeho
řeč
získala
spád,
když
nastoupil
do
úřadu,
a
tři
dny
po
lednové
inauguraci
potvrdil
během
shromáždění
proti
potratům
"pevnou
podporu
naší
kauzy".
Znovu
prosazoval
pasáž
v
ústavním
dodatku,
která
staví
potraty
mimo
zákon.
Ale
když
soud
rozhodl
v
červnu
v
případu
Webster,
začal
prezident
mluvit
méně
hlasitě.
Když
bylo
rozhodnutí
vyneseno,
byl
prezident
na
dovolené
a
pověřil
personálního
šéfa
Johna
Sununua,
aby
vydal
prohlášení,
a
sám
odmítl
na
otázky
odpovídat.
Později
pohrozil
vetováním
zákona,
který
by
obnovil
právo
District
of
Columbia
použít
vlastní
peníze
z
daní
na
financování
potratů
chudých
žen
a
obnovení
financování
pro
Populační
fond
Spojených
národů.
Ale
od
té
doby,
zatímco
se
snažil
sehnat
podporu
pro
jiné
otázky
-
jako
pro
ústavní
dodatek
proti
pálení
vlajek
-
se
rozhovorům
o
potratech
vyhýbal.
Těch
pár
poznámek,
které
uvedl,
bylo
nepřímých,
jako
třeba
prosazování
"většího
úsilí
na
ochranu
lidského
života"
na
schůzi
katolických
právníků,
která
se
konala
minulý
měsíc
v
Bostonu.
Bílý
dům
se
rovněž
vyhnul
jakékoli
angažovanosti
v
nedávném
legislativním
zasedání
ohledně
potratů
na
Floridě,
jež
síly
vystupující
proti
potratům
považují
za
klíčový
test
své
schopnosti
přimět
zákonodárce
k
tomu,
aby
přitvrdili
v
omezení
potratů.
Na
zasedání
se
nepodařilo
uzákonit
žádná
nová
omezení.
Teď
si
někteří
myslí,
že
Bush
je
uvězněn
v
pozici,
která
se
mu
nelíbí,
ale
z
níž
není
schopen
uniknout.
Ken
Ruberg,
předseda
republikánského
Mainstreamového
výboru,
což
je
skupina
umírněných
členů
strany,
poznamenává:
"Administrativa
se
nachází
v
ideologické
slepé
uličce,
ze
které
bude
těžké
-
ne-li
nemožné
-
se
dostat
ven.